12 C 114/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 69 217,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 417,89 Kč společně s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 19 891,57 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 46 402 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení další částky ve výši 41 800 Kč, s příslušenstvím, kapitalizovaného úroku ve výši 57 979,30 Kč a úroku 21% ročně z částky 46 402 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 69 217,89 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvou o půjčce, smluvními podmínkami smlouvy o půjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy o půjčce), přehledem plateb (případně tabulkou umoření), smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 28 ze Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo 25. 4. 2012 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit do 19. 6. 2013 tuto částku spolu s navýšením o dalších 41 800 Kč, představujících smluvní úroky ve výši 6 384 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 9 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 25 916 Kč. Žalovaná, přestože předmět půjčky řádně převzala při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradila 22 582,11 Kč. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně (na níž byla pohledávka postoupena) jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí žalovaná uhradila celkem 22 582,11 Kč. Žalobkyní v žalobě uváděná dlužná jistina (mimo žalobkyní přiznaných 27 417,89 Kč) jsou fakticky náklady spojené s poskytnutím zápůjčky, které jsou uplatňovány ze strany žalobkyně v rozporu se zákonem a platnou judikaturou. V tomto směru Okresní soud v Třebíči v desítkách obdobných žalob stejné žalobkyně došel k závěru, že: 1) ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení administrativního poplatku není nárok dán. Tato částka nebyla žalované reálně vyplacena, uzavření smlouvy o zápůjčce se časově shoduje s vyplacením její sjednané výše a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalované k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce analogicky vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – [číslo], ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc. 2) ve vztahu k nákladům za hotovostní inkaso není nárok dán, zde soud odkazuje na Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j.: KSPA 60 INS 5615/2015 60 ICm 3236/2015 ze dne 11. 11. 2015, v kontextu s nímž je nutné dovodit neplatnost uvedeného pro rozpor s dobrými mravy a pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele. 3) ve vztahu k smluvnímu úroku z prodlení není nárok dán, a to analogicky v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11, když v rámci spotřebitelských smluv takovéto ujednání zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V projednávané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, obsahující odkaz na všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí bylo právě ujednání o smluvním úroku, absentující podpis žalované. Ujednání o smluvním úroku je tak neplatné. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě co do výše odpovídající neuhrazené zbylé části původní jistiny, včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení vyhověl a výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako nedůvodnou zamítnul. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.