12 C 201/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 16 688 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05% ročně z částky 16 688 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení 7,05% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení 7,05% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 7. 2016 do zaplacení 7,05% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení 7,05% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 7. 2017 do zaplacení 7,5% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení 8% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení 8,75% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení 9% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení 9% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení 7,25% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení 7,25% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení 7,5% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení 10,75% ročně z částky 16 688 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení a za dobu od 26. 4. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 3 312 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 2. 7. 2015 do zaplacení a poplatku ve výši 10 608 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smlouvy o půjčce, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvou o půjčce [číslo] smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, přílohou smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek, dokladem o odeslání oznámení o postoupení pohledávky, potvrzením o zaplacení kupní ceny, smlouvou o postoupení pohledávek - založena ve správním deníku soudu pod sp. zn. 17 Spr 269/2018, přílohou ke Smlouvě o postoupení pohledávek – založena ve správním deníku soudu pod sp. zn. 17 Spr 269/2018, poštovním podacím archem, předžalobní upomínkou, dokladem o odeslání předžalobní upomínky. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo 19. 1. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala žalobkyni vrátit do 25. 1. 2008 tuto částku spolu s navýšením o souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč. Žalovaná, přestože předmět půjčky řádně převzala při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradila 3 312 Kč. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 296/2019-95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. 7 C 174/2018-63 dovodil, že s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09%) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroku z půjčené částky více než 90%, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Výše uvedené okolnosti pak dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Neplatnost sjednané odměny byla dále shledána mimo jiné rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 5. 2012, č.j. 11 VSOL 28/2012-107. Jelikož shora uvedená rozhodnutí analogicky dopadají na projednávanou věc, dovodil soud s ohledem na výši RPSN 206,8% sjednanou ve smlouvě, že mezi účastníky uzavřená smlouva o půjčce jsou absolutně neplatným právním jednáním a že vztah účastníků je nutno posoudit dle příslušných ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 a násl. zák. č. 40/1964). Žalované tak na úkor žalobkyně vzniklo pouze bezdůvodné obohacení, a to ve výši dopovídajících neuhrazené zbylé části původní jistiny ve výši 16 688 Kč, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení. Jelikož pak žalovaná doposud uvedenou částku žalobkyni nevrátila, uložil jí soud tuto povinnost výrokem I. rozsudku, přičemž výrokem II. pak zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítnul. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.