9 C 43/2019

Plný text

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kamily Kocajové a přísedících Aleny Kabourkové a Mgr. Ivany Poppové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 31 596 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 431 Kč od 30. 3. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 10. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 165 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 28 825,30 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu ČR plnou náhradu nákladů řízení, jejichž přesná výše bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobou podanou dne 2. 11. 2018 se žalobkyně domáhala částky 31 596 Kč s příslušenstvím po žalovaném. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný pro ni pracoval jako řidič autobusu na základě pracovní smlouvy od 5. 2. 2016 do 1. 6. 2018, přičemž žalovaná částka představuje náhradu škody, která žalobkyni vznikla na základě jednání žalovaného. Konkrétně šlo o tři události, jednak o dopravní nehodu ze dne 17. 2. 2017 v obci [obec], když si žalovaný špatně najel a zavadil levým předním rohem autobusu o hromadu zmrzlého sněhu a při následném couvání pak poškodil pravý zadní roh a nárazník autobusu [registrační značka], kdy škoda byla fakturou [číslo] vyčíslena na částku 25 431 Kč (dále nárok [číslo]). Dále šlo o událost ze dne 26. 7. 2016, kdy proběhla kontrola zajištění komfortu cestujících, a bylo zjištěno nedodržení stanovené teploty. Žalobkyně za to zaplatila pokutu ve výši 5 000 Kč, neboť porušila smlouvu s Ústeckým krajem o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou, podle níž má být v autobusem po celý rok teplota v rozmezí od 18 do 26 stupňů Celsia (dále nárok [číslo]). Škodu zavinil žalovaný, který dodržení požadované teploty nezajistil. Dále dne 4. 11. 2016 žalovaný v [obec] nad Ohří při otáčení autobusem zavadil o pařez a poškodil tak autobus [registrační značka], škoda byla vyčíslena na částku 3 365,29 Kč a žalovaný ji uznal dne 12. 1. 2017 a částečně ji i uhradil. K úhradě zbývá 1 165 Kč (dále nárok [číslo]).

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. K nároku [číslo] uvedl, že na trasu přes [obec] nebyl řádně proškolen, nevěděl, že zastávka je přímo v obci a na silnici byla silná vrstva zmrzlého sněhu. Navíc autobus byl moc dlouhý a nevhodný na meziměstské trasy. Dále žalovaný nesouhlasil s výši škody vyfakturovanou dne 15. 3. 2017, když podle faktury byl vyměněn kryt na tažení autobusu, ale tento kryt na autobusu v době nehody nebyl. K nároku [číslo] žalovaný uvedl, že věděl, že má v autobuse dodržovat teplotu od 18 do 26 ºC a je pravdou, že teplotu nedodržel, avšak autobus převzal s vybitou baterií a navíc cestující za jízdy otevírali okénka, což snižovalo účinnost klimatizace a žalovaný neměl klíček, kterým by mohl okénka zamknout. Rovněž otevírání dveří na zastávkách snižovalo účinnost klimatizace. Proto nebylo možné požadovanou teplotu dodržet. K nároku [číslo] žalovaný uvedl, že sice nárok nejprve uznal, následně však zjistil, k nehodě přijelo jiné vozidlo, než které bylo uvedeno na faktuře, a navíc k události došlo v květnu 2016 a ne v listopadu 2016, jak uvádí žalobkyně. Žalovaný nerozporoval, že ke škodě došlo tak, že při otáčení zavadil o pařez. Škodu měla uhradit pojišťovna, která to však odmítla, neboť nebyla pořízena fotodokumentace, to však byla starost žalobkyně a ne žalovaného.

3. Provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako řidič silničních motorových vozidel od 5. 2. 2016 do 1. 6. 2018, jeho úvazek činil 20 hodin týdně (viz pracovní smlouva ze dne 5. 2. 2016 a shodná tvrzení účastníků). Ze Záznamu o dopravní nehodě, způsobené škodě ze dne 17. 2. 2017 a Zápisu o poškození motorového vozidla ze dne 3. 3. 2017 vyplývá, že dne 17. 2. 2017 v 7:20 hod. žalovaný si při jízdě autobusem [registrační značka] zn. MB [anonymizována tři slova] v [obec] při odbočování do [územní celek] špatně nadjel a poškodil levý přední roh, následně při couvání poškodil pravý zadní roh a zadní nárazník. Z fotografií na čl. 10 až 12 je patrné poškození autobusu [registrační značka]. Z Technického průkazu k vozidlu [registrační značka] je zřejmé, že jeho vlastníkem v době nehody byla žalobkyně. Fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2017, se splatností do 29. 3. 2017, byla žalobkyni firmou [právnická osoba] vyúčtována částka 25 431 Kč za opravu vozidla [registrační značka]. Žalovaný na této faktuře zpochybnil částku 1 667,38 Kč za položku„ VÍKO ZADNÍ MALÉ-VÝPLŇ“ s tím, že víko na autobuse nebylo již před nehodou. Z Dohody o vzájemném započtení pohledávek ze dne 25. 1. 2018 vyplývá, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] došlo ke dni 25. 1. 2018 ke vzájemnému započtení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka na částku 25 431 Kč. Z mapy na čl. 120 vyplývá trasa autobusu přes [obec]. Z jízdního řádu linky 637 platného od 15. 12. 2019 do 12. 12. 2020 soud nic nezjistil, neboť ke škodě mělo dojít v roce 2017. Z jízdního řádu linky 637 platného od 11. 12. 2016 do 9. 12. 2017 vyplývá, že trasa linky 637 vedla přes [územní celek], a to konkrétně spoje 102, 104,106,108,112. Z opisu lístku [číslo] ze dne 17. 2. 2017 a přehledu vydaných lístků ze dne 17. 2. 2017 vyplývá, že dne 17. 2. 2017 žalovaný řídil autobus žalované na lince [číslo] spoj 106. Ze stazek ze dne 9. 1. 2017, 10. 1. 2017, 16. 1. 2017 a 23. 1. 2017 a sdělení ekonomky Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 29. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný jezdil v období ledna 2017 linku [číslo], přičemž dne 23. 1. 2017 jel i stejnou trasu, jako dne 17. 2. 2017, která vede přes [územní celek]. Ze sdělení [jméno] [příjmení] – koncernového ředitele společnosti [právnická osoba] ze dne 8. 10. 2020 vyplývá, že autobus Mecedes-Benz Citaro LE MÜ je vhodný pro regionální dopravu a je přímo homologován dle platných předpisů jako meziměstský autobus. Z fotografie autobusu [registrační značka] na čl. 122 soud nic podstatného nezjistil. Ze záznamu o kontrole dopravní obslužnosti ze dne 26. 7. 2016 vyplývá, že na lince [číslo] (spoj 113) byla v době kontroly od 11:07 do 11:34 hod. naměřena teplota 31,5 ºCelsia. Kontrolor nastoupil na zastávce [obec] n./L. - autobusové nádraží v 11:07 hod. a vystoupil na zastávce [obec] – autobusové nádraží v 11:34 hod. Ze čl. 10 odst. 11 Smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou k zajištění dopravní obslužnosti ústeckého kraje v oblasti Dolní Poohří ze dne 29. 8. 2013 vyplývá, že žalobkyně se zavázala udržovat ve vozidlech teplotu 18 – 26 ºC po celý rok, a pro případ porušení byla sjednána pokuta ve výši 2 000 Kč za každé porušení a 5 000 Kč pro případ, že teplota bude nižší než 14 ºC nebo vyšší než 30 ºC. Ze záhlaví Smlouvy o veřejných službách vyplývá číslo bankovního účtu Ústeckého kraje [bankovní účet]. Z Opatření ředitele žalované [číslo] vyplývala mimo jiné povinnost dodržovat v autobusech teplotu v rozsahu od 18 do 26º Celsia. Z jízdního řádu pro spoj 113 vyplývá, že trasa tohoto spoje začínala na zastávce [obec] n./L. nemocnice v 11:00 hod. a končila na zastávce [obec] – žel. st. hor. v 11:40 hod., přičemž mezi jednotlivými zastávkami byly intervaly od jedné do čtyř minut. Z archivu počasí (www.in-pocasi.cz) bylo zjištěno, že dne 26. 7. 2016 se v ústeckém kraji pohybovaly teploty v rozmezí od 25º do 29 ºC. Z Vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce ze dne 31. 10. 2016 soud nic nezjistil, neboť dohoda není podepsána žalovaným. Z výpisu transakcí ze dne 1. 9. 2016 a z výpisu z účtu ze dne 31. 10. 2016 vyplývá, že žalobkyně dne 31. 10. 2016 uhradila částku 5 000 Kč na účet č. [bankovní účet] jako pokutu. Ze sdělení Ing. [jméno] [příjmení] – zástupce společnosti [právnická osoba] ze dne 29. 