12 C 287/2018

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobce 2. celé jméno žalované bytem adresa žalovaného, žalované a žalobce oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa pro určení vlastnictví s návrhem na vydání předběžného opatření

I. Určuje se, že žalobce [číslo] je vlastníkem, v rozsahu podílu o velikosti id. 1/2, pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k.ú. [obec], obec Hartvíkovice, v rozsahu jeho části o výměře 57 m2, specifikované Geometrickým plánem [číslo] vypracovaným Ing. [příjmení] dne 6. 1. 1988 jako pozemek parc. [číslo].

II. Určuje se, že žalobce [číslo] je vlastníkem, v rozsahu podílu o velikosti id. 1/4, pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k.ú. [obec], obec Hartvíkovice, v rozsahu jeho části o výměře 57 m2, specifikované Geometrickým plánem [číslo] vypracovaným Ing. [příjmení] dne 6. 1. 1988 jako pozemek parc. [číslo].

III. Určuje se, že žalobce [číslo] je vlastníkem, v rozsahu podílu o velikosti id. 1/4, pozemku parc. [číslo] nacházejícího se v k. ú. [obec], obec Hartvíkovice, v rozsahu jeho části o výměře 57 m2, specifikované Geometrickým plánem [číslo] vypracovaným Ing. [příjmení] dne 6. 1. 1988 jako pozemek parc. [číslo].

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 36 608 Kč, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Podanou žalobou ve znění její následně připuštěné změny a doplnění domáhali se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce určení spoluvlastnictví k nemovitosti označené ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby bylo uvedeno, že žalobce a) a jeho manželka jako právní předchůdce žalobců b) a c) nabyli v r. 1988 na základě kupní smlouvy od manželů [příjmení] část pozemku v k.ú. [obec] - parc. [číslo] o výměře 57 m2, vzniklého oddělením z původního pozemku [číslo]. Po 30 letech užívání předmětného pozemku však z popudu žalovaných (kteří je v r. 2018 vyzvali k vyklizení a svémocně se snažili demontovat oplocení) zjistili, že k zohlednění koupě v katastru nemovitostí nedošlo a jako vlastníci jsou vedeni žalovaní. Nejpravděpodobněji se dle žalobců jedná o pochybení tehdejšího státního notářství, přičemž s ohledem na dobrou víru prodávajících i kupujících předmětný pozemek žalobci vydrželi.

2. Žalovaní v rámci vyjádření k žalobě uvedli, že k uzavření kupní smlouvy o koupi sporného pozemku ze strany žalobce a) a manželů [příjmení] v r. 1988 nedošlo a při zachování obvyklé opatrnosti již ve stejném roce musel žalobce zjistit, že vlastníkem pozemků není. Žalobce tedy nemohl být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře a tudíž část pozemku nemohl vydržet.

3. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl ve věci dokazování zejména účastnickým výslechem žalobce a), c), l. žalovaného, svědků [jméno] a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ml., geometrickým plánem ze dne 6. 1. 1988, fakturou ze dne 9. 2. 1988, čestným prohlášením žalobce a), jeho manželky a manželů [příjmení], potvrzením ze dne 14. 3. 1988, úředním záznamem ze dne 6. 10. 2018, fotodokumentací sporného pozemku, kupní smlouvou ze dne 12. 2. 2007, darovací smlouvou ze dne 20. 2. 1998, výpisem z [list vlastnictví] a lustrací soudu na serveru [webová adresa] ohledně na [list vlastnictví] a [list vlastnictví].

4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:

