41 C 325/2020

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedou senátu Mgr. Ing. Bc. Martinem Baťkou, Ph.D., jako samosoudcem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: stanovení výživného pro manželku

I. Žaloba o výživné pro manželku ve výši 2.000 Kč měsíčně od [datum] se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala výživného ve výši 2.000 Kč měsíčně od [datum] po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl její manžel a ona je v současné době na mateřské dovolené s mladším ze synů, kteří se oba narodili z tohoto manželství. V říjnu 2018 podala návrh na úpravu péče o nezletilé a zároveň podala návrh na rozvod manželství. Příjmy žalobkyně tvoří rodičovský příspěvek 8.600 Kč. Žalobu doplnila dne [datum], když uvedla, že 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena dne [datum], nevyjádřil ačkoli mu žaloba spolu s předvoláním k jednání byly doručeny podle § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu pro doručování, kterou je adresa evidována v informačním systému evidence obyvatel t.j. adresa tzv. trvalého bydliště [ulice a číslo], [obec]. Žalobkyně se z účasti na jednání neomluvila, byť jí bylo předvolání doručeno dne [datum] do vlastních rukou, což tato stvrdila svým vlastnoručním podpisem.

3. Soud nařídil první jednání ve věci na den [datum], ke kterému se žádný z účastníků, ač byli řádně předvoláni, bez omluvy nedostavil. Soud tedy za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti.

4. Z listin provedených v řízení k důkazu nebylo soudem zjištěno nic, co by mělo vliv na rozhodnutí ve věci, neboť žalobkyně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení neoznačila či nedoložila a svou neúčastí při nařízeném jednání zmařila dobrodiní poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř..

5. Podle § 697 odst. 1 OZ mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 tamtéž platí pro vyživovací povinnost mezi manžely obecná ustanovení o výživném.

6. Podle § 760 odst. 1 OZ není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Podle odst. 2 tamtéž při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle odst. 3 tamtéž platí pro vyživovací povinnost rozvedených manželů obdobně obecná ustanovení o výživném.

7. Podle § 913 odst. 1 OZ pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

8. Žalobkyně neoznačila či nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení a k jednání se nedostavil, soud jej tedy nemohl poučit dle § 118a o. s. ř. Protože žalobní tvrzení nebyla prokázána, soud žalobu zamítl.

9. Výrokem II. soud rozhodl o nákladech tohoto řízení podle § 142 odst. 1 písm. o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalovaná nebyla v řízení se svým návrhem úspěšná a to ani z části. Žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, avšak tomuto žádné v souvislosti s tímto řízením nevznikly, když když zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní.