12 C 255/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 25 803,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku a) částku 21 877 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 21 877 Kč od 26. 3. 2019 do zaplacení b) částku ve výši 2 966,19 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 966,19 Kč od 25. 2. 2020 do zaplacení c) částku ve výši 240 Kč d) částku ve výši 240 Kč e) částku ve výši 240 Kč f) částku ve výši 240 Kč

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 485 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 803,19 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a smluvní pokutou jako dlužné kupní ceny elektrické energie dodané žalované na podkladě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 14. 9. 2018. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin – kopie smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (NN) ze dne 14. 9. 2018, faktury [číslo] ze dne [datum], kopie smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (NN) ze dne 2. 1. 2019, kopie žádosti o ukončení smlouvy ze dne 17. 1. 2020, kopie plné moci ze dne 22. 1. 2017, všeobecných obchodních podmínek žalobce, faktury [číslo] ze dne 9. 2. 2020, všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, upomínky ze dne 29. 10. 2018 v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaná v řízení nezpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že na podkladě výše uvedených Smluv odebrala na smluveném odběrném místě v období od 26. 9. 2018 do 31. 1. 2020 elektrickou energii, jejíž kupní cenu však dosud na podkladě fakturace řádně neuhradila. Výše dluhu žalované vůči žalobkyni z uvedené smlouvy za dané období rovněž v řízení zůstává nespornou. Žaloba na zaplacení fakturované kupní ceny je tak v plném rozsahu důvodná a jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, je kromě dlužné částky kupní ceny povinna hradit i žalobkyní uplatněný zákonný úrok z prodlení. Žalobkyni též přísluší právo na úhradu písemných upomínek k úhradě dluhu dle Všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny, které žalovaná podpisem Smlouvy akceptovala. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 89/2012, občanského zákoníku v platném znění a zejm. dle jeho ustanovení 2079 a násl. a dle ustanovení § 28 odst. 2 písm. j) zákona č. 458/2000 Sb. Otázku úroku z prodlení soud posuzoval podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku ve výši 1 033 Kč, navýšené odměně advokáta o 21% ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 300 Kč za tři hlavní úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění) a 3x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.