12 C 306/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o uveřejnění tiskové odpovědi

I. Žalovaná je povinna po právní moci tohoto rozsudku uveřejnit v nejbližším vydání týdeníku Horácké noviny tuto odpověď: „ ODPOVĚĎ: Hnutí Třebíč Občanům!, vedené [celé jméno žalobce], o obchvatu nelže! Dne 22. 9. 2022 byl na straně 7 týdeníku Horácké noviny publikován článek s názvem„ Proč hnutí [obec] Občanům!, vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“, který obsahuje řadu skutkových tvrzení a fabulací autora článku, které nejsou podloženy fakty a dotýkají se mé cti a důstojnosti. Jak v nadpisu, tak v samotném článku autor píše, že já osobně a naše hnutí Třebíč Občanům! vědomě lžeme a překrucujeme pravdu o obchvatu Třebíče. Svá nepravdivá tvrzení obhajuje především tím, že Ministerstvo životního prostředí (MŽP) jako odvolací orgán potvrdilo stanovisko úředníků odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Kraje Vysočina o povolení výjimky ze zákazu stavbou průchvatu zasáhnout do životního prostředí zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Schválení výjimky z ochrany ohrožených živočichů je pouze dílčí, a nepodstatnou částí všech řízení, které stavbu průchvatu, pokud nebude zcela zastavena, ještě čekají. Jak je uvedeno v rozhodnutí MŽP, bylo vydáno především proto, že je nutným podkladem pro územní řízení. Správně by případná výjimka měla být vydávána až poté, co proběhne posouzení vlivu stavby na životní prostředí (velká EIA), což MŽP ve svém rozhodnutí několikrát opakuje, a je připraveno v závislosti na výsledcích EIA svoje rozhodnutí přehodnotit. Podstatné pro to, zda by vůbec průchvat mohl vzniknout, je tedy především velká EIA. Jak jsem již uvedl, článek byl uveřejněn 22.9.2022, tedy den před komunálními volbami, a autor v něm, vycházejíce zřejmě z našeho volebního programu, též nepravdivě tvrdí, že prohlašujeme, že prosadíme a umíme zařídit novou trasu obchvatu, která povede mimo [obec]. V našem volebním programu na toto téma uvádíme:„ Pokud v zářijových komunálních volbách dostaneme důvěru třebíčských občanů a budeme součástí vedení města, ve spolupráci se spolkem [anonymizováno] [obec], jehož členy najdete na naší kandidátce, zahájíme intenzivní jednání se státem ohledně vybudování skutečného, velkého obchvatu Třebíče. Pokud i přesto Ředitelství silnic a dálnic dopracuje projektovou dokumentaci a bude probíhat územní a stavební řízení současně s posouzením vlivu stavby na životní prostředí (tzv. velká EIA), budeme jménem města podávat námitky proti tomuto nesmyslnému řešení dopravní situace v Třebíči. Ing. [celé jméno žalobce] opoziční zastupitel města Třebíče za uskupení [obec] [anonymizováno] místopředseda spolku [anonymizováno] [obec]“

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce po žalované domáhal uveřejnění tiskové odpovědi ve znění: „ … stejně jako cti a důstojnosti mých kolegů z volebního uskupení [obec] [anonymizováno] a spolku [anonymizováno] [obec], z.s.“ „ … v Libušině a Terovském údolí a v Lorenzových sadech.“ „ Její součástí by podle stanoviska krajského úřadu mělo být i posouzení variantního řešení stavby, tedy podrobné zpracování a vyhodnocení trasy velkého obchvatu, vedoucího mimo zastavěné území [obec]. Teprve poté bude možné objektivně posoudit, která z variant vyhovuje lépe především životnímu prostředí obyvatel [obec].“ „ Stavba velkého obchvatu by mohla probíhat mnohem rychleji, její podstatná část by byla budována na polích, a nekomplikovala by po mnoho let dopravu v [obec] jako stavba průchvatu, který by měl vznikat převážně na stávajících komunikacích. Tato varianta by též více vyhovovala dopravě nadrozměrných nákladů na dostavbu pátého bloku [příjmení] elektrárny [obec]“ „ Veškerá naše prohlášení a stanoviska týkající se obchvatu [obec] obsahují pravdivé informace a postupy, které bychom realizovali, pokud bychom byli součástí vedení Města Třebíče“

