12 C 185/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 6 051 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 4 540 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 311 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 4 540 Kč od 22. 6. 2019 do 30. 6. 2019, 9% ročně z částky 4 540 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, 9% ročně z částky 4 540 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, 7,25% ročně z částky 4 540 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, 7,25% ročně z částky 4 540 Kč od 1. 1. 2021 do 31. 5. 2021 a za dobu od 1. 6. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky 1 511 Kč s příslušenstvím a smluvního úroku ve výši 57,06 % ročně z částky 4 540 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu:</b> Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky celkem 6 051 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako smluvními stranami. V rámci zjištěného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný jako dlužník uzavřel dne 17. 12. 2004 s právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvu o úvěru a z ní poskytnuté finanční prostředky 6 119 Kč se zavázal splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 57,06%, což však posléze učinil pouze částečně. Co do dlužné jistiny ve výši 4 540 Kč s příslušenstvím proto soud žalobě vyhověl výrokem I. rozsudku. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku, platného v době uzavření smlouvy o úvěru, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Analogicky v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11 pak soud zamítl žalobu co do smluvního úroku z prodlení a smluvní pokuty, neboť v rámci spotřebitelských smluv takovéto ujednání zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V projednávané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, obsahující odkaz na všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí bylo právě ujednání o smluvním úroku a smluvní pokutě, absentující podpis žalovaného. Ujednání o smluvním úroku a smluvní pokutě tak bylo sjednáno v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, a je tedy neplatné. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.