12 C 292/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 260 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 242 000 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení od 14. 3. 2020 do zaplacení, částku 18 150 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 48 221 Kč, a to k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., sídlem adresa. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 260 150 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení z titulu dlužného nájemného a smluvní pokuty ze smlouvy o pronájmu pozemku (parc. číslo v k.ú. obec) ze dne 16. 7. 2012. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že vlastnické právo k pozemku bylo převedeno na spol. právnická osoba a žalobkyně tedy není aktivně legitimována k podání žaloby. Soud ve věci nařídil jednání na den 9. 3. 2021. Omluvu žalovaného z jednání doručenou soudu dne 4. 3. 2021 soud považoval za nedůvodnou, neboť žádné vládní opatření neomezovalo účast žalovaného na jednání soudu a proto bylo jednáno a rozhodováno v nepřítomnosti žalovaného. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení uvedených v podané žalobě, provedl dokazování zejména smlouvou o pronájmu pozemku, fakturou číslo fakturou číslo předžalobní výzvou, reakcí žalovaného, komunikací s Ing. Popem, předsedou družstva, výpisem z LV a kupní smlouvou ze dne datum. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 7. 2012 přenechala spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa číslo o výměře 1 000 m2, zapsaný ve výpisu k KN na list vlastnictví pro katastrální území a obec Třebíč, vedeném u KÚ pro Vysočinu, katastrální pracoviště Třebíč. Následně přešla všechna práva povinnosti z uvedené smlouvy na spol. právnická osoba IČO, se sídlem adresa žalobce. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 12. 2018, č.j. KSBR 39 INS 5352/2018, byl zjištěn úpadek dlužníka právnická osoba, IČO, se sídlem adresa žalobce, prohlášen konkurs na majetek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovena celé jméno žalobce V souladu s § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, prohlášením konkursu na insolvenčního správce přechází oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Podle § 294 odst. 1 IZ je insolvenční správce povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky. Dle výše uvedené Smlouvy o pronájmu pozemku se žalovaný zavázal hradit pronajímateli za užívání předmětu nájmu plnění ve výši 100 Kč/m2/rok bez DPH, které je splatné jednou za rok, a to ve výši 100 000 Kč bez DPH. Dne 28. 2. 2020 byly žalovanému vystaveny faktury č. 19124 (nájemné za rok 2019) a č. 19125 (nájemné za rok 2020). Splatnost každé faktury ve výši 121 000 Kč vč. DPH uplynula dne 13. 3. 2020. Na základě bodu 3.3 Smlouvy o pronájmu pozemku má pronajímatel, v případě prodlení nájemce s úhradou nájemného, právo uplatňovat smluvní pokutu ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou dlužné částky za dva roky užívání pozemku, tj. za rok 2019 a 2020, celkem tedy ve výši 242 000 Kč, pročež mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 0,05% z částky 242 000 Kč od 14. 3. 2020 do 10. 8. 2020 ve výši 18 150 Kč. Na výzvu k úhradě žalovaný reagoval pouze návrhem na zaplacení 30 000 Kč, na žalovanou částku doposud neuhradil ničeho. Kupní smlouvou ze dne 2. 7. 2020 prodala žalobkyně uvedený pozemek společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa. Mimo samotného nároku na úhradu dlužné částky jsou výše uvedená tvrzení mezi účastníky nesporná. Podle ustanovení § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, nájemní smlouvou pronajímatel přenechávána úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Podle ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě jako důvodné vyhovět. V projednávané věci je nepochybné, že ačkoli žalobkyně jako pronajímatel předala žalovanému jako nájemci coby předmět nájmu ve stavu způsobilém jeho obvyklému užívání, žalovaný dosud dobrovolně nedostál své povinnosti obsažené v ustanovení § 671 odst. 1 občanského zákoníku, tedy povinnosti zaplatit pronajímateli za shora specifikované období řádně vyfakturované nájemné. Dle ust. § 544 občanského zákoníku v kontextu s bodem 3.

3. Smlouvy o pronájmu pozemku pak uplatnila žalobkyně proti žalovanému právo na zaplacení smluvní pokuty, kapitalizované za výše uvedené období v částce 180 150 Kč a vzhledem k těmto skutečnostem soud k návrhu žalobkyně uvedené povinnosti uložil žalovanému výrokem rozsudku. Námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně ve věci soud považuje za nedůvodnou, neboť nárok na zaplacení dlužného nájemného za r. 2019 a 2020 vzniknul žalobkyni jako vlastníkovi pozemku a byl tak řádně vystavenými fakturami uplatněn. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal dnem 14. 3. 2020 do prodlení s plněním peněžního závazku. Žalobkyně zcela důvodně dle ust. § 1970 N.O.Z. uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající zákonným kritériím. Na základě § 3 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., k tomu žalobkyni náleží minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšné žalobkyni tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 4 úkony ve výši 9 380 Kč, 4 režijních paušálech jako paušálních částkách náhrady výdajů podle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 4x 300 Kč, cestovného právního zástupce žalobkyně k jednání soudu dne 9. 3. 2021 v částce 732 Kč a 4x 100 Kč jako náhrady za promeškaný čas. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, popř. provedení exekuce.