12 C 15/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr Janem Coufalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 394 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 394 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 394 Kč od 7. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 200 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ČR Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek ve výši 400 Kč. ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu: Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 394 Kč jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem žalovaného do protialkoholní záchytné stanice Jihlava dne 16. 1. 2020. V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že dne datum žalobce provedl převoz žalovaného do protialkoholní záchytné stanice Jihlava, a to za asistence policistů, přičemž u žalovaného zde byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi. Vyúčtované náklady za použití služebního dopravního prostředku ve výši 394 Kč však žalovaný dosud ani částečně neuhradil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních a ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znění pozdějších předpisů a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci proto soud přiznal za použití ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. náhradu ve výši 200 Kč, a to dle § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.. Na žalobce se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že soud jeho návrhu zcela vyhověl, přechází poplatková povinnost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 věty první Zákona v plném rozsahu na žalovaného, jež nemá proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, ani není od soudního poplatku osvobozen. Žalovanému je tak stanovena povinnost k úhradě soudního poplatku ve výši vyměřené podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.