12 C 187/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 415 170 Kč s příslušenstvím a o zaplacení částky 1 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudkua) částku ve výši 211 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 211 170 Kč od 31. 5. 2023 do zaplaceníb) částku ve výši 204 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 204 000 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení částky 996 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 13. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 240 106 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, .

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku celkem 415 170 Kč, sestávající z částky 211 170 Kč s příslušenstvím, jako bezdůvodného obohacení vzniklého z důvodu užívání bytu žalovaným v období od 1. 6. 2020 do 18. 10. 2022 bez právního důvodu a z částky 204 000 Kč jako části kapitalizované smluvní pokuty vycházející z čl. VII. odst. 1 mezi účastníky uzavřené kupní smlouvy ze dne 17. 2. 2017, vyúčtované v souvislosti s porušením povinnosti žalovaného předat mu bytovou jednotku č. 1108/10 v budově č.p. 1008-, adresa, v Třebíči nejpozději do 30. 4. 2017.

2. Žalovaný v rámci řízení vedeného původně u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , spisová značka, uplatnil proti žalobci nárok na zaplacení částky 1 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení, odpovídajícího části mezi účastníky sjednané kupní ceny bytu z kupní smlouvy ze dne 17. 2. 2017, jež nebyla žalobci ze strany žalovaného vyplacena. V průběhu uvedených soudních řízení došlo usnesením ze dne 12. 10. 2023 ke spojení obou věcí pod výše uvedenou spisovou značku. V kontextu s tímto pak žalovaný co do žalobcem uplatněné smluvní pokuty ve výši 204 000 Kč (jež považuje za náhradu škody) navrhnul soudu její ,,snížení“ z důvodu nepřiměřenosti, popř. její započtení oproti žalovaným nárokovaným 1 200 000 Kč, stejně tak navrhnul oproti svému nároku započtení 211 170 Kč a co do výše 996 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení pak navrhnul soudu uložení povinnosti žalobci zaplatit mu uvedenou částku.

3. Ve vztahu k tvrzenému nároku žalovaného namítnul žalobce jeho promlčení nejpozději k datu 15. 12. 2020, když již k datu 15. 12. 2017 měl žalovaný na základě podání žalobce ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči po sp. zn. , spisová značka, povědomost o tom, že částka 1 200 000 Kč (určena na úhradu kupní ceny bytu) byla žalobci vyplacena zpět z advokátní úschovy, přičemž žalovaný se svého nároku domáhá až žalobou ze dne 13. 2. 2023.

4. Soud, vycházeje z podané žaloby a skutkových tvrzení účastníků, provedl dokazování zejména kupní smlouvou ze dne 17. 2. 2017, rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 30. 1. 2019, č.j. , spisová značka, , Krajského soudu v Brně ze dne 14. 1. 2020 č.j. , spisová značka, a Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2020, č.j. , spisová značka, (v rámci připojeného spisu , spisová značka, ), rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 13. 4. 2021, č.j. , spisová značka, , Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2022, č.j. , spisová značka, a Nejvyššího soudu v Brně ze dne 25. 1. 2023, č.j. , spisová značka, (v rámci připojeného spisu , spisová značka, ), rozsudky Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 11. 2022 č.j. , spisová značka, a Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2023 č.j. , spisová značka, , znaleckým posudkem č. 18634/- 851/2023 s přiloženou fakturou, protokolem o provedení exekuce ze dne 18. 10. 2022, přípisy ze dne 10. 2. 2020, 5. 3. 2021 a započtením s výzvou k úhradě ze dne 23. 3. 2021, vyrozuměním o provedení vkladu ve věci V-829/2020-710, smlouvou o úschově ze dne 17. 2. 2017, sdělením ze dne 19. 9. 2017, výzvou ze dne 18. 4. 2017, odstoupením od kupní smlouvy ze dne 12. 5. 2017, korespondencí účastníků ze dne 3. 5. 2017, 10. 2. 2020, 5. 3. 2021, oznámením o jednostranném započtení ze dne 23. 3. 2021 s podacím lístkem, sdělením o ukončení pozůstalostního řízení ze dne 17. 10. 2017 a sdělením žalovaného ze dne 5. 12. 2017 ve věci sp. zn. , spisová značka, .

