9 C 176/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu titul Kamily Kocajové a přísedících Miloslavy Uhrové a Aleny Kabourkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 882 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 882 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 15 882 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 2. 1. 2019 domáhala částky 15 882 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pro ni pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 10. 2015, dne 6. 11. 2017 došlo k ukončení pracovního poměru, a to jeho okamžitým zrušením ze strany žalobkyně pro neomluvené absence žalovaného ve dne od 1. 9. 2017 do 6. 11. 2017. Z důvodu neomluvené absence byl žalovanému zkrácen jeho nárok na dovolenou dle vzorce 1 den neomluvené absence = -1 den dovolené. Protože doba trvání neomluvené absence (od 1. 9. 2017 do 6. 11. 2017) přesahovala 19 pracovních dní, byla mu dovolená zkrácena o těchto 19 dní. Žalobkyni tak vznikla škoda v rozsahu vyplacené dovolené, na kterou žalovaný neměl nárok, tj. ve výši 15 882 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil.

4. Soud tedy posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a učinil následující skutková zjištění. Z pracovní smlouvy ze dne 27. 10. 2015 a dodatku ze dne 31. 5. 2016 a vyplývá, že žalovaný pracoval od 1. 11. 2015 pro žalobkyni jako pomocník později jako sanitář, pracovní poměr byl nejprve sjednán na dobu určitou a později na dobu neurčitou. Z dopisu ze dne 25. 10. 2017 nazvaného„ Okamžité zrušení pracovního poměru“ ve spojení s doručenkou s podacím číslem RR [číslo] 5 CZ vyplývá, že žalobkyně se žalovaným okamžitě zrušila pracovní poměr pro neomluvené absence od 1. 9. 2017, tento dopis byl na poště připraveno k vyzvednutí od 26. 10. 2017 do 6. 11. 2017 a dne 7. 11. 2017 byla zásilka vrácena odesílateli jako nevyzvednutá. Ze záznamu ze dne 26. 9. 2017 vyplývá, že rozhodnutí o ukončení pracovního poměru se žalovaným bylo projednáno s odborovou organizací žalobkyně dne 9. 10. 2017. Ze mzdových listů žalovaného za období leden až listopad roku 2017 a z dovolenek ze dne 10. 1. 2017, 3. 4. 2017, 15. 5. 2017, 7. 6. 2017, 14. 6. 2017, 10. 7. 2017 a 2. 8. 2017 vyplývá, že žalovaný čerpal v roce 2017 19 dní dovolené a byla mu vyplacena náhrada mzdy za čerpání dovolené v celkové výši 17 845 Kč, neomluvená absence žalovaného činila celkem 65 pracovních dnů. Z dopisů ze dne 25. 10. 2018 ve spojení s podacím archem ze dne 26. 10. 2018 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 15 882 Kč před podáním žaloby ve lhůtě do 30. 11. 2018.

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako pomocník a posléze jako sanitář od 1. 11. 2015. Dopisem ze dne žalobkyně se žalovaným okamžitě zrušila pracovní poměr pro neomluvené absence od 1. 9. 2017, toto zrušení bylo projednáno s odborovou organizací žalobkyně dne 9. 10. 2017. Dopis byl uložen na poště a připraven k vyzvednutí od 26. 10. 2017 do 6. 11. 2017, žalovaný si zásilku nevyzvedl. V roce 2017 žalovaný čerpal celkem 19 pracovních dní dovolené, za něž mu byla vyplacena náhrada mzdy v celkové výši 17 845 Kč.

6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 336, § 223 zákoníku práce č. 266/2006 Sb., a v souladu s ust. § 4 zákoníku práce i podle § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., když z předložených listinných důkazů vyplývá, že pracovní poměr žalovaného byl žalobkyní okamžitě zrušen dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro neomluvené absence žalovaného od 1. 9. 2017 do 25. 10. 2017, a to dopisem ze dne 25. 10. 2017. V souladu s ust. § 336 odst. 4 zákoníku práce bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno žalovanému fikcí dnem 6. 11. 2017 a tím dnem byl pracovní poměr ukončen. Žalovaný v roce 2017 čerpal celkem 19 pracovních dní dovolené a byla mu za to vyplacena náhrada mzdy ve výši 17 845 Kč. Žalobkyně žalovanému v souladu s ust. § 223 zákoníku práce krátila dovolenou za neomluveně zameškané směny, a to za jeden zameškaný den jeden den dovolené. Žalovaný zameškal celkem 65 pracovních dnů. Žalovaný se tak ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku bezdůvodně obohatil o náhradu mzdy za čerpanou dovolenou v celkové výši 17 845 Kč. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok ve výši 15 882 Kč, a soud jí v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. vyhověl.

7. V souladu s ust. § 4 zákoníku práce a § 1970 občanského zákoníku vzniklo žalobkyni rovněž právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě, tedy od 1. 12. 2018.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.