III. Žaloba se zamítá v části, v níže se žalobce domáhal, aby odpověď byla uveřejněna na 7. straně [anonymizováno] novin a dále aby část textu„ ODPOVĚĎ: [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], vedené [celé jméno žalobce], o obchvatu nelže!“ byla uveřejněna stejnou velikostí a stejným druhem písma jako nadpis článku„ Proč hnutí [obec] [anonymizováno], vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“ a zbývající část odpovědi byla uveřejněna stejnou velikostí a stejným druhem písma jako text článku„ Proč hnutí [obec] Občanům!, vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 11. 2022 domáhal po žalované zveřejnění odpovědi podle ustanovení § 14 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (dále jen„ tiskový zákon“). K odůvodnění uvedl, že je členem zastupitelstva Města Třebíče, do kterého kandidoval v komunálních volbách konaných ve dnech 23. a 24. září 2022 na kandidátní listině s názvem [obec] Občanům!. Současně je členem spolku Obchvat [obec], z.s., [IČO]. Žalobce dlouhodobě v městském zastupitelstvu, jehož je členem již několik volebních období, a prostřednictvím spolku Obchvat [obec], z.s., prosazuje vybudování velkého obchvatu [obec] vedeného extravilánem města, namísto varianty stavby prosazované dlouhodobě vedením Města Třebíče, vedené v jeho intravilánu. Žalovaná je vydavatelem týdeníku [anonymizováno] noviny. Dne 22. 9. 2022 byl na straně 7 týdeníku [anonymizováno] noviny publikován článek s názvem„ Proč hnutí [obec] Občanům!, vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“, který obsahuje řadu skutkových tvrzení a fabulací autora článku, která nejsou podložena fakty a dotýkají se cti a důstojnosti žalobce, stejně jako cti a důstojnosti jeho kolegů z volebního uskupení [obec] Občanům! a spolku Obchvat [obec], z.s. Jak v nadpisu, tak v samotném článku autor píše, že opoziční hnutí [obec] Občanům! a žalobce osobně lžou o obchvatu kvůli volbám. To je však pouze jeho ničím nepodložený názor. Své domněnky obhajuje především tím, že Ministerstvo životního prostředí (dále jen„ MŽP“) v řízení dle § 56 zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, o povolení výjimky k zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů k záměru [číslo] [obec], obchvat, jako odvolací orgán potvrdilo stanovisko úředníků odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Kraje Vysočina o povolení výjimky ze zákazu stavbou průchvatu zasáhnout do životního prostředí zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů v Libušině a Terovském údolí a v Lorenzových sadech. Toto rozhodnutí MŽP vydalo už 10. srpna 2022. Schválení výjimky z ochrany ohrožených živočichů je pouze dílčí, a nepodstatnou částí všech řízení, které stavbu průchvatu, pokud nebude zcela zastavena, ještě čekají. Jak je uvedeno v rozhodnutí MŽP, bylo vydáno především proto, že je nutným podkladem pro územní řízení. Správně by případná výjimka měla být vydávána až poté, co proběhne posouzení vlivu stavby na životní prostředí (velká EIA), což MŽP ve svém rozhodnutí několikrát opakuje, a je připraveno v závislosti na výsledcích EIA svoje rozhodnutí přehodnotit. Autor článku však z rozhodnutí MŽP vyvozuje nepravdivá skutková tvrzení, např.:„ ..dobře vědí, že tím jejich sabotáž obchvatu definitivně skončila. A protože dobře vědí, že je to konečná, všechny jejich volební bláboly o zastavení obchvatu jsou vědomé lži. A protože lžou vědomě, jinými slovy říkají, že obyvatele [obec] považují za naprosté hlupáky, kteří skočí na jejich smradlavý špek“. Podstatné pro to, zda by vůbec průchvat mohl vzniknout, je tedy především velká EIA. Její součástí by podle stanoviska krajského úřadu mělo být i posouzení variantního řešení stavby, tedy podrobné zpracování a vyhodnocení trasy velkého obchvatu, vedoucího mimo zastavěné území [obec]. Teprve poté bude možné objektivně posoudit, která z variant vyhovuje lépe především životnímu prostředí obyvatel [obec]. Článek byl uveřejněn 22. 9. 2022, tedy den před komunálními volbami, a autor v něm, vycházejíce zřejmě z volebního programu volební strany [obec] Občanům!, uvádí tato nepravdivá skutková tvrzení:„ A [celé jméno žalobce] jeho hnutí [obec] Občanům! nám bezostyšně lže a překrucuje pravdu. Jak? Že prosadí novou trasu obchvatu, která povede mimo [obec] že tato dvakrát tak dlouhá trasa nebude tolik poškozovat životní prostředí. Že oni to umí zařídit. Ale kdepak. Zatímco„ barákovci“ vykřikuji tato hesla, velmi dobře vědí, že nám všem lžou“. Shora citovaná nepravdivá skutková tvrzení jsou způsobilá dotknout se cti a důstojnosti žalobce, stejně jako cti a důstojnosti jeho kolegů z volebního uskupení [obec] Občanům! a spolku [anonymizováno] [obec], z.s. Z volebního programu volební strany [obec] Občanům! plyne, že jsou v něm popisovány naprosto reálné a pravdivé postupy, které by realizovali, pokud by byli součástí vedení Města Třebíče.