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba na uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobci částky uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí je opodstatněná. Ze skutkových tvrzení žalobce a kupní smlouvy ze 17. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel dne 17. 2. 2017 se žalovaným a jeho dnes již zesnulou manželkou , jméno FO, kupní smlouvu jejímž předmětem byla bytová jednotka č. 1108/10, umístěná v budově č. p. 1108, 1109, 1110 – bytovém domě, stojícím na pozemku p. č. st. 6725, spoluvlastnický podíl o velikosti id. 517/30630 na společných částech budovy č. p. 1108, 1109, 1110 – bytovém domě a spoluvlastnický podíl o velikosti id. 517/30630 na pozemku p. č. st. 6725 zastavěná plocha a nádvoří, to vše zapsané v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, a č. , hodnota, pro obec a katastrální pracoviště , adresa, .

6. S ohledem na odstoupení žalovaného od uzavřené kupné smlouvy došlo na popud žalobce v rámci řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , spisová značka, , jež bylo následně potvrzeno shora citovaným rozsudkem soudu odvolacího a nepřímo i soudem Nejvyšším, k pravomocnému rozhodnutí o určení vlastnictví žalobce k uvedenému bytu. V rámci tohoto rozhodnutí soud mimo jiné shledal, že na základě dědického usnesení ze dne 26. 9. 2017 se žalovaný stal výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky, tedy byl ve věci pasivně legitimován.

7. Na základě výše uvedených rozhodnutí došlo k zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí ke dni 10. 3. 2020, s právními účinky vkladu ke dni 26. 4. 2017. Jelikož žalovaný byt nadále proti vůli žalobce užíval a žalobci v užívání bytu úmyslně bránil, bylo k žalobě žalobce v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči po sp. zn. , spisová značka, rozhodnuto o uložení povinnosti žalovanému byt vyklidit a předat žalobci. Následně bylo citované rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno jako věcně správné soudem odvolacím i soudem Nejvyšším.

8. Žalovaný však nadále nereflektoval pravomocná rozhodnutí soudů, ani výzvy k vyklizení, záměrně udržoval tento protiprávní stav i přes opakované výzvy žalobce k nápravě a byt proto musel být vyklizen exekučně až dne 18. 10. 2022. Za své jednání byl žalovaný pravomocně rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 11. 2022, sp. zn. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2023, sp. zn. , spisová značka, shledán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle ust. § 208 odst. 1 trestního zákoníku s tím, že uvedenou bytovou jednotku žalovaný užíval bez právního důvodu mimo jiné i v období od 1. 6. 2020 do 18. 10. 2022.

9. V rámci citovaných civilních soudních rozhodnutí je k neustále se opakujícím se tvrzením ze strany žalovaného o nezaplacení kupní ceny uvedeno, že (viz. např. Krajského soudu v Brně z dne 16. 3. 2022, č.j. , spisová značka, ): ,, pokud jde o poukaz ze strany žalovaného, že sice došlo k uzavření kupní smlouvy, v předchozích řízeních bylo určeno pravomocně, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu, avšak nezaplatil žalovanému kupní cenu, pak ani tato námitka, ze strany žalovaného není opodstatněná a je lichá. Právě v předchozích řízeních, vedených jak před soudem I. stupně, tj. Okresního soudu v Třebíči, tak před soudem odvolacím, tj. Krajským soudem v Brně, tak také před soudem dovolacím, tj. Nejvyšším soudem ČR, bylo jednoznačně a bezpečně prokázáno a postaveno na jisto, že žalobce kupní smlouvou se stal vlastníkem předmětné bytové jednotky. Otázka kupní smlouvy byla velmi podrobně v těchto předchozích řízeních řešena a odvolací soud se ztotožňuje se závěry těchto soudů i se závěry soudu I. stupně v této nyní projednávané věci, kdy v rámci kupní smlouvy byl sjednán určitý postup, jak má být kupní cena zaplacena a toto vše striktně žalobce dodržel. Jednak část kupní ceny zaplatil tak, že 60 000 Kč uhradil realitní kanceláři, a pokud jde o částku 1 200 000 Kč, pak dle svěřenecké smlouvy toto bylo dáno do advokátní úschovy. Tím povinnost žalobce uhradit kupní cenu v souladu s kupní smlouvou zanikla. Také bylo najisto postaveno ve všech těchto řízeních i v řízení nyní projednávaném, že pouze z důvodu obstrukčního jednání žalovaného a jeho nesoučinnosti došlo k vrácení finančních prostředků z úschovy zpět žalobci. Nelze tedy přisvědčit tvrzení žalovaného, že mu nebyla ze strany žalobce kupní cena zaplacena. Naopak, ze všech provedených důkazů i předchozích řízení jednoznačně bylo prokázáno, že žalobce plnil tak, jak bylo stanoveno kupní smlouvou, a cena uhrazena byla. Pokud se týká vlastnického práva žalobce, pak toto již bylo zmíněno, že všemi řízeními, které proběhly o určení vlastnictví, bylo najisto postaveno vlastnické právo žalobce a z titulu svého vlastnického práva se nyní v tomto projednávaném řízení domáhá žalobce vůči žalovanému vyklizení předmětného bytu“.

