12 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 23 506,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů právní moci rozsudku částku ve výši 10 299,70 Kč s 12,75 % zákonným úrokem z prodlení od 25. 1. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení další částky 13 287,45 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 655,03 Kč od 9. 10. 2024 do 24. 1. 2025 a z částky 355,75 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a částky 218,85 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 23 506,30 Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o úvěru.

2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin - výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, ., smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, oznámení vypovězení smlouvy o půjčce s okamžitou platností, výzvy k úhradě před podáním žaloby, obecných principů posuzování a filozofie společnosti, identifikovaných příjmů, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli.

3. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:V řízení zůstalo nesporným, že žalovaná jako dlužník uzavřela se žalobkyní jako věřitelem dne 19. 4. 2024 smlouvu o úvěru na částku 10 518 Kč, za sjednaný úrok 1.066 % denně při RPSN 2448,88 % ročně, následně však neplnila své smluvní povinnosti ze smlouvy vyplývající, tedy především řádně čerpaný úvěr sjednaným způsobem splácet, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a požadovala úhradu zbývajících nesplacených částí úvěru ve výši 10 299,70 Kč, smluvního úroku ve výši 12 632,42 Kč a sjednaných poplatků.

4. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

5. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 296/2019-95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. 7 C 174/2018-63 dovodil, že s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09 %) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroku z půjčené částky více než 66,79 %, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Výše uvedené okolnosti pak dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. V projednávané věci je pak i zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Jak shora uvedeno, zápůjční úroková sazba činila 389,09 % ročně. Dle zprávy ČNB o úrokových sazbách z nových spotřebitelských úvěrů vyplývá, že průměrná úroková sazba činila v roce 2024 pod 8% ročně. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba tak téměř 48 krát převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a v důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními § 2991 a násl. o bezdůvodném obohacení.

6. Žalované tak na úkor žalobkyně vzniklo pouze bezdůvodné obohacení, a to ve výši dopovídající neuhrazené jistiny ve výši 10 518 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle §§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku, počítaného od 25. 1. 2025 (tedy od uplynutí lhůty 3 dnů od odeslání předžalobní výzvy k úhradě závazku ze dne 21. 1. 2025) do zaplacení. Jelikož pak žalovaná doposud uvedenou částku žalobkyni nevrátila, uložil jí soud tuto povinnost výrokem I. rozsudku. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy jako nedůvodnou zamítnul.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšná byla v řízení žalovaná a obecně by jí tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.