12 C 293/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Město Jemnice, IČO 00289531 sídlem Husova 103, 675 31 Jemnice zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. st. 55 v k. ú. adresa, zapsaný pro obec adresa na LV č. hodnota u právnická osoba pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště adresa.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 40 513 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta A, advokáta se sídlem adresa.

1. Podanou žalobou ve znění její následné specifikace domáhali se žalobci prostřednictvím svého právního zástupce určení vlastnictví k nemovitosti označené ve výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby bylo uvedeno, že od r. 1948 manželé jméno FO a Antonín Jánští, jejich právní nástupci Stanislav a jméno FO Jánští a žalobci jako manželé pak nejméně od r. 1984 doposud drželi a užívali dům č.p. 24 a sporný pozemek parc. č. st. 55, na němž je dům postaven, a to v dobré víře, že jsou jeho vlastníky, čímž došlo k řádnému i mimořádnému vydržení vlastnického práva k tomuto pozemku.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že v období do 31. 12. 1992 nebylo možno vydržet pozemek z majetku v socialistickém vlastnictví, neboť to právní úprava vylučovala. K mimořádnému vydržení pozemku pak nemohlo dojít, neboť žalobci už od r. 1984 věděli, že pozemek není v jejich vlastnictví, z čehož dovozuje na jejich straně nepoctivý úmysl, vylučující možno mimořádného vydržení. Užívání pozemku ze strany žalobců však nerozporuje a není mu známo, že by měl žalovaný v minulosti zájem pozemek držet.

3. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl ve věci dokazování obsáhlé dokazování, a to srovnávacím sestavením č. d. 295/51 ze dne 1. 11. 1945, odstupní smlouvou ze dne 20. 12. 1948, přídělovou listinou č.j. 18730/50-II/81 ze dne 27. 10. 1950, leteckým měřičským snímkem z roku 1951, polním náčrtem č. hodnota, kupní smlouvou ze dne 26. 10. 1984, návrhem na zápis nemovitých věcí z vlastnictví České republiky ze dne 23. března 1998, částečným výpisem z listu vlastnictví č. hodnota, písemnou komunikací mezi účastníky, výpisem z knihovní vložky č. hodnota pro k. ú. adresa, výpisem z listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa, přídělovou listinou Národního pozemkového fondu ministerstva zemědělství ze dne 27. 10. 1950, č.j. 18730/50-II/21, srovnávacím sestavením, č. d. 295/51 Okresního soudu v Dačicích, identifikací parcel dle pozemkové knihy evidence nemovitostí (položka výkazu změn č. 45/82), výpisem z listu vlastnictví č. hodnota pro k. ú. adresa ke dni 1. 3. 2025, výkazem změn za rok 1982 pro k. ú. adresa, přídělovou listinou Národního pozemkového fondu ministerstva zemědělství ze dne 27. 10. 1950, č.j. 18730/50-II/21, polohopisným plánem pro k. ú. adresa, srovnávacím sestavením, ručně psaným výpisem z listu vlastnictví č. hodnota pro k. ú. adresa, kupní a darovací smlouvou ze dne 26. 10. 1984, výpisem z listu vlastnictví č. hodnota pro obec adresa a k. ú. adresa, výkazem změn za rok 1982 pro k. ú. adresa, LV č. hodnota pro k.ú. adresa k 30. 6. 2022, LV č. hodnota pro k. ú. adresa k 30. 6. 2022, LV č. hodnota pro k. ú. adresa k 30. 6. 2022, snímkem katastrální mapy zachycující parcelu p. č. 1144/2 v k. ú. adresa, rozhodnutím právnická osoba, Krajského pozemkového úřadu pro právnická osoba, pobočky adresa ze dne 23. 1. 2023, č.j. SPU č. účtu/Ku, LV č. hodnota pro k. ú. adresa k 15. 11. 2024, LV č. hodnota pro k. ú. adresa k 15. 11. 2024, snímkem katastrální mapy zachycující parcely p. č. hodnota a p. č. hodnota v k. ú. adresa.

4. Jako podstatné a zcela dostačující pro níže popsané závěry soudu je však možno označit pouze odstupní smlouvu ze dne 20. 12. 1948, polní náčrt č. hodnota, kupní smlouvu ze dne 26. 10. 1984, návrh na zápis nemovitých věcí z vlastnictví České republiky ze dne 23. března 1998, částečný výpis z listu vlastnictví č. hodnota a písemnou komunikaci účastníků, z nichž soud učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: Dne 20. 12. 1948 uzavřeli manželé Antonín a jméno FO, bytem v adresa s jejich synem a snachou, manželi Stanislavem a jméno FO, bytem tamtéž, odstupní smlouvu ve formě notářského zápisu sepsaného tituly před jménem jméno FO, notářem v adresa, číslo jednací Anonymizováno, jejímž předmětem byla mimo jiné v té době nedokončená novostavba domu, bez popisného čísla. Uvedená stavba byla dle popisu v čl. 1 odstupní smlouvy postavena ve stejném roce 1948 jako byla smlouva uzavřena, a to na pozemku v Louce, koupeném od obce adresa (viz čl. 1 smlouvy), který v té době nebyl označen parcelním číslem. K zápisu převodu pozemku do pozemkové knihy však nedošlo.