7. 2020 vyplývá, že autobus Mercedes-Benz Citaro umožňuje nastavení a automatické udržování teploty v prostoru pro cestující v rozmezí 18 – 26 ºC a výkon klimatizace je dostatečný pro středoevropské letní klima. Ze sdělení Ing. [jméno] [příjmení] – zástupce společnosti [právnická osoba] ze dne 5. 10. 2020 vyplývá, že při zapnuté klimatizaci a venkovní teplotě 27 ºC je možné v autobuse [jméno] [příjmení] [registrační značka] dodržet teplotu v rozmezí od 18º do 26 ºC. Z Technického průkazu vozidla [registrační značka] vyplývá, že v roce 2016 byla vlastníkem autobusu žalobkyně, přičemž z technického průkazu dále vyplývá, že jde o meziměstský autobus. Z vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce ze dne 12. 1. 2017 a ze Záznamu o dopravní nehodě, způsobené škodě ze dne 4. 11. 2016 vyplývá, že žalovaný uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 3 365 Kč, který představuje škodu vzniklou tím, že dne 4. 11. 2016 v obci [obec] nad Ohří při otáčení autobusem zavadil o pařez, čímž poškodil autobus [registrační značka] (faktura [číslo]). Žalovaný se v dohodě zavázal dluh splatit formou srážek ze mzdy ve výši 2 000 Kč měsíčně, od února 2017. Pro případ, že srážku nebude možno provést a zaměstnanec nesplní měsíční splátku jinou formou do 14. dne v příslušném měsíci, byla sjednána splatnost zbývající dlužné částky následujícím dnem, a to bez další výzvy. Z faktury [číslo] ze dne 30. 11. 2016 s datem splatnosti 14. 12. 2016 od společnosti [právnická osoba] vyplývá, že tato společnost vyúčtovala žalobkyni za výjezd a opravu vozidla zn. Mercedes [registrační značka] částku 3 365,29 Kč bez DPH. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 2. 2021 vyplývá, že výjezd vyúčtovaný fakturou [číslo] byl uskutečněn dne 15. 6. 2016, kdy dva automechanici této společnosti jeli servisním vozidlem zn. Iveco Daily [číslo] do obce Kostelec n./O. k poškozenému vozidlu [jméno] [příjmení] [registrační značka], na místě bylo zjištěno poškození palivové nádrže a jejího uchycení, tato byla po domluvě s objednatelem opravy demontována a odvezena do servisu. Zpětná montáž nádrže na vozidlo byla provedena v servisu dne 29. 11. 2016 a k tomuto datu byla zakázka ukončena a vystavena faktura. Z Technického průkazu vozidla [registrační značka] vyplývá, že v roce 2016 byla vlastníkem autobusu žalobkyně. Ze Stanovení povinností řidiče soud nic podstatného nezjistil. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] – bývalého dispečera žalobkyně a nadřízeného žalovaného vyplývá, že žalovaný byl s trasou, na které jezdil proškolen. Dále svědek potvrdil, že autobus MB Citaro byl vhodný pro meziměstské trasy, byl sice větší, ale záleželo na šikovnosti jednotlivých řidičů. [příjmení] se stávalo, že řidiči autobusem o něco zavadili, ale většinou to bylo jejich nepozorností. Pokud jde o nedodržení požadované teploty, řidiči byli s touto povinností seznámeni, a pokud došlo k uložení pokuty, bylo to v případě hrubého nedodržení teploty. Pokud kontrolor viděl, že klimatizace nebo topení běží, tak pokutu neuložil. V autobuse byla klička na okénka a o tom řidiči věděli, protože tato klička sloužila rovněž k otevírání kufru. Výpověď svědka [celé jméno svědka] byla podepřena Záznamem o provedení školení řidiče autobusu ze dne 5. 2. 2016 a fotografií klíče na čl. 231, 232 a dále sdělením ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 10. 2020, podle něhož klíč k otevření či zamčení oken v autobuse Mercedes-Benz byl uložen v každém voze v přihrádce u řidiče a jednalo se o klasický čtyřhranný klíč i volně dostupný na trhu. Z e-mailu na čl. 247 soud nic nezjistil. Ze mzdového listu žalovaného za rok 2016 a za rok 2017 vyplývá, že jeho průměrný měsíční výdělek před vznikem škody dne 17. 2. 2017 činil 13 903,16 Kč (mzda za říjen 10 073 Kč, listopad 20 934 Kč, prosinec 10 879 Kč, odpracovaná doba říjen 80 hod., listopad 97,77 hod., prosinec 84,22 hod.). Průměrný měsíční výdělek žalovaného před vznikem škody dne 15. 6. 2016 činil 11 810,91 Kč (mzda únor 13 066 Kč, březen 13 226 Kč, odpracovaná doba únor 95,58 hod., březen 98 hod.). Dopisem ze dne 16. 10. 2018 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 31 596 Kč před podáním žaloby ve lhůtě do 29. 10. 2018, dopis byl podán na poště dne 17. 10. 2018. Ostatní navržené důkazy soud neprovedl pro nadbytečnost.