10. S ohledem na uvedené si žalobce nechal vypracovat znalecký posudek č. 18634-851/2023, vyhotovený znaleckou kanceláří (XP invest, s. r. o. - znalecká kancelář v oboru Ekonomika, Ceny a odhady, nemovitosti, se sídlem Praha, Mánesova 1374/53, PSČ 120 00), která výši obvyklého nájmu za předmětný byt specifikovala pro období 1. 1. 2020 - 31. 12. 2020 po zaokrouhlení na 105 600 Kč, pro období 1. 1. 2021 - 31. 12. 2021 po zaokrouhlení na 112 800 Kč a pro období 1. 1. 2022 - 18. 10. 2022 po zaokrouhlení na 96 600 Kč, za což žalobce uhradil znalecké kanceláři 10 890 Kč.

11. S ohledem na běh promlčecí doby pak žalobce vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení za období od 1. 6. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 61 600 Kč (8 800 Kč x 7 měsíců), za rok 2021 ve výši 112 800 Kč a za 1. 1. 2022 do 18. 10. 2022, kdy byl žalovaný exekučně vystěhován, částku ve výši 96 600 Kč. Žalovaný však v průběhu uvedené doby hradil platby vůči SVJ, když tyto měly činit částku cca 1 930 Kč měsíčně a proto za předmětné období dlužnou částku o součet těchto plateb (31 měsíců x 1 930 Kč = 59 830 Kč) žalobce ponížil s tím, že celková žalovaná částka, představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, po zohlednění plateb, které žalovaný vynaložil za žalobce, tedy činí 211 170 Kč.

12. V rámci ust. čl. VII. odst. 1 výše citované kupní smlouvy se žalovaný jako prodávající zavázal (spolu se svojí tehdejší manželkou), že žalobci byt předá nejpozději do dne 30. 4. 2017. Uvedená povinnost byla zatížena smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč za každý započatý den prodlení. Jelikož byt žalovaný žalobci předal až za součinnosti exekutora dne 18. 10. 2022, byl s ohledem na uvedené v prodlení se splněním uvedené smluvní povinnosti po dobu několika let. Žalobce tak prováděl průběžné zesplatnění smluvní pokuty plynoucí z porušení výše uvedeného smluvního ujednání, a to mimo jiného i podáními ze dne 10. 2. 2020 a 5. 3. 2021 adresovanými žalovanému. Na základě těchto dvou podání byla žalobcem zesplatněna smluvní pokuta za období od 30. 4. 2017 do 5. 3. 2021, tedy za 1 404 započatých kalendářních dnů částka ve výši 1 404 000 Kč. V části 1 200 000 Kč z celkem vyčíslené a zesplatněné pokuty pak žalobce započetl dne 23. 3. 2021 vůči svému závazku ve vztahu k žalovanému a k úhradě zbývající části ve výši 204 000 Kč žalobce písemně, stejně jako k úhradě bezdůvodného obohacení vyzval, což žalovaný v obou případech nereflektoval.

