12 C 209/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manžela a celé jméno manželky, rozené příjmení, uzavřené dne 18. 2. 2017 před Městským úřadem v Moravských Budějovicích, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podaným návrhem domáhal se celé jméno manžela vydání rozhodnutí, kterým bude manželství účastníků rozvedeno. V návrhu mimo jiné uvedl, že manželství účastníků je hluboce trvale rozvráceno. celé jméno manželky se k návrhu na rozvod manželství připojila. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v písemném vyhotovení žaloby, provedl dokazování zejména oddacím listem a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 11. 2022, č.j. 11 Nc 1059/2022-36. Po jednotlivém zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 18. 2. 2017 a doposud trvá. Shora citovaným pravomocným rozsudkem bylo formou schválené dohody rodičů rozhodnuto ve věci úpravy výchovy a výživy nezl. jméno pro dobu do a po rozvodu. Manželství je dlouhodobě nefunkční, manželé nevedou společnou domácnost, jejich svazek se stal formálním a do budoucna nelze očekávat obnovení manželského soužití. Podle odst. 1 ust. § 757 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Podle odst. 2 cit. zákona Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny písemně. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželství účastníků trvalo více než jeden rok, účastníci spolu již déle než šest měsíců nežijí, manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila a ze shodných skutkových tvrzení účastníků tedy vyplývá, že manželství je rozvráceno. Soud rovněž pravomocně schválil dohodu účastníků o úpravě poměrů z manželství narozené nezl. jméno pro dobu po rozvodu. Jelikož však účastníci pak nepředložili soudu k provedení dokazování písemnou dohodu upravující jejich vzájemné majetkové poměry vztahy a práva a povinnosti společného bydlení pro dobu po rozvodu, obsahující zákonem vyžadované úředně ověřené podpisy, byl soud nucen zabývat se mimo jiné i příčinami rozvratu manželství. Tyto pak shledává zejména v zásadní odlišnosti povah účastníků a jejich zcela rozdílných představách o vedení společného soužití. O nákladech řízení rozhodl soud za použití ustanovení § 23 zák. č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních, podle něhož v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení ustanovení § 759 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).