4. Na základě hodnocení provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný pracoval pro žalobkyni jako řidič autobusu od 5. 2. 2016. Dne 17. 2. 2017 žalovaný zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k poškození autobusu žalobkyně [registrační značka] zn. MB Citaro LE 13, a to tím způsobem, že při jízdě tímto autobusem na lince [číslo] (spoj 106) při odbočování do obce Dolánky nad Ohří v 7:20 hod. si žalovaný špatně nadjel a poškodil levý přední roh, následně při couvání poškodil pravý zadní roh a zadní nárazník. Oprava autobusu byla vyúčtována fakturou [číslo] ze dne 15. 3. 2017, a to ve výši 25 431 Kč. Žalovaný z této částky zpochybnil částku 1 667,38 Kč, která byla účtována za položku„ VÍKO ZADNÍ MALÉ – VÝPLŇ“ s tím, že toto víko na autobuse chybělo již před nehodou. Jako důkaz k tomu předložil fotografie autobusu, na kterých je patrné poškození autobusu na zadním pravém nárazníku a rovněž je patrné, že pod SPZ chybí víko. Z fotografií však není zřejmé, kdy byly pořízeny, a proto je soud neshledal jako dostatečný důkaz pro tvrzení, že víko chybělo již před nehodou. Faktura byla splatná dne 29. 3. 2017, k její úhradě žalobkyní došlo na základě dohody o vzájemném započtení pohledávek ze dne 25. 1. 2018 se společností [právnická osoba] Výpovědí svědka [celé jméno svědka] ve spojení se stazkou ze dne 23. 1. 2017, jízdním řádem linky [číslo] platným od 11. 12. 2016 do 9. 12. 2017 a Záznamem o provedení školení řidiče autobusu ze dne 5. 2. 2016 bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že s trasou linky [číslo] – spoj 106 nebyl řádně seznámen a jel jí dne 17. 2. 2017 poprvé. Rovněž bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že autobus zn. MB Citaro není vhodný na meziměstské trasy, a to svědectvím svědka [celé jméno svědka], velkým technickým průkazem a sdělením [jméno] [příjmení]. Dne 31. 10. 2016 žalobkyně uhradila částku 5 000 Kč na účet Ústeckého kraje jako pokutu za překročení povolené teploty v autobusu, které bylo zjištěno kontrolou provedenou dne 26. 7. 2016 v autobusu žalobkyně linky [číslo] spoj 113. Autobus řídil žalovaný. Žalovaný potvrdil, že věděl o přípustném rozmezí teplot, které mají být v autobuse dodržovány, uvedl však, že toho dne mu byl autobus předán s vybitou baterií od 4:30 hod. do 6:00 hod. a nastartoval ho až po dvou hodinách. Z jízdního řádu pro linku [číslo] – spoj 113 bylo zjištěno, že trasa spoje začínala v 11:00 a žalovaný tedy měl čas autobus vychladit. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] vyplynulo, že pokuty za nedodržení teploty byly ukládány pouze v případech hrubého nedodržení teploty, např. pokud nebyla klimatizace vůbec zapnuta. Žalovaný dále tvrdil, že teplotu nemohl dodržet, protože cestující během jízdy otevírali okénka a dále autobus často stavěl na zastávkách, a proto se často otevíraly dveře. Toto tvrzení bylo vyvráceno sdělením Ing. [jméno] [příjmení], který potvrdil, že autobus zn. MB Citaro umožňuje při zapnuté klimatizaci a venkovní teplotě 27º C udržet vnitřní teplotu v rozmezí od 18º do 26º C. Tvrzení žalovaného, že nedisponoval klíčem k uzamčení okének, bylo vyvráceno svědectvím svědka [celé jméno svědka] a sdělením Ing. [příjmení], z nichž bylo zjištěno, že klíč k otevření či zamčení oken byl k dispozici v každém autobuse zn. MB a jedná se o klíč, který slouží rovněž k otevírání kufru.

