41 C 325/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Ing. Bc. Martinem Baťkou, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: stanovení výživného pro manželku

I. Žaloba o výživné pro manželku ve výši 2.000 Kč měsíčně od datum se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala výživného ve výši 2.000 Kč měsíčně od datum po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl její manžel a ona je v současné době na mateřské dovolené s mladším ze synů, kteří se oba narodili z tohoto manželství. V říjnu 2018 podala návrh na úpravu péče o nezletilé a zároveň podala návrh na rozvod manželství. Příjmy žalobkyně tvoří rodičovský příspěvek 8.600 Kč. Žalobu doplnila dne datum, když uvedla, že 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne datum, nevyjádřil ačkoli mu žaloba spolu s předvoláním k jednání byly doručeny podle § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu pro doručování, kterou je adresa evidována v informačním systému evidence obyvatel t.j. adresa tzv. trvalého bydliště ulice a číslo, obec. Žalobkyně se z účasti na jednání neomluvila, byť jí bylo předvolání doručeno dne datum do vlastních rukou, což tato stvrdila svým vlastnoručním podpisem.

3. Soud nařídil první jednání ve věci na den datum, ke kterému se žádný z účastníků, ač byli řádně předvoláni, bez omluvy nedostavil. Soud tedy za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti.

4. Z listin provedených v řízení k důkazu nebylo soudem zjištěno nic, co by mělo vliv na rozhodnutí ve věci, neboť žalobkyně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení neoznačila či nedoložila a svou neúčastí při nařízeném jednání zmařila dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř..

5. Podle § 697 odst. 1 OZ mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 tamtéž platí pro vyživovací povinnost mezi manžely obecná ustanovení o výživném.

6. Podle § 760 odst. 1 OZ není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Podle odst. 2 tamtéž při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle odst. 3 tamtéž platí pro vyživovací povinnost rozvedených manželů obdobně obecná ustanovení o výživném.

7. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

8. Žalobkyně neoznačila či nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení a k jednání se nedostavil, soud jej tedy nemohl poučit dle § 118a o. s. ř. Protože žalobní tvrzení nebyla prokázána, soud žalobu zamítl.

9. Výrokem II. soud rozhodl o nákladech tohoto řízení podle § 142 odst. 1 písm. o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalovaná nebyla v řízení se svým návrhem úspěšná a to ani z části. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak tomuto žádné v souvislosti s tímto řízením nevznikly, když když zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.