13. Ve vztahu k žalovaným podané žalobě na zaplacení částky 1 200 000 Kč pak žalovaný dle tvrzení své právní zástupkyně uvedl, že neví, kdy vyzval žalobce k úhradě tohoto bezdůvodného obohacení, předžalobní výzvu žalobci nezaslal, z obsahu výše uvedených civilních řízení nevyplývá, že by zde žalovaný relevantním způsobem uplatňoval po žalovaném uhrazení částky 1 200 000 Kč a je třeba vycházet z data podání žaloby 13. 2. 2023, kdy žalobce poprvé uplatnil vůči žalobci právo na zaplacení částky 1 200 000 Kč, přičemž k částečnému započtení na pohledávku žalobce došlo až v rámci odůvodnění odporu ze dne 4. 7. 2023.

14. V projednávané věci dospěl soud na základě provedeného dokazování k závěru, že se v souvislosti s užíváním bytu bez právního důvodu, jak bylo výše podrobně popsáno, žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobce ve smyslu ust. § 2991 a násl. zák. 89/2012 Sb. o znalecky zjištěnou částku ve výši 211 170 Kč, kterou doposud žalovanému nevydal.

15. V kontextu s ust. čl. VII. odst. 1 výše citované kupní smlouvy pak žalobce proti žalovanému zcela důvodně uplatnil ve smyslu ust. § 2048 občanského zákoníku právo na zaplacení výše specifikované kapitalizované smluvní pokuty ve částce 204 000 Kč. Případná moderace výše této smluvní pokuty pak dle názoru soud nepřipadá vzhledem k popsanému jednání žalovaného vůbec do úvahy.

16. Z uvedených důvodů proto soud rozhodl ve znění výroku I. rozsudku a žalobě jako zcela důvodné vyhověl.

17. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením bezdůvodného obohacení i kapitalizované smluvní pokuty dostal po uplynutí stanovených lhůt k plnění do prodlení s plněním těchto peněžních závazků. Žalobce tak ve smyslu ust. § 1970 a násl. občanského zákoníku uplatnil proti žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši zcela odpovídající zákonným kritériím a soud vyhověl žalobě e i v této části.

18. Ve vztahu k žalovaným uplatněné žalobě pak s ohledem na skutková zjištění uvedená výše a žalobcem vznesenou námitku promlčení nutno žalobu bez dalšího zamítnout, neboť již od r. 2017 žalovaný věděl, že mu předmětná částka nebyla vyplacena a že byla vrácena z úschovy zpět žalobci. Ve smyslu ust. § 629 občanského zákoníku tak jednoznačně uplynula 3 letá promlčecí doba. I přes uvedené tento nárok žalobce již 23. 3. 2021 započetl oproti části nároku na kapitalizovanou smluvní pokutu, zápočet žalovaný nikdy nezpochybni a jeho nárok tak započtením zanikl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšné žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 607 Kč, nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku ve výši 10 890 Kč, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 7 úkonů a ½ úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná předžalobní výzva, písemné podání ve věci samé – žalobní návrh, jednání s klientem ve věci, písemné podání ve věci samé – vyjádření k odporu, účast na jednání před soudem, písemné podání – návrh na separaci nákladů) ve výši 7,5 x 4 990 Kč, před spojením věcí pak ve vztahu k žalovaným podané žalobě za 3 úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, jednání s klientem ve věci, písemné podání ve věci samé) ve výši 3 x 13 000 Kč, po spojení věcí za 7 a ½ úkonu právní služby (písemné podání ve věci samé – stanovisko k vyjádření žalovaného, jednání s klientem ve věci, účast na jednání před soudem, písemné podání ve věci samé – sdělení k výzvě soudu, účast na jednání před soudem, písemné podání ve věci samé – písemný návrh k výzvě soudu) 17 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas v souvislosti s cestami na jednání soud dne 3. 10. 2023, 11. 1. 2024, 9. 5. 2024, 16. 5. 2024 ve výši celkem 2 400 Kč a cestovného k uvedeným jednáním soudu ve výši celkem 4 868,60 Kč, při vyhláškové ceně paliva NM 38.70 Kč a průměrné spotřebě požitého vozu 5,6l/100km.

20. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.