12 C 114/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 12 133 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkua) částku ve výši 3 684 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 3 384 Kč od 11. 2. 2025 do zaplaceníb) částku ve výši 4 906 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky 4 606 Kč od 14. 5. 2025 do zaplaceníc) částku ve výši 3 543 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 3 243 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , , adresa, .

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení částky 12 133 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu dlužného zákonného příspěvku žalované jako provozovatele vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a nákladů na jeho uplatnění a vymáhání.

2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin – výzvy k úhradě příspěvku včetně nákladů na uplatnění pohledávky včetně poučení žalovaného o jeho právech, odeslané upomínky k úhradě příspěvku, informací z registru silničních vozidel poskytnutá způsobem předvídaným zákonem a předžalobní výzvou s dokladem o odeslání.

3. Po zhodnocení důkazů učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení není sporu o tom, že žalovaná provozovala v období 5. 8. 2024 do 15. 10. 2024 vozidlo RZ , SPZ, bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Zákonný příspěvek příslušející žalobkyni ve výši celkem 12 133 Kč spolu s náklady souvisejícími uplatněním a vymáháním tohoto příspěvku však přes její výzvu včas neuhradila. Nárok uplatněný žalobou tak má soud za důvodný, proto bylo rozhodnuto tak, jak je obsaženo ve výrokové části rozsudku. Po právní stránce přitom soud věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb. a jeho ustanovení § 24c odst. 1, 2, 4, § 15 odst. 1, 2, 3 a otázku žalobkyní nárokovaného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.

4. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšné žalobkyni ve věci pak byla proti žalované přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající toliko v náhradě zaplaceného soudního poplatku a paušální náhradě 2 x 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., když ostatní účtované položky v podobě odměny advokáta a jeho režijních paušálů za poskytnuté úkony právní služby dle advokátního tarifu neshledal náklady vynaloženými účelně. V této souvislosti vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně se zabývá mimo jiné vymáháním dlužných příspěvků nepojištěných dle zák. č. 168/1999 Sb., u Okresního soudu v Třebíči vede velké množství sporů, jejichž předmětem jsou pouze pohledávky vzniklé z nezaplacených příspěvků a žalobkyně by tak měla disponovat personálními, technickými i jinými zdroji potřebnými pro výkon podnikání, tedy i pro soudní uplatňování pohledávek. Žalobkyně své nároky uplatňuje vzorovým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž její právní zástupce mění jen identifikační údaje žalované strany, identifikaci vozidla a výpočet dlužné částky. K podávání těchto typizovaných žalob (za situace, kdy podrobně vypracované předžalobní výzvy k úhradě, z nichž žaloba zcela vychází, vypracovává a zasílá žalobkyně prostřednictvím svého specializovaného organizačního útvaru) tak je neúčelné najímat advokáta (de facto za účelem přepsání údajů z výzvy k zaplacení vytvořené žalobkyní do žaloby) a jeho odměnu a paušální a hotové výdaje za zastupování účastníka nelze žalobkyni přiznat. V tomto směru soud odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. PL ÚS 39/13 a rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 26. 2. 2014, č.j. 54 Co 953/2013-34 a Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, č.j. 77 Co 68/2022-69 a ze dne 17. 7. 2023, č.j. 14 Co 113/2023-12 ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., za které lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Za situace, kdy žalobkyně má dostatečné personální kapacity interních zaměstnanců k tomu, aby precizně vypracovávala a zasílala dlužníkům podrobné předžalobní výzvy (obsahující veškeré potřebné náležitosti pro podání vlastní žaloby), nelze obecně o následném právním zastoupení advokátem ve věci hovořit jako o účelném.