12 C 174/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 31 884,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 284,75 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 700 Kč ve výši 11,75 % od 12. 7. 2023 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky ve výšia) 17 342,01 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 997,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 65 695,35 Kč ve výši 11,75 % od 12. 7. 2023 do zaplacení s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 6 933,71 Kč od 12. 7. 2023 do zaplaceníb) 12 842 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 710,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 218,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 3 739,54 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 3 607,48 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 31 884,01 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o úvěru, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.

2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření.

3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvami o úvěru, předpisy splátek, transakční historií, smlouvami o postoupení pohledávek, příslušnou stranou Přílohy č. 1 Smluv o postoupení pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávek, předžalobními výzvami se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání.

4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo dne:1) 14. 12. 2000 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit do 14. 2. 2022 tuto částku spolu s navýšením o dalších 8 592 Kč, představujících úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, za administrativní činnost ve výši 929 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 1 800 Kč. Žalovaná, přestože předmět úvěru řádně převzala při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradila 6 050 Kč,2) 25. 7. 2020 uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit do 25. 9. 2021 tuto částku spolu s navýšením o dalších 8 592 Kč, představujících úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, za administrativní činnost ve výši 929 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 1 800 Kč. Žalovaná, přestože předmět úvěru řádně převzala při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradila 12 250 Kč.

5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle § 1970 cit. zákona.

6. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.

7. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

8. Žalobkyně (na níž byla pohledávka postoupena) jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí žalovaná uhradila celkem 18 300 Kč.

9. Žalobkyní v žalobě uváděné dlužné jistiny (mimo žalobkyni přiznaných 1 700 Kč) jsou fakticky náklady spojené s poskytnutím úvěru, které jsou uplatňovány ze strany žalobkyně v rozporu se zákonem a platnou judikaturou. V tomto směru Okresní soud v Třebíči v desítkách obdobných žalob stejné žalobkyně došel k závěru, že:1) ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení úhrady za poskytnutí úvěru a administrativního poplatku není nárok dán. Tato částka nebyla žalované reálně vyplacena, uzavření smlouvy o úvěru se časově shoduje s vyplacením její sjednané výše a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalované k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc.2) ve vztahu k nákladům za hotovostní inkaso není nárok dán, zde soud odkazuje na Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j.: KSPA 60 INS 5615/2015-C1-3 60 ICm 3236/2015 ze dne 11. 11. 2015, v kontextu s nímž je nutné dovodit neplatnost uvedeného pro rozpor s dobrými mravy a pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele.

10. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě co do výše odpovídající neuhrazené zbylé části původní jistiny, včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení vyhověl a výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako nedůvodnou zamítnul.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.