5. V průběhu roku 1963, podle polního náčrtu č. hodnota, vznikl pozemek parc. č. st. 55, oddělením z pozemku parc. č. 374/1. Na nově vzniklé stavební parcele je zřejmý prvek polohopisu výše popsané novostavby domu, které bylo přiděleno číslo popisné 24.

6. Dne 26. 10. 1984 byla uzavřena mezi převodci Stanislavem a jméno FO a žalobci jako nabyvateli kupní a darovací smlouva, na základě které od nich žalobci koupili mimo jiné pozemek parc. č. st. p. č. hodnota o výměře 1428 m² v katastrálním území adresa a na něm postavený dům čp.

24. S tímto převodem vyslovil tehdejší MNV v adresa dne 30. 10. 1984 pod č. j. 2120/84 souhlas.

7. Dne 23. 3. 1998 předložilo žalované město adresa (na základě zákona č. 172/1991 Sb., o převodu majetku České republiky do vlastnictví obcí) návrh na zápis nemovitých věcí z vlastnictví České republiky do jeho vlastnictví. V návrhu je uveden pozemek parc. č. st. 55, který je s popisem "plocha bez domu" a výměrou 1428 m². Pozemek parc. č. st. 55 je pak veden v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. hodnota pro kat. úz. adresa a svojí výměrou odpovídá výměře pozemku uvedené v kupní smlouvě z 26. 10. 1984, na které se nacházel dům čp. 24.

8. Od r. 1948 až do r. 1950 byl pozemek, nyní označený jako p.č. st. 55 o výměře 1428 m², dříve vedený jako část parcely p.č. 374/1, ve vlastnictví obce adresa, poté v r. 1950 přešel na Československý stát a v r. 1998 na žalovaného. Dle svého nezpochybněného tvrzení žalobci o svém vlastnickém právu začali pochybovat až v roce 2020, kdy podali nové daňové přiznání k dani z nemovitostí, neboť v té době nabyli do vlastnictví nemovitost v Třebíči a na finančním úřadě jim bylo sděleno, že mají v přiznání navíc pozemek parc. č. st. 55, který je zapsán na jiném listu vlastnictví.

9. V roce 2024 požádali žalobci písemně žalovaného o odkup pozemku p. č. hodnota za symbolickou cenu 1 500 Kč s odůvodněním, že jejich prarodiče pozemek v r 1948 koupili od obce adresa, téhož roku převedli jejich rodičům, od nichž ho v r. 1984 zakoupili a tímto chtějí napravit řádný vlastnický vztah v souladu s citovanými smlouvami o převodech. Reakcí žalovaného byl návrh na prodej této parcely za 300 Kč/m² + DPH.

10. Po celou dobu od r. 1948 až doposud užívají pozemek pouze žalobci, resp. jejich právní předchůdci.

11. Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto mimo jiné zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem (ustanovení § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

12. Dříve než soud hodnotil důkazy pro účely konkrétního rozhodnutí o věci samé, zabýval se ve smyslu zákonného ustanovení výše citovaného tím, zda na tomto rozhodnutí v jeho znění navrženém žalobci je dán naléhavý právní zájem, tedy zda by bez tohoto určení byly ohroženy práva žalobců nebo by se její právní postavení stalo nejistým. Zde soud shledal, že podmínka naléhavého právního zájmu je ve věci splněna již jen tím, že žalobci navrhují určení svého vlastnického práva k nemovitosti, přičemž soudní rozhodnutí určující toto vlastnické právo má být zaznamenáno do katastru nemovitostí České republiky a podání předmětné žaloby je tak jediným způsobem, jak lze dosáhnout shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

14. Ve věci lze na základě provedeného dokazování dovodit zcela jednoznačný závěr o tom, že jsou na straně žalobců naplněny podmínky pro mimořádné vydržení podle ust. § 1091 odst. 2 ve spojení s § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť od okamžiku, kdy uzavřeli kupní smlouvu ze dne 26. 10. 1984 až do současnosti nemovitost p. č. hodnota v k.ú. adresa drželi, užívali ji jako vlastníci a měli za to, že jim pozemek náleží. Ve výše popsaném jednání žalobců pak nelze spatřovat nepoctivý úmysl, jež by mimořádné vydržení vylučoval, přičemž žádné důkazy, či relevantní tvrzení, týkající se nepoctivého úmyslu držitele, žalovaný v řízení nepředložil (srovnej viz. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2748/2024, ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 22 Cdo 534/2023).

15. Dne 1. 1. 2019 tak ve smyslu přechodného ust. § 3066 zák.č. 89/2012 Sb občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, uplynula doba 20ti let, potřebná pro mimořádné vydržení nemovitosti a soud proto žalobce výrokem I. tohoto rozsudku určil jako vlastníky sporného pozemku.

16. Jelikož pak žalobcům svědčí institut mimořádného vydržení vlastnického práva, nezabýval se soud pro nadbytečnost jejich tvrzeními ohledně řádného vydržení vlastnického práva z jejich strany, či ze strany jejich právních předchůdců.

17. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst.1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným žalobcům ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, navýšené odměny advokáta o 21 % DPH, stanovené podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v souvislosti se zastupováním žalobců za 5 úkonů právní služby po 5 620 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci, účast jednání) a 5 x 450 Kč režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Náklady za účast u mediátora soud žalobcům nepřiznal, neboť jim jejich uplatnění v soudním řízení nepřísluší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).