12 C 151/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 233 564,82 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 233 564,82 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21 925,47 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 856,41 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 233 564,82 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 14,4% ročně z částky 233 264,82 Kč od 22. 10. 2019 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 55 613,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa žalobkyně. Podanou žalobou ze dne 29. 12. 2021 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 233 564,82 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami. Předseda senátu ve věci nařídil jednání na den 30. 8. 2022. Žalovaný, kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou žaloba i předvolání k jednání, to vše tedy při zachování zákonem stanovené desetidenní lhůty před jednáním, a který byl o následcích nedostavení se poučen v předvolání k tomuto jednání, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, zmeškal. Žalobkyně, jenž se k jednání shora uvedenému dostavila, navrhla soudu, aby v takto nastalé procesní situaci rozhodl ve věci rozsudkem pro zmeškání. V této souvislosti soud shledal, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro využití postupu podle ustanovení § 153b odst. 1 občanského soudního řádu, upravující procesní institut rozsudku pro zmeškání, když povaha projednávané věci připouští možnost v ní uzavřít smír a vydaným rozsudkem ani nedochází ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (ustanovení § 153b odst. 3 občanského soudního řádu a contrario). S ohledem na tyto skutečnosti soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na jejich základě dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 400 000 Kč, žalovaný se však v průběhu tohoto závazkového vztahu dostal do prodlení se splněním dluhu, v důsledku čehož byl úvěr prohlášen za splatný. Dlužnou částku ve výši celkem 233 564,82 Kč (stávající z jistiny, kapitalizovaného příslušenství, poplatků a smluvní pokuty) však žalovaný i přes výzvu neuhradil. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na výše uvedené proto soud o žalobě rozhodl tak, jak je obsaženo ve výroku I. tohoto rozsudku. Konkrétní délka lhůty stanovené žalovanému ke splnění povinností uložených tímto rozsudkem nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 9 343 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 4x 9 260 Kč za čtyři poskytnuté úkony právní služby, 4x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ust. §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). U odvolání proti rozsudku pro zmeškání jsou však odvolacím důvodem jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (ustanovení § 205b) občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí. Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek usnesením zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání (ustanovení § 153b odst. 4 občanského soudního řádu).