12 C 190/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení, a celé jméno manžela, uzavřené dne datum před Městským úřadem v Třebíči, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podaným návrhem ze dne 14. 7. 2021 se celé jméno manželky domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude manželství účastníků rozvedeno. celé jméno manžela se k žalobě ač vyzván vůbec nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se i přes řádné předvolání nedostavil a soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Soud, vycházeje z podané žaloby, provedl ve věci dokazování zejména oddacím listem účastníků, pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 14. 4. 2021, č.j. 11 Nc 1026/2020-50 a výslechem manželky. Po jednotlivém zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 31. 7. 1999 a doposud trvá. Shora citovaným pravomocným rozsudkem byla schválena dohoda účastníků tohoto řízení jako rodičů ve věci úpravy výchovy a výživy nezl. dětí účastníků pro dobu do a po rozvodu. Manželství účastníků je dlouhodobě nefunkční, manželé spolu dlouhodobě nekomunikují, nerozumí si, nevedou společnou domácnost, intimně se nestýkají a z kategorického stanoviska manželky jednoznačně vyplývá, že do budoucna nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 písm. a) a b) výše uvedeného zákonného ustanovení platí že, přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že shora uvedené zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželství účastníků trvalo více než jeden rok, soud schválil dohodu účastníků o úpravě poměrů z manželství narozených nezletilých dětí pro dobu po rozvodu a z výpovědi manželky zcela jednoznačně vyplývá nemožnost obnovení manželského soužití. Žádné rozpory se zájmy manžela pak soud v projednávané věci neshledal. Příčiny rozvratu manželství pak soud shledává v zásadní odlišnosti povah účastníků, jejich zcela rozdílných představách o vedení společného soužití. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Oba účastníci jsou povinni požádat o vydání nového občanského průkazu do 15 pracovních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí soudu o rozvodu manželství (ustanovení § 14 odst. 1 písm. c) bodu 3. zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (ustanovení § 759 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).