5. Z výpovědi žalobce a) a svědků manželů [příjmení] bylo zjištěno, že tito se v r. 1988 dohodli, že manželé [příjmení] povedou přes pozemek manželů [příjmení] kanalizaci a jako náhradu jim manželé [příjmení] odprodají za symbolickou cenu část svého pozemku par. [číslo] o vel . 57 m2 v k.ú. [obec]. Žalobce a) vlastnoručně vyplnil a všichni účastníci podepsali dotazník a čestné prohlášení k registraci a zpoplatnění smlouvy, v rámci kterého jsou označeni jako převodci a nabyvatelé, je zde označen pozemek parc. [číslo] v [obec] – zahrada o výměře 57 m2, dohodnutá cena za jeden m2 4 Kč i celková 228 Kč, dotazník obsahuje podpisy obou manželských párů a kladné stanovisko tehdejšího MNV i příslušeného Odboru výstavby v [obec]. Na popud žalobce a) byl vypracován dne 6. 1. 1988 ze strany Geodezie, n.p. [obec] geometrický plán [číslo] oddělující část pozemků parc. [číslo] nově označeného jako pozemek 3/6 o výměře 57 m2, přičemž za uvedené bylo žalobci a) dne 19. 2. 1988 ze strany Geodezie fakturováno 275 Kč. Dne 14. 3. 1988 potvrdil MNV v [obec], že pozemek parc [číslo] v kat. území [obec] je bez porostů i oplocení, vyhláškovou cenu stanovil na 4 Kč za m2.

6. Následně účastníci smlouvy uzavřeli kupní smlouvu ohledně předmětného pozemku, kterou odvezli k registraci na Státní notářství v Třebíči, následně obdrželi od Notářství dopis. Od té doby měli za to, že došlo k převodu pozemku, pozemek žalobce oplotil a až do 21. 8. 2018 žil v domnění, že je veden v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku. Fakticky však k registraci kupní smlouvy (která se nedochovala) nedošlo. Dne 20. 2. 1998 manželé [příjmení] darovali svému synovi [jméno] mimo jiné pozemek parc. [číslo] o celkové výměře 651 m2 a tento následně dne 12. 2. 2007 pozemek a.j. prodal žalovaným. Jako svědek pak [jméno] [příjmení] uvedl, že při uzavření darovací smlouvy měl on i rodiče za to, že pozemek parc. [číslo] byl dávno převeden a náleží žalobcům. Faktický stav neověřoval. Před prodejem v r. 2007 však zjistil, že pozemek parc. [číslo] není veden na žalobce v katastru nemovitostí a proto chtěl napravit chybu a pozemek znovu oddělit. Tuto skutečnost oznámil před prodejem žalovanému č. 1 a ten mu sdělil, že potřebuje pozemek kvůli hypotéce koupit celý, ale že sám po prodeji pozemek převede na žalobce. Žalovaný jako účastník řízení potvrdil, že už před prodejem a následně i po něm byl za strany [anonymizováno] i [anonymizováno] upozorňován a žádán o převod sporné části pozemku (který byl pro něj nepřístupný a zaplocený), což odmítl. Tvrzení svědka Číhaře pak v rámci své účastnické výpovědi potvrdil žalobce c) s tím, že sporný pozemek je pro žalované těžko přístupný a proto v r. 2018 za nimi přišel žalovaný č. 1 s tím, že by si na části jejich jiného pozemku postavil garáž a část sporného pozemku by jim daroval, což odmítli. Z výzvy k vyklizení a policejního protokolu o podání vysvětlení je pak zřejmé, že v návaznosti na výše uvedené v srpnu 2018 nejprve žalovaní vyzvali žalobce k ukončení neoprávněného užívání pozemků do 1. 10. 2018 a i přes jejich odmítavou reakci ze dne 7. 9. 2018 započal žalovaný svémocně dne 6. 10. 2018 demontovat plot žalobce a tento byl nucen požádat o pomoc Policii ČR.

7. Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto mimo jiné zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

8. Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu zákonného ustanovení výše citovaného tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobci je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobců nebo by se její právní postavení stalo nejistým. Zde soud shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna již jen tím, že žalobci navrhují určení svého vlastnického práva k nemovitosti, přičemž soudní rozhodnutí určující toto vlastnické právo má být zaznamenáno do katastru nemovitostí České republiky a podání předmětné žaloby je tak jediným způsobem, jak lze dosáhnout shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

