12 C 261/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 675 33 Dešov o zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 35 000 Kč s úrokem 25,85% ročně od 1. 2. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa. Podanou žalobou ze dne 11. 8. 2022 domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 35 000 Kč s příslušenstvím. To vše z titulu náhrady škody, vzniklé právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s úmyslným protiprávním jednáním žalovaného, kdy na základě nepravdivých údajů byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný doposud neuhradil. Se souhlasem obou účastníků soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a) o.s.ř.. Žalovaný ve věci písemně uvedl, že je v insolvenci, pročež by mělo být řízení přerušeno. Smlouvu o poskytnutí úvěru považuje za neplatnou pro neposouzení úvěruschopnosti. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl dále dokazování zejména smlouvou o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem, podklady týkající se převodu závodu ze společnosti právnická osoba na společnost právnická osoba., smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba, smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalobkyní, usnesením PČR v Třebíči č.j. KRPJ-132264-23/TČ-2021-161081-HNI ze dne 1. 3. 2022, usnesením OSZ v Třebíči č.j. ZT 36/2022 - 10 ze dne 16. 3. 2022, předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ve smyslu ust. § 142a o.s.ř. spolu s dokladem o odeslání, přezkumným listem nezajištění pohledávky, usnesením o schválení oddlužení ze dne 14. 2. 2022, přihláškou pohledávky žalobkyně a přezkumnými listy. Po zhodnocení shora uvedených důkazů v souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Dle zjištění učiněných Policejním orgánem Policie ČR, Územní odbor adresa, Oddělení hospodářské kriminality v usnesení č.j. KRPJ-132264-23/TČ-2021-161081- HNI ze dne 1. 3. 2022, potvrzené dozorujícím státním zástupcem v usnesení Okresního státního zastupitelství, č.j. ZT 36/2022 – 10 ze dne 16. 3. 2022) žalovaný po skutkové stránce spáchal úmyslně protiprávní jednání, spočívající v tom, že dne 31. 1. 2018 uzavřel v adresa prostřednictvím pověřené pracovnice jméno FO Smlouvu o úvěru č. hodnota-0105 s právnická osoba, IČO: IČO, ve výši 35 000 Kč s pravidelnou měsíční splátkou 4 550 Kč, ve které úmyslně uvedl nepravdivé údaje o výši svého měsíčního příjmu a výši měsíčních výdajů a vědom si svých závazků vyplývajících z úvěrů a půjček, kdy na základě takto uvedených nepravdivých údajů mu byl úvěr ve výši 35 000 Kč poskytnut, čímž způsobil společnosti právnická osoba škodu, kterou společnost právnická osoba jako pohledávku postoupila společnosti právnická osoba., IČ: IČO a tato dále postoupila pohledávku společnosti právnická osoba, IČ: IČO která postoupila pohledávku současné žalobkyni - společnosti právnická osoba, IČ: IČO žalobkyně. Tímto protiprávním jednáním žalovaného byla právní předchůdkyni žalobkyně způsobena škoda ve výši 35 000 Kč, vzniklá poskytnutím této peněžité částky žalovanému spolu s úrokem z ve výši 25,85 % ročně z neuhrazené jistiny úvěru, tj. z částky 35 000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, jenž dle žalobkyně představuje ušlý zisk, tzn. zisk, kterého by poskytovatel úvěru dosáhl, pokud by za pravidelného chodu věcí, tedy nebýt podvodného jednání žalovaného, poskytl úvěr platně vůči třetí osobě, jež by na rozdíl od žalovaného svoji schopnost úvěr splatit tvrdila a prokázala náležitým způsobem. Žalovaný však i přes výzvu doposud dlužnou částku neuhradil. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Předně je soud nucen konstatovat, že ochranné účinky povoleného oddlužení žalovaného se smyslu ust. § 414 insolvenčního zákona se na uplatněnou pohledávku za žalovaným nevztahují, neboť se jedná o škodu, kterou žalovaný způsobil úmyslným porušením právní povinnosti (sdělovat poskytovateli úvěru pravdivé údaje o výši měsíčního příjmu a výši měsíčních výdajů pro účely posouzení schopnosti předmětný úvěr splatit). Z tohoto důvodu pak není žádného důvodu pro žalovaným navrhované přerušení nyní projednávaného řízení, když navíc k přerušení z důvodu insolvence nedochází rozhodnutím nalézacího soudu, ale přímo ze zákona - viz ust. § 263 insolvenčního zákona. Výše popsaným protiprávním jednáním žalovaného pak byla právní předchůdkyni žalobkyně způsobena škoda ve výši 35 000 Kč, jako skutečná škoda vzniklá poskytnutím této peněžité částky žalovanému spolu s úrokem z úvěru ve výši 25,85% ročně z neuhrazené jistiny úvěru, tj. z částky 35 000 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, jenž dle žalobkyně představuje ušlý zisk. Je zřejmé, že žalobkyni v důsledku nezákonného jednání žalovaného nebylo umožněno po určitou dobu disponovat se svými penězi a mohl jí tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito finančními prostředky za normálního běhu okolností dosáhla a dle názoru soudu žalobkyně mohla takový zisk s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat. Z výše popsaných důvodů proto soud za použití ust. §§ 2894, 2910, 2951 a násl. občanského zákoníku žalobě výrokem I., rozsudku vyhověl. Lhůta uložená žalovanému ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobkyní zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21 % DPH, jenž prokázala, že je plátcem daně z přidané hodnoty, ve smyslu vyhlášky č. 1771996 Sb. za 4 úkony právní služby ve výši 4 x 2 500 Kč, 4 x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.