12 C 11/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 648 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10 648 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 648 Kč od 26. 2. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 320 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 10 648 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu dlužného nájemného za motorového vozidla. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení uvedených v podané žalobě, provedl dokazování zejména smlouvou o nájmu motorového vozidla, protokolem vrácení vozidla, fakturou – daňovým dokladem, předžalobní výzvou, podacím archem k předžalobní výzvě. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Na základě nájemní smlouvy ze dne 27. 1. 2023 žalobkyně přenechala do užívání žalované vozidlo RZ SPZ, přičemž sjednané nájemné za dobu od 27. 1. 2023 do 6. 2. 2023 v celkové výši 10 648 Kč žalovaná žalobkyni i přes výzvu neuhradila. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. V projednávané věci je nepochybné, že ačkoli žalobkyně jako pronajímatel předala žalované jako nájemci coby předmět nájmu ve stavu způsobilém jeho obvyklému užívání, žalovaná dosud dobrovolně nedostála své povinnosti obsažené v ustanovení § 2321 a násl. občanského zákoníku, tedy povinnosti zaplatit pronajímateli nájemné. Na dodatečnou písemnou výzvu žalobkyně k úhradě tohoto dluhu pak rovněž nikterak nereagovala. Vzhledem k této skutečnosti soud k návrhu žalobkyně tuto povinnost uložil žalované výrokem rozsudku, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 800 Kč, odměně advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony ve výši 3 x 1 540 Kč a 3 x 300 Kč režijních paušálech jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, popř. provedení exekuce.