9. Podle § 133 odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1. 1. 1992 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy, k její účinnosti je potřebná registrace státním notářstvím.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Ve věci lze dovodit závěr o uzavření kupní smlouvy mezi manželi [příjmení] a [anonymizováno] ohledně pozemku parc. [číslo] o velikosti 57 m2 v k.ú., [obec] v r. 1998 za cenu sjednanou kupní cenu 228 Kč, jakož i to, že kupní smlouva byla osobně stranami smlouvy předložena k registraci tehdejšímu Státnímu notářství se sídlem v [obec] a doposud je pak i nesporně na příslušeném Katastrálním úřadě v Třebíči veden geometrický plán z 6. 1. 1988, oddělující spornou část pozemku. Zřejmě z důvodu administrativního pochybení však nedošlo ke změně zápisu vlastnických práv do katastru nemovitostí a jelikož nelze písemné vyhotovení kupní smlouvy dohledat a dát tak podnět katastru k jejímu zápisu, rozhodl soud ve znění výroku I. rozsudku, kterým určil žalobce a) b) c) vlastníky sporného pozemku. Nad rámec soud uvádí, že není podstatné, zda účastníkem kupní smlouvy byla i zesnulá manželka žalobce a) [jméno] [příjmení], neboť i pokud by tomu tak nebylo, ke koupi došlo za trvání manželství a pozemek tak spadal dle tehdy platných předpisů do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Dědická posloupnost žalobců b) a c) po jmenované je tedy jednoznačná a tedy i jejich aktivní legitimaci k podání žaloby.

12. Podle odst. 1 ust. § 134 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 1992, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 2 cit. zákonného ustanovení nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob.

13. Podle odstavce 1 ust. § 130 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 1992 je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

14. I v případě, že by žalobce a) se svojí ženou nenabyli vlastnictví ke spornému pozemku kupní smlouvou, lze ve věci dovodit, že nabyli vlastnické právo vydržením, jak vyplývá z ust. § 130 občanského zákoníku, kdy bezmála 20 let vykonávali faktické panství nad věcí, nakládali s věcí jako s věcí vlastní a byli jednoznačně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jim předmětný pozemek patří. Navíc pokud sám žalovaný č. 1 potvrdil, že ho obě výše zmiňované rodiny před podpisem kupní smlouvy v r. 2007 uvědomili o tom, že 57 m2 z převáděného pozemku je fakticky ve vlastnictví žalobce a), lze logicky uvěřit [jméno] [příjmení] ml., že se dokonce na budoucím převodu sporného pozemku na žalobce s žalovaným č. 1 dohodnul (neboť mu důvěřoval), jinak by totiž převod z jeho strany na žalované bez dalšího postrádal logiku.

15. Ze všech uvedených důvodů má proto soud za to, že výsledek tohoto rozhodnutí není pouze zákonný, ale též odpovídá spravedlivému a rozumnému vyřešení sporu účastníků. K naplnění uvedeného pak pouze zbývá, aby se [jméno] [příjmení] ml. finančně vyrovnal s žalovanými za oněch 57 m2, které jim prodal spolu s dalšími nemovitostmi v r. 2007 (pokud již není uvedené zohledněno v kupní ceně).

16. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným žalobců ve věci pak byla proti žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, odměny advokáta stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. v souvislosti se zastupování žalobce a) za 4 úkony právní služby po 2 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci, jednání dne 5. 3. 2019) a režijního paušálu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v počtu 4 ve výši 1 200 Kč, odměny advokáta stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v souvislosti se zastupování každého z žalobců a), b), c) za 3x 3 úkony právní služby po 2 000 Kč (vyjádření ve věci ze dne 8. 3. 2049 a 10. 4. 2019, jednání dne 8. 8. 2019) a 3x 300 Kč režijního paušálu podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovného k jednání soudu dne 5. 3. 2019 a 8. 8. 2019 – celkem 4 908 Kč (2x 346 km, vyhlášková cena paliva 33.60 Kč, spotřeba vozu 8,9/100km) a náhrady ztráty času za 2x 8 půlhodin po 100 Kč. Ostatní náklady soud žalobcům nepřiznal, neboť ve vztahu k předběžnému opatření jim nepřísluší – bylo zamítnuto, není možné účtovat odměnu za vyjádření a následně další za dovyjádření – jednání se o jeden úkon právní služby, stejně jako účtovat 9 režijních paušálů v souvislosti se zastupováním žalovaných a), b), c), namísto 3. Soud proto žalobcům přiznal náklady ve výši specifikované ve výroku IV. Rozsudku.