2. V návaznosti na uvedené zaslal žalobce dne 21. 10. 2022 svou žádost o uveřejnění odpovědi k uvedenému článku v následujícím znění: „ Dne 22. 9. 2022 byl na straně 7 týdeníku [anonymizováno] noviny publikován článek s názvem„ Proč hnutí Třebíč Občanům!, vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“, který obsahuje řadu skutkových tvrzení a fabulací autora článku, které nejsou podloženy fakty a dotýkají se mé cti a důstojnosti, stejně jako cti a důstojnosti mých kolegů z volebního uskupení [obec] Občanům! a spolku [anonymizováno] [obec], z.s. Jak v nadpisu, tak v samotném článku autor píše, že já osobně a naše hnutí [obec] Občanům! vědomě lžeme a překrucujeme pravdu o obchvatu [obec]. Svá nepravdivá tvrzení obhajuje především tím, že Ministerstvo životního prostředí (MŽP) jako odvolací orgán potvrdilo stanovisko úředníků odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Kraje Vysočina o povolení výjimky ze zákazu stavbou průchvatu zasáhnout do životního prostředí zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů v Libušině a Terovském údolí a v Lorenzových sadech. Schválení výjimky z ochrany ohrožených živočichů je pouze dílčí, a nepodstatnou částí všech řízení, které stavbu průchvatu, pokud nebude zcela zastavena, ještě čekají. Jak je uvedeno v rozhodnutí MŽP, bylo vydáno především proto, že je nutným podkladem pro územní řízení. Správně by případná výjimka měla být vydávána až poté, co proběhne posouzení vlivu stavby na životní prostředí (velká EIA), což MŽP ve svém rozhodnutí několikrát opakuje, a je připraveno v závislosti na výsledcích EIA svoje rozhodnutí přehodnotit. Podstatné pro to, zda by vůbec průchvat mohl vzniknout, je tedy především velká EIA. Její součástí by podle stanoviska krajského úřadu mělo být i posouzení variantního řešení stavby, tedy podrobné zpracování a vyhodnocení trasy velkého obchvatu, vedoucího mimo zastavěné území [obec]. Teprve poté bude možné objektivně posoudit, která z variant vyhovuje lépe především životnímu prostředí obyvatel [obec]. Jak jsem již uvedl, článek byl uveřejněn 22.9.2022, tedy den před komunálními volbami, a autor v něm, vycházejíce zřejmě z našeho volebního programu, též nepravdivě tvrdí, že prohlašujeme, že prosadíme a umíme zařídit novou trasu obchvatu, která povede mimo [obec]. V našem volebním programu na toto téma uvádíme:„ Pokud v zářijových komunálních volbách dostaneme důvěru třebíčských občanů a budeme součástí vedení města, ve spolupráci se spolkem [anonymizováno] [obec], jehož členy najdete na naší kandidátce, zahájíme intenzivní jednání se státem ohledně vybudování skutečného, velkého obchvatu Třebíče. Pokud i přesto Ředitelství silnic a dálnic dopracuje projektovou dokumentaci a bude probíhat územní a stavební řízení současně s posouzením vlivu stavby na životní prostředí (tzv. velká EIA), budeme jménem města podávat námitky proti tomuto nesmyslnému řešení dopravní situace v Třebíči. Stavba velkého obchvatu by mohla probíhat mnohem rychleji, její podstatná část by byla budována na polích, a nekomplikovala by po mnoho let dopravu v [obec] jako stavba průchvatu, který by měl vznikat převážně na stávajících komunikacích. Tato varianta by též více vyhovovala dopravě nadrozměrných nákladů na dostavbu pátého bloku [příjmení] elektrárny [obec]“ Veškerá naše prohlášení a stanoviska týkající se obchvatu [obec] obsahují pravdivé informace a postupy, které bychom realizovali, pokud bychom byli součástí vedení Města Třebíče. Ing. [celé jméno žalobce] opoziční zastupitel města Třebíče za uskupení [obec] [anonymizováno]“ 3. Žalovaná na žádost žalobce nereagovala, a proto se žalobce domáhá po žalované uveřejnění odpovědi ve shora uvedeném znění.

4. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a všechna žalobní tvrzení označila za sporná. Žalobce dle jejího názoru neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní a žaloba je zcela nedůvodná. Žalovaná sporuje, že by se předmětný článek dotýkal cti, důstojnosti nebo soukromí žalobce, který je osobou působící ve veřejné funkci, a proto je povinen snést vyšší míru kritiky. V této souvislosti pak odkázala na příslušnou judikaturu. Současně však žalovaná uvedla, že nepovažuje vedení sporu za ekonomické a učinila kroky k jeho mimosoudnímu vyřešení.

5. Ve vyjádření a doplnění tvrzení ze dne 16. 7. 2023 pak žalovaná setrvala na svém odmítavém stanovisku k podané žalobě a svoji argumentaci rozvedla s tím, že cílem předmětného článku nebylo hanobení či zneuctění žalobce. Dle žalované se jedná o satirický styl vyjadřování běžně užívaný v tomto periodiku i vůči jiným osobám. Žalovaná dále tvrdí, že článek uveřejnila v přímé časové souvislosti s oficiální tiskovou zprávou města Třebíč, která byla zveřejněna v úterý dne 20. 9. 2022. Horácké noviny přitom vychází každý čtvrtek a nejbližší termín pro uveřejnění této tiskové zprávy byl čtvrtek 22. 9. 2022 žalovaná dále namítla, že odpověď nesplňuje podmínky ust. § 10 odst. 2 tiskového zákona, neboť se neomezuje pouze na zkreslující tvrzení, která upřesňuje nebo doplňuje. Navrhovaná odpověď je značně extenzivní a jejím cílem je další politická prezentace žalobce a jeho politických aktivit. Žalovaná dále namítla, že žalobce jí neodeslal předžalobní výzvu, a proto nemá nárok na náhradu nákladů řízení i v případě, že by se svojí žalobou uspěl.

6. Soud provedl dokazování všemi listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

7. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:

8. Dne 22. 9. 2022 byl na straně 7 týdeníku [anonymizováno] noviny publikován článek s názvem„ Proč hnutí [obec] Občanům!, vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“ (prokázáno výtiskem předmětného článku).

9. Dopisem ze dne 20. 10. 2022 doručeným žalované do datové schránky dne 22. 10. 2022 (prokázáno doručenkou na č.l. 3 spisu) vyzvala žalobkyně žalovanou k uveřejnění odpovědi podle ustanovení § 10 tiskového zákona, ve znění citovaném v odstavci 2. výše.

10. V odůvodnění rozhodnutí MŽP č. j. MZP/2022/560 [číslo] ze dne 10. 8. 2022, kterým byla zamítnuta odvolání spolku Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu a spolku [anonymizováno] [obec], z.s. proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje [obec], odboru životního prostředí a zemědělství se mimo jiné uvádí na straně 15:„ Odvolací orgán se plně ztotožňuje s názorem prvostupňového orgánu vyjádřeným v napadeném rozhodnutí proces EIA je procesem, který je propojen s navazujícími řízeními vedenými zejména v režimu stavebního zákona. Řízení o výjimce dle § 56 ZOPK mezi navazující řízení ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, nepatří. Je tedy zcela v gesci žadatele, k jaké z žádostí, jejichž podání je nutné k získání aktů sloužící jako podklady územního rozhodnutí, přistoupí dříve. V tomto případě se žadatel rozhodl pro spojení procesu EIA a procesu územního řízení, na což má plné právo. Rozhodnutí o výjimce tedy musí logicky v tomto případě předcházet procesu EIA, neboť vždy musí předcházet územnímu řízení.“ Dále se na straně 18 uvádí:„ Odvolatel odkazuje patrně na případ řešení KrÚ [obec], vedený v rámci řízení o kasační stížnosti NSS pod č. j. 6 As73/2015-40. Odvolací orgán naznal, že závěry zmíněného rozsudku NSS nejsou na projednávaný případ použitelné, neboť proces EIA na rozdíl od citovaného případu prozatím nebyl dokončen, tj. žádné stanovisko EIA zatím neexistuje. Orgán ochrany přírody tedy nedisponuje kvalifikovaným výčtem variant, kterými by se mohl při hodnocení žádosti zabývat a nedisponuje dostatečnou pravomocí tyto hypotetické varianty zkoumat. Může se v budoucnu stát, že z procesu EIA vyvstane obecně lepší varianta k řešení záměru. Takové předpoklady jsou však pouze hypotetické, a i kdyby se splnily, vedlo by to tak, jako tak k nutnosti získat novou výjimku ze zásahů do ohrožených druhů podle ZOPK.“ Na straně 21 předmětného rozhodnutí se dále uvádí:„ V nyní projednávané věci je třeba vycházet z následujících předpokladů: projednávaný záměr, tj. záměr výstavby Obchvatu [obec], byl žadatelem vymezen invariantně. Alternativní varianty neřeší ani biologické hodnocení, které je obsahem spisu. Kompletní hodnocení záměru v rámci procesu EIA dosud neproběhlo……. Z těchto předpokladů vyplývá, že orgán ochrany přírody nedisponoval žádným dokumentem, který by závazně určoval reálné a jednoznačně vymezené alternativní řešení záměru. Na tom nic nemění ani fakt, že alternativní trasy byly předmětem dlouhodobých diskuzí na politické i občanské úrovni, a níže posouzení alternativ doporučovaly závěry zjišťovacího řízení ze dne 23. 7. 2018. Variantní řešení sice byla uvedena v Oznámení investora podle § 6 zákona EIA, tato řešení však ještě nebyla v rámci procesu EIA kvalifikovaně posuzována“ (prokázáno rozhodnutím MŽP).