5. Dne 15. 6. 2016 žalovaný způsobil poškození autobusu žalobkyně [registrační značka], když při otáčení v [obec] nad Ohří zavadil o pařez. Na místo nehody přijeli dva automechanici [právnická osoba] KROYS, zjistili poškození palivové nádrže, kterou demontovali a odvezli do servisu. Nádrž pak byla na autobus namontována až dne 29. 11. 2016 a oprava a výjezd byly žalobkyni vyúčtovány fakturou [číslo] ve výši 3 365,29 Kč bez DPH. Dohodou o vyřízení náhrady škody ze dne 12. 1. 2017 žalovaný dluh ve výši 3 365 Kč vůči žalobkyni uznal a zavázal se jej uhradit formou srážek ze mzdy, dle tvrzení žalobkyně škodu částečně uhradil, a k úhradě zbývá částka 1 165 Kč. Tvrzení žalovaného, že k poškozenému autobusu nepřijelo servisní vozidlo zn. IVECO DAILY, ale jiné, bylo vyvráceno sdělením [právnická osoba] KROYS ze dne 24. 2. 2021. Bylo zjištěno, že k nehodě nedošlo dne 4. 11. 2016, jak uvedla žalobkyně, ale dne 15. 6. 2016.

6. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. (dále jen zák. práce) zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

