12 C 288/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 39 820,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 19 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 21. 5. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení další částky ve výši 2 410,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 44 471,18 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 410,59 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 19 825 Kč od 22. 7. 2024 do 20. 5. 2025, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 12 540 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 21. 5. 2025 do zaplacení.

IV. V části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení další částky ve výši 3 474,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 32 029,94 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 474,97 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 12 540 Kč od 22. 7. 2024 do 20. 5. 2025, se žaloba zamítá.

V. Žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku 1 570,31 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 140,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 570,31 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024, 11 % ročně z částky 1 570,31 Kč od 1. 1. 2025 do 30. 6. 2025, 10,5 % ročně z částky 1 570,31 Kč od 1. 7. 2025 do 9. 7. 2025 a za dobu od 10. 7. 2025 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem 39 820,87 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o půjčce, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou.

2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaná zůstala ve věci bez vyjádření.

3. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména smlouvami o půjčkách, smluvními podmínkami smluv o půjčkách (otištěných na zadní straně Smluv o půjčce), smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 vč. Seznamu postoupených pohledávek, oznámeními o postoupení pohledávek a doklady o odeslání, potvrzeními o zaplacení úplat, předžalobními výzvami se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání.

4. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem došlo 1) dne 14. 1. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala věřiteli vrátit tuto částku do 14. 7. 2007 spolu s navýšením o dalších 21 000 Kč, představujícím takzvaný souhrnný poplatek, 2) dne 8. 10. 2005 k uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala věřiteli vrátit tuto částku do 7. 4. 2007 spolu s navýšením o dalších 17 440 Kč, představujícím takzvaný souhrnný poplatek, 3) dne 4. 6. 2005 uzavření smlouvy o půjčce, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázala věřiteli vrátit tuto částku do 3. 6. 2006 spolu s navýšením o dalších 7 304 Kč, představujícím takzvaný souhrnný poplatek.

5. Žalovaná, přestože předmět půjček řádně převzala při podpisu smlouvy, i přes výzvu právní předchůdkyně žalobkyně uhradila pouze částky 1) 5 715 Kč, 2) 7 460 Kč, 3) 15 691 Kč, přičemž ve smyslu smluvních podmínek proti ní tato uplatnila právo na zaplacení zákonných úroků a smluvních úroků.

6. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

9. Byť došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou k uzavření smluv o půjčkách, dospěl soud k závěru, že výše uvedené smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, neboť požadovaný sjednaný souhrnný poplatek nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Předchůdce žalobkyně určil ve smlouvě tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má tento poplatek představovat a o jaký nárok se má jednat. Má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků, která je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká (dosahuje 2/3 zapůjčené částky) a zároveň je zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku, by věřitel peněžní prostředky žalované nezapůjčil, nelze než uzavřít, že neplatná je celá smlouva o půjčce. Počínání předchůdce žalobkyně je třeba hodnotit jako nepoctivé a nemravné. Není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, které je dlužník povinen vracet věřiteli, podstatou podnikání předchozího věřitele je tak v podstatě obchod s chudobou, neboť tento se zaměřuje na takové vrstvy obyvatel, které nejsou schopny dosáhnout na bankovní produkt, je evidentní, že se jedná o osoby s nižšími příjmy, osoby svým způsobem sociálně znevýhodněné a jejich nouze v podstatě věřitel zneužívá. Požadováním placení neúměrně vysokých částek se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což v podstatě následně obecně vzato zatěžuje celou společnost. Jde tak o jednání, které nemůže požadovat právní ochrany (srovnej viz. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 7. 2017, č.j. 25Co 169/2017 – 64).

10. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalované právo toliko na to, aby jí žalovaná zaplatila nesplacenou část poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Z tvrzení žalobkyně pak vyplývá, že žalovaná na smlouvy uhradila částky 1) 5 715 Kč, 2) 7 460 Kč, 3) 15 691 Kč, tedy že žalobkyni doposud nevrátila na jistinách pouze částky uvedené ve výrocích I. a III. rozsudku. V této výši proto soud žalobě vč. požadovaného zákonného úroku z prodlení od 21. 5. 2025 (v návaznosti na výzvu ze dne 5. 5. 2025) vyhověl s tím, že ve zbylé části žalobu výroky II., IV. a V. rozsudku zamítnul.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. V daném případě však převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl ve znění výroku VI. rozsudku.