12 C 215/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 58 316 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkua) částku ve výši 6 198 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 428,70 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 198 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,b) částku ve výši 21 434 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 883,02 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 25 584,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 11 121 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 685,82 Kč a úroku ve výši 22,02 % ročně z částky 8 969,84 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 19 563 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 033,71 Kč a úroku ve výši 21,39 % ročně z částky 25 584,76 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 58 316 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o úvěru, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.

2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání.

3. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.

4. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvami o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami Smluv o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru), zákaznickými kartami, přehledem plateb (případně tabulkou umoření), smlouvami o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 43 ze Seznamu postoupených pohledávek, potvrzeními o zaplacení úplat, oznámeními o postoupení pohledávek vč. dokladů o odeslání, předžalobními výzvami se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek strana č. 32 ze Seznamu postoupených pohledávek.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo1) 25. 11. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 11 639 Kč, představujících smluvní úroky ve výši 7 847 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 2 292 Kč,2) 21. 10. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku spolu s navýšením o dalších 20 853 Kč, představujících smluvní úroky ve výši 13 200 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 444 Kč.

6. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby uhradil 3 802 Kč a 8 566 Kč.

7. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle § 1970 cit. zákona.

8. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Žalobkyně (na níž byla pohledávka postoupena) jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí žalovaný uhradil 3 802 Kč a 8 566 Kč.

11. Žalobkyní v žalobě uváděné dlužné jistiny (mimo žalobkyni přiznaných 3 802 Kč a 8 566 Kč jsou fakticky náklady spojené s poskytnutím úvěru, které jsou uplatňovány ze strany žalobkyně v rozporu se zákonem a platnou judikaturou. V tomto směru Okresní soud v Třebíči v desítkách obdobných žalob stejné žalobkyně došel k závěru, že:1) ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení administrativního poplatku není nárok dán. Tato částka nebyla žalovanému reálně vyplacena, uzavření smlouvy o úvěru se časově shoduje s vyplacením její sjednané výše a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc.2) ve vztahu k nákladům za hotovostní inkaso není nárok dán, zde soud odkazuje na Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j.: KSPA 60 INS 5615/2015-C1-3 60 ICm 3236/2015 ze dne 11. 11. 2015, v kontextu s nímž je nutné dovodit neplatnost uvedeného pro rozpor s dobrými mravy a pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele.3) ve vztahu k smluvnímu úroku z prodlení není nárok dán, a to analogicky v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

12. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě co do výše odpovídající neuhrazených zbylých části původních jistin, včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení vyhověl a výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako nedůvodnou zamítnul.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.