7. Podle § 257 odst. 1 zák. práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

8. Podle § 257 odst. 2 zák. práce výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

9. Právně soud věc posoudil podle citovaných zákonných ustanovení a rovněž podle judikatury dopadající na projednávanou věc. Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 250 odst. 1 zák. práce). Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce je porušení pracovních povinností zaměstnancem, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody (tzv. kauzální nexus) a zavinění na straně zaměstnance. Ke vzniku povinnosti k náhradě škody je zapotřebí, aby všechny předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, odpovědnost za škodu nemůže nastat. Zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněným porušením pracovních povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním skutečně způsobil; není proto dána jeho odpovědnost za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele, případně zaviněním jiného zaměstnance nebo třetích osob vně zaměstnavatele. V řízení o náhradu škody podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce má žalobce (poškozený zaměstnavatel) procesní povinnost tvrdit (srov. § 101 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu) a posléze i prokázat (srov. § 101 odst. 1 písm. b) a 120 odst. 1 občanského soudního řádu) všechny uvedené předpoklady potřebné pro vznik odpovědnosti za škodu. Škodou, jako jedním z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení § 250 odst. 1 zák. práce, se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou (§ 257 odst. 1 zák. práce) je nastalé zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele. O porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním jde tehdy, jedná-li zaměstnanec (v podobě konání nebo opomenutí) při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním v rozporu s povinnostmi, které mu byly stanoveny právními předpisy, vnitřními předpisy, pracovní smlouvou nebo pokynem nadřízeného vedoucího zaměstnance. Porušení pracovních povinností zaměstnancem (protiprávnost jeho jednání) vyjadřuje objektivní stav, který tu buď je, nebo není a který nastává bez ohledu na to, zda zaměstnanec ho chtěl způsobit nebo zda věděl, že může nastat. Zavinění oproti tomu vyjadřuje psychický (vnitřní) vztah zaměstnance ke svému jednání (konání nebo opomenutí), jímž porušil své pracovní povinnosti, a ke škodě jako následku takového protiprávního jednání. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy, vznikla-li škoda následkem zaviněného porušení pracovních povinností zaměstnancem (tj. bez zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem by škoda nevznikla tak, jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku zaviněného porušení povinnosti zaměstnancem, nýbrž musí být tato příčinná souvislost najisto postavena. Zaviněné porušení pracovních povinností zaměstnancem nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; musí však být jednou z příčin, a to příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Protože příčinná souvislost je zákonitostí přírodní a společenskou, jde o hledání jevu, který škodu vyvolal. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaný jako její zaměstnanec způsobil žalobkyni třemi jednotlivými skutky škodu v celkové výši 31 596 Kč. Jednak šlo o škodu ve výši 25 431 Kč vzniklou poškozením autobusu [registrační značka] dne 17. 2. 2017. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný jako řidič tohoto autobusu při odbočování do obce Dolánky nad Ohří zavadil o zmrzlý sníh, čímž poškodil levý přední roh a následně při couvání poškodil pravý zadní roh. Bylo prokázáno, že žalovaný tuto trasu nejel poprvé a byl na trasu proškolen. Rovněž bylo prokázáno, že uvedený typ autobusu je vhodný pro meziměstské trasy. Žalovaný svým jednáním porušil povinnost podle § 249 odst. 1 zákoníku práce počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, když nezachoval náležitou opatrnost při řízení autobusu. Výše škody vyplývá z faktury [číslo] která byla žalobkyni vystavena za opravu autobusu dne 15. 3. 2017, se splatností dne 29. 3. 2017, když žalovaný na uvedené faktuře zpochybnil pouze částku 1 667,38 Kč za víko, avšak neprokázal, že by víko na autobuse chybělo již před nehodou. Dále žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 5 000 Kč, když nedodržel teplotu v autobusu v rozmezí od 18 do 26 ºC, k čemuž se žalobkyně zavázala smlouvou o veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou uzavřenou s Ústeckým krajem, a toto překročení přípustné teploty bylo zjištěno kontrolou dne 26. 7. 2016. Žalovaný přípustnou teplotu v autobusu nezajistil, přestože o této povinnosti věděl a měl možnost teplotu v autobusu dodržet. Pokuta byla žalobkyní uhrazena dne 31. 10. 2016. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě této částky předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2018 do 29. 10. 2018. Dále žalovaný způsobil žalobkyni škodu ve výši 3 365,29 Kč, když dne 15. 6. 2016 jako řidič autobusu [registrační značka] v obci [obec] nad Ohří při otáčení zavadil o pařez, čímž došlo k poškození autobusu. K nehodě bylo přivoláno servisní vozidlo společnosti [právnická osoba], automechanici této společnosti zjistili poškození palivové nádrže. Oprava a výjezd k nehodě byly vyúčtovány fakturou [číslo] se splatností dne 14. 12. 2016. Žalovaný dluh uznal dohodou ze dne 12. 1. 2017, a zavázal se jej uhradit formou srážek ze mzdy počínaje měsícem únorem 2017. Byla však provedena pouze jedna srážka ze mzdy ve výši 2 000 Kč, a zbývá doplatit 1 165 Kč, přičemž splatnost této zbývající částky nastala v souladu s dohodou o srážkách ze mzdy ze dne 12. 1. 2017 dne 15. 3. 2017. Žalobkyně požadovala úrok až od 16. 3. 2017, a soud jí v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. vyhověl. Ze mzdových listů žalovaného za rok 2016 a 2017 je zřejmé, že požadované částky nejsou vyšší než čtyřapůlnásobek jeho průměrného měsíčního výdělku, přičemž limitaci dle § 257 odst. 2 zák. práce je třeba posuzovat u každé škodní události zvlášť. V souladu s ust. § 250 a § 257 zákoníku práce soud shledal všechny tři nároky žalobkyně opodstatněné. V souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. vzniklo žalobkyni právo na úroky z prodlení z dlužných částek. Výše úroků z prodlení vyplývá z nař. vlády č. 351/2013 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 925,30 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 264 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 596 Kč sestávající z částky 2 380 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., pěti paušálních náhrad za zastoupení pověřeným zaměstnancem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč, cestovného za 5 cest z [obec] do [obec] a zpět v celkové výši 1 600,60 Kč (prům. spotř. 7 l [číslo] km, 50 km, benzín), náhrady za promeškaný čas za celkem 10 půlhodin po 100 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 860,60 Kč ve výši 4 800,70 Kč.

11. V souladu s ust. § 148 ve spojení s ust. § 155 odst. 1 o. s. ř soud uložil žalovanému, který byl ve sporu zcela neúspěšný, povinnost nahradit státu ČR náklady řízení, které mu vznikly v souvislosti s tím, že žalovanému byl ze zdravotních důvodů ustanoven opatrovník (advokát), když v době vyhlášení rozhodnutí nebyla výše nákladů státu soudu známa.