12 C 200/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 947 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 947 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 947 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v částce ve výši 200 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ČR Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek ve výši 400 Kč. ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu: Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalované na zaplacení částky 947 Kč s příslušenstvím jako nákladů vzniklých v souvislosti s převozem právního předchůdce žalované – celé jméno původního účastníka do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava dne 25. 7. 2020. V rámci zjišťovaného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že ve shora uvedeném dni žalobce provedl převoz právního předchůdce žalované do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, přičemž u žalovaného zde byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi. Vyúčtované náklady za použití služebního dopravního prostředku ve výši celkem 947 Kč však původně žalovaný celé jméno původního účastníka, ani žalovaná jako jeho právní nástupce, neuhradili. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek ve znění pozdějších předpisů a otázku úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a to s přihlédnutím k plnému úspěchu žalobce ve věci, přičemž přiznané náklady spočívají v náhradě nezastoupeného účastníka ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 2x 100 Kč za dva úkony. Na žalobce se v daném řízení vztahuje osvobození od soudního poplatku, vzhledem k výsledku řízení pak na žalovanou přechází poplatková povinnost ve smyslu ust. § 2 odst. 3 věty první zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).