8 C 51/2025

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Davidovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 81 185,79 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost BNP Paribas , právnická osoba, , a.s., uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , následně navýšeným na výši , částka, , přičemž se žalovaný zavázal splácet jej ve splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně jej zesplatnila ke dni , datum, a po žalovaném žádala zaplacení jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , dlužný smluvní úrok ve výši , částka, , dlužný zákonný úrok z prodlená ve výši , částka, a dále smluvní i zákonné úroky z prodlení z jistiny od , datum, do zaplacení. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je cizím státním občanem s povoleným pobytem na území České republiky. Pravomoc českého soudu k projednání věci je dána dle čl. 7 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012 (Brusel I. bis), kolizním právem je na základě čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/593/2008 (Řím I.) české právo. Místně příslušným k projednání věci je dle § 85 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Okresní soud v Teplicích, když v jeho obvodu je žalovaný přihlášen k pobytu.

4. Soud k projednání věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně s omluvou a žalovaný bez omluvy nedostavili, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti a z provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, smlouvy o převodu portfolia, výpisů z notářských zápisů a příloh k nim soud zjistil, že pohledávka na jejich podkladě přešla na žalobkyni. Z přípisu ze dne , datum, je zřejmé, že žalobkyně o této skutečnosti vyrozuměla žalovaného.

6. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný požádal společnost BNP Personal Paribas Finance o poskytnutí úvěru ve výši , částka, na dobu 10 měsíců s tím, že měsíčně bude splácet částku ve výši , částka, vždy do 17. dne v měsíci a celkově žalobkyni zaplatí , částka, , výpůjční úroková sazba byla 21,05 % ročně, předpokládaná výše RPSN byla 23,21 %. Zároveň požádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši , částka, na dobu neurčitou s výpůjční úrokovou sazbou (pohyblivou) ve výši 22,68 % ročně, předpokládaná výše RPSN byla 29,64 % s tím, že revolvingový úvěr bude splácet měsíčně vždy do 17. dne v měsíci splátkou ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však , částka, . V žádosti žalovaný uvedl, že žije v družstevním bytě s družkou, nevyživuje žádné děti, disponuje čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, s tím, že celkový příjem domácnosti je , částka, a celkové náklady domácnosti vyčíslil v částce , částka, s tím, že nesplácí žádné další finanční závazky. Žádost je žalovaným podepsána. Součástí žádosti/smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Produktové podmínky pro revolvingové úvěry.

7. Z protokolu o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že banka (právní předchůdkyně žalobkyně) při posuzovaní úvěruschopnosti žalovaného počítala s příjmem ve výši , částka, a výdaji ve výši , částka, . Dále ověřila, že žalovaný nebyl v době poskytnutí úvěru v insolvenčním řízení a zjistila, že měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry s celkovými splátkami ve výši , částka, , z toho interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami , částka, s tím, že uzavřela, že nové splátkové zatížení by tedy činilo , částka, (se splátkou nového úvěru ve výši , částka, ). S ohledem na příjmy žalovaného mu k pokrytí jeho životních nákladů zbývala částka , částka, , proto byl jeho příjem vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru.

8. Z přípisu ze dne , datum, je zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému schválení žádosti o úvěr, resp. revolvingový úvěr s parametry uvedenými výše.

9. Z přehledu úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný na úvěr načerpal celkem částku ve výši , částka, a dosud uhradil částku ve výši , částka, .

10. Z listiny označené jako „Podklady pro súdné konanie“ soud zjistil, že žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku v celkové výši , částka, , z toho , částka, představuje jistina pohledávky, řásný úrok činí , částka, , úrok z prodlení , částka, a poplatky , částka, .

11. Z přípisu ze dne , datum, jej žalobkyně vyzvala poslední výzvou k uhrazení dlužné částky a přípisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , jej informovala o splatnosti celého dluhu a vyzvala jej k jeho zaplacení. Výzvou ze dne , datum, jej vyzvala i prostřednictvím své právní zástupkyně. Ta předžalobní výzvu odeslala téhož dne.

12. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně prostřednictvím žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, o poskytnutí úvěru ve výši , částka, a zároveň o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného a dne , datum, žádost akceptovala a zpřístupnila žalovanému úvěrový účet pro čerpání úvěru dle sjednaných podmínek. Žalovaný se zavázal žalobkyni splácet poskytnutou částku v měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však , částka, . Žalovaný na úvěr načerpal celkem částku , částka, a uhradil celkem částku ve výši , částka, . Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a žalobkyně jej zesplatnila. Se svými nároky se pak obrátila na soud, kdy po žalovaném požadovala nad rámec dlužné jistiny a úroků v důsledku prodlení žalovaného i úroky sjednané v úvěrové smlouvě.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Při hodnocení aktivity právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 86 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , i Nejvyšší správní soud.

18. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdkyně hodnotila žádost žalovaného individuálně, vycházela z údajů, které jí žalovaný poskytl, a zkontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Jeho příjem měla porovnat s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Upozornila také na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož „smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“, a poukázala zejména na skutečnost, že žalovaný úvěr dlouhodobě splácel a je tedy zjevné, že byl schopen jej splácet, nemohlo proto dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Svá tvrzení doložila protokolem o prověření úvěruschopnosti, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši , částka, a výdaji ve výši , částka, , tedy s částkami, který žalovaný sám uvedl v úvěrové žádosti/smlouvě. Dále zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry s celkovými splátkami ve výši , částka, , z toho interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami , částka, s tím, že uzavřela, že nové splátkové zatížení by tedy činilo , částka, (se splátkou nového úvěru ve výši , částka, ). S ohledem toto zatížení vypočetla částku zbývající k pokrytí životních nákladů žalovaného ve výši , částka, , a uzavřela tedy, že je možné žalovanému úvěr poskytnout.

19. Soud předesílá, že je mu znám výše citovaný závěr Nejvyššího soudu, zároveň je ale toho názoru, že ze samotné skutečnosti, že žalovaný po nějakou dobu úvěr splácel, nelze dospět k závěru, že byl úvěruschopný a že tedy byly splněny všechny zákonné podmínky k tomu, aby mu právní předchůdkyně žalobkyně mohla úvěr poskytnout, zejména tedy, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti náležitě jeho úvěruschopnost posoudit. Ostatně i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozhodnutí C755/22 (, právnická osoba, . v , právnická osoba, .) z , datum, jasně stanovil, že i v případě řádného a úplného doplacení úvěru spotřebitelem to automaticky neznamená, že spotřebitel byl v době poskytnutí úvěru úvěruschopný. Skutečnost, že spotřebitel úvěr splácel, resp. i úplně splatil, nevylučuje, že mohl být v době poskytnutí úvěru finančně nezpůsobilý. Pokud nebylo provedeno řádné posouzení úvěruschopnosti, smlouva může být prohlášena za neplatnou i po úplném splacení úvěru, natož pak v situaci, kdy žalovaný úvěr splatil jen částečně.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně se při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spolehla na kusé, ničím nepodložené údaje uvedené žalovaným. Ohledně příjmů žalovaného vycházela z deklarovaného příjmu celé domácnosti, když neměla ničím doložené ani příjmy samého žalovaného, natož pak celé domácnosti. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dělnické profesi u společnosti K-, právnická osoba, . od února 2019 s čistým příjmem ve výši , částka, , žalobkyni tak nic nebránilo v tom, vyžádat si od žalovaného minimálně doložení výplatních pásek či jiných listin tento jeho příjem dokládající. Vycházela-li pak z příjmů celé domácnosti, tyto si měla rovněž nechat doložit, například výplatní páskou družky žalovaného (pokud se v částce , částka, jednalo o její příjem) či jinými listinami dokládající původ tvrzeného příjmu domácnosti. Co se týče výdajů žalovaného, tam právní předchůdkyně žalobkyně sice zjistila, že žalovaný má další finanční závazky, jejich vyčíslení je však rozporuplné. Podle žalobkyně měl žalovaný v době poskytnutí úvěr splácet celkově částku , částka, , z toho interní úvěry s celkovými měsíčními splátkami , částka, (?), žalobkyně pak zohlednila částku , částka, (ke které přičetla částku , částka, jako aktuální splátku). V součtu ale měla právní předchůdkyně žalobkyně zohlednit nejspíše částku , částka, (, částka, jako dosavadní splátky + , částka, jako nová splátka), byť soudu není zřejmé, kde a jak konkrétně tyto údaje žalobkyně zjistila. Pokud provedla šetření v bankovním i nebankovním registru klientských informací (a z nich tyto informace pravděpodobně zjistila), jak tvrdila, nic jí nebránilo předložit k výzvě soudu výstupy z těchto databází, to však žalobkyně neučinila. Dále zohlednila žalovaným deklarované výdaje ve výši , částka, měsíčně, které měla komparovat s příslušnými údaji , právnická osoba, . Žalobkyně ale netvrdila ani nedoložila, jak konkrétně její právní předchůdkyně tuto komparaci provedla a s jakým výsledkem. Žalovaným uvedená částka výdajů , částka, měsíčně, kterou právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala, se pak jeví při bydlení v družstevním bytě spolu s dalšími nutnými výdaji žalovaného jako poměrně nízká. I s ohledem na její výši a skutečnost, že žalovaný uvedl v žádosti nepravdivé údaje ohledně svých dalších finančních závazků, měla žalobkyně postupovat obezřetněji a vyžádat si od žalovaného další údaje a podklady ohledně jeho výdajů, např. doklady o platbách za bydlení, o splátkách dalších finančních závazků nebo například výpisy z jeho bankovního účtu (účtů) za dobu několika měsíců předcházející poskytnutí úvěru. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.

21. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála zákonnému požadavku s náležitou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když údaje, které měla od žalovaného k dispozici, nijak neověřila a spolehla se tak na kusé, ničím nepodložené informace, které ji žalovaný poskytl, jakož i na rozporuplné údaje, které zjistila o jeho dalších finančních závazcích. Úvěrovou smlouvu proto shledal ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnou.

22. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jen skutečně poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že podle žalobních tvrzení a důkazů žalovaný před podáním žaloby zaplatil žalobkyni částku ve výši , částka, při načerpání celkové výše úvěru , částka, , uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl v těchto částkách ve výši , částka, . Soud pak výrokem II. rozsudku žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byl většinově úspěšný žalovaný (z 59 %) a měl by proto nárok na částečnou náhradu svých nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu ale žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.