12 C 191/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 43 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 9142 Kč se 7,75% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení zbylé,,jistiny“ ve výši 15 978 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení dalších částek, a to: 11 500 Kč s příslušenstvím a 6 650 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 43 270 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvou o úvěru, smlouvou o půjčce, Smluvními podmínkami smlouvy o půjčce (otištěné na zadní straně Smlouvy o půjčce), smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 47 ze Seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvy se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 46 ze Seznamu postoupených pohledávek. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo: 1) dne 18. 6. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byly finanční částky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 13 248 Kč, představujících sjednaný úrok, odměnu za hotovostní inkaso splátek a odměnu za administrativní činnost. Žalovaný, přestože předmět půjčky řádně převzal při podpisu smlouvy, i přes výzvu žalobkyně uhradil pouze částku 6 128 Kč, 2) dne 31. 1. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 10 440 Kč, představujících 23,72% sjednaný úrok, odměnu za administrativní činnost a hotovostní inkaso. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradil 7 700 Kč, 2) dne 31. 1. 2009 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 10 440 Kč, představujících sjednaný úrok, odměnu za administrativní činnost a hotovostní inkaso. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradil 13 940 Kč, 3) dne 23. 11. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 10 440 Kč, představujících sjednaný úrok, odměnu za administrativní činnost a hotovostní inkaso. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradil 18 790 Kč. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 657 a násl. občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně (na níž byla pohledávka postoupena) jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však nesplnil základní povinnost dlužníka obsaženou ve výše uvedeném zákonném ustanovení, když žalobkyni řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem předmět půjčky ze dne 18. 6. 2009, a to zbylou část dlužné jistiny (po započtení zaplacené částky a přeplatku na jistinách z obou dalších smluv), nevrátil. Proto soud tuto povinnost uložil žalovanému k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku, to včetně zákonného úroku z prodlení. Ve vztahu ke zbylé,, jistině“ půjčky ze dne 18. 6. 2009 a půjčkám ze dne 31. 1. 2009 a 23. 11. 2008 pak soud uvádí, že jistiny těchto půjček celkem činily 48 000 Kč a žalovaný na tyto uhradil celkem 38 858 Kč. Žalobkyní v žalobě uváděné dlužné jistiny těchto půjček jsou fakticky náklady spojené s poskytnutím půjček, které jsou uplatňovány ze strany žalobkyně v rozporu se zákonem a platnou judikaturou. V tomto směru Okresní soud v Třebíči v desítkách obdobných žalob stejné žalobkyně došel k závěru, že: 1) ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení administrativního poplatku není nárok dán. Tato částka nebyla žalovanému reálně vyplacena, uzavření smlouvy o zápůjčce se časově shoduje s vyplacením její sjednané výše a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce analogicky vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc. 2) ve vztahu k nákladům za hotovostní inkaso není nárok dán, zde soud odkazuje na Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j.: KSPA 60 INS 5615/2015 60 ICm 3236/2015 ze dne 11. 11. 2015, v kontextu s nímž je nutné dovodit neplatnost uvedeného pro rozpor s dobrými mravy a pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele. 3) ve vztahu k smluvnímu úroku z prodlení není nárok dán, a to analogicky v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3512/11, když v rámci spotřebitelských smluv takovéto ujednání zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. V projednávané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu, obsahující odkaz na všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí bylo právě ujednání o smluvním úroku, absentující podpis žalovaného. Ujednání o smluvním úroku je tak neplatné. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu výroky II., III. a IV. zamítnul. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný a dle názoru soudu tak povaze věci nejlépe odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.