12 C 234/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 117 662 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 117 662 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 102 789 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 876 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 4 997 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 402 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa. Žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2022 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 117 662 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené žalovaným, jako řidičem a současně vlastníkem značka automobilu registrační značka, dne 4. 9. 2020. Se souhlasem obou účastníků soud ve věci rozhodoval bez účasti účastníků ve smyslu ust. § 115 a) o.s.ř.. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl ve věci dokazování zejména relací dopravní nehody ze dne 4. 9. 2020, číslo jednací, detailem aukce vozidla anonymizováno, fakturou za zapůjčení náhradního vozidla, fakturou za odtažení vozidla, dopisem o výplatě – likvidace bolestného, protokolem o prohlídce vozidla, stanovením skutečné škody vč. dolikvidace, odtažení a zapůjčení náhradního vozidla, stanovením výše pojistného plnění – zdraví, detaily transakcí, trestním příkazem ze dne 17. 12. 2020, č.j. 10 T 152/2020, vyúčtováním VZP, výzvou k úhradě ze dne 1. 12. 2020, 16. 3. 2021 a 13. 6. 2021, předžalobní výzvou k úhradě ze dne 15. 12. 2021 s podacím archem. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Dne 4. 9. 2020 způsobil žalovaný vozidlem příjmení jméno registrační značka věcnou škodu ve výši 101 714 Kč na vozidle značky anonymizováno registrační značka, jehož provozovatelem je poškozená jméno příjmení, IČO, sídlem adresa právnická osoba, a dále poškozené škodu na zdraví ve výši 13 528 Kč. Žalovaný dopravní nehodu způsobil tak, že při vjíždění na hlavní pozemní komunikaci ul. ulice nedal oproti DZ "STOP dej přednost v jízdě!" přednost vozidlu poškozené, které přijíždělo po hlavní pozemní komunikaci ul. Botanická v Brně, ve směru od ul. Slovanské nám. směrem k ul. Hrnčířská, čímž došlo ke střetu vozidel. Při dopravní nehodě došlo ke zranění řidičky poškozeného vozidla jméno příjmení, která byla převezena vozidlem RLP do Úrazové nemocnice v obec. U žalovaného byl proveden test na OPL soupravou Drug Wipe 5 s výsledkem pozitivním - amfetaminy. Městský soud v Brně rozhodl dne 17. 12. 2020 trestním příkazem č.j. 10 T 152/2020, že žalovaný je vinen z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odstavec 1, 2 písmeno a) trestního zákoníku. K datu dopravní nehody neměl žalovaný uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V souvislosti s ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. žalobkyně v návaznosti na šetření jí pověřeného partnera - společnosti CONTIN s . uhradila poškozené částku 1 345 Kč za odtah vozidla (k rukám Generali České pojišťovny a.s., u které bylo uzavřeno havarijní pojištění), částku 5 840 Kč za zapůjčení náhradního vozidla (k rukám spol. RPS CZECH s.r.o., která náhradní vozidlo zapůjčila) a částku 8 531 Kč jako bolestné, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 4 997 Kč za vynaložené náklady na zdravotní ošetření poškozené a společnosti UNILEASING a.s. částku 94 529 Kč jako náhradu za totální škodu na vozidle. Pověřenému partnerovi pak žalobkyně uhradila částku 2 420 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu. Celkem tedy žalobkyně z garančního fondu uhradila částku ve výši 117 662 Kč, kterou uplatnila k úhradě vůči žalovanému. I přes opakované výzvy jí však žalovaný škodu neuhradil. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a v plném rozsahu opodstatněná. Bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil shora uvedeného jednání, v příčinné souvislosti s tímto pak byla způsobena škoda, vyčíslená na částku 117 622 Kč. Tato částka byla následně žalobkyní ve smyslu ust. § 24 odst. 2 písm. b) zák. č.168/1999 vyplacena a žalobkyni tak ve smyslu ust. § 24 odst. 9, § 10 odst. 1 písm. i) cit. zákona vzniklo právo uplatnit svůj nárok bez omezení vůči žalovanému. Žalovaný však žalobkyni dosud dlužnou částku neuhradil, ač byl k tomuto opakovaně vyzván a soud proto tuto povinnost uložil žalovanému výrokem I. tohoto rozsudku, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku. Lhůta uložená ke splnění povinnosti žalovanému vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody k rozhodnutí ve smyslu věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku ve výši 4 707 Kč, navýšené odměny advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 5 820 Kč a 3 x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.