11. Ve volebním programu volební strany [obec] občanům! je popsán konkrétní postup této volební strany ve věci obchvatu města Třebíč v případě, že strana ve volbách uspěje, a sice že zahájí intenzivní jednání se státem ohledně tzv. velkého obchvatu města a že v rámci tzv. velké EIA bude podávat námitky proti tzv. průchvatu (prokázáno výpisem z volebního programu volební strany [obec] Občanům!).

12. V dohodě o narovnání vypracované žalovanou se uvádí, že žalovaná uveřejní na 7. straně nejbližšího vydání periodika [anonymizováno] noviny odpověď žalobce ve znění specifikovaném v odstavci 2. výše. Součástí dohody o narovnání byl též závazek žalované zaplatit žalobci částku 10 000 Kč jako paušální náhradu nákladů řízení. Obsahem návrhu dohody je také ujednání o povinnosti mlčenlivosti pod sankcí smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč a závazek žalobce ohledně zdržení se jakýchkoliv dalších právních jednání týkajících se předmětného článku, a to rovněž za třetí osoby, v nichž má žalobce pozici statutárního či jinak vedoucího orgánu. Z komentářů doplněných žalobcem vyplývá, že nesouhlasí s ujednáními o povinnosti mlčenlivosti a závazku zdržení se právních jednání za třetí osoby (prokázáno návrhem dohody o narovnání mezi žalovanou a žalobcem).

13. Návrh dohody o narovnání zaslal žalobci [jméno] [příjmení] za žalovanou v pátek dne 14. 4. 2023 (prokázáno e-mailem z uvedeného data).

14. Výpisem ze spolkového rejstříku má soud za prokázané, že ke dni 21. 6. 2023 byl žalobce zástupcem předsedy spolku [anonymizováno] [obec] z.s.

15. Veřejnou vyhláškou – oznámením zahájení územního řízení s posouzením vlivů na životní prostředí vydanou Krajským úřadem Kraje [obec], odbor územního plánování a stavebního řádu ze dne 31. 5. 2023 má soud za prokázané, že dne 16. 11. 2022 podalo Ředitelství silnic a dálnic ČR žádost o vydání územního rozhodnutí z posouzením vlivů na životní prostředí na stavbu I/23 [obec], obchvat.

16. Články založenými na čl. 55 a 56 spisu má soud za zjištěné a prokázané, že autor článku, který je předmětem tohoto řízení, se k osobě žalobce opakovaně kriticky vyjadřuje jak v souvislosti s budováním obchvatu Města Třebíč, tak i v souvislosti s jinými tématy souvisejícími s děním ve městě [obec].

17. Výpisem z oficiálního webu Města Třebíč má soud za zjištěné a prokázané, že rozhodnutí MŽP bylo zveřejněno spolu s tiskovou zprávou na webových stránkách dne 20. 9. 2022.

18. Doručenkou z datové schránky má soud za zjištěné a prokázané, že postoupení odvolání proti rozhodnutí ve věci povolení výjimky z ochrany dle § 56 z. č. 114/92 Sb. v souvislosti se stavbou I/23 [obec], obchvat bylo spolku [anonymizováno] [obec], z.s. dodáno do datové schránky dne 10. 8. 2022.

19. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části.

20. Při posuzování merita věci soud postupoval podle zákona č. 46/2000 Sb., tiskový zákon. <i>21. Podle ustanovení § 4 tiskového zákona za obsah periodického tisku odpovídá vydavatel.</i> <i>22. Podle ustanovení § 10 odst. 1 tiskového zákona, jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.</i> <i>23. Podle ustanovení § 10 odst. 2 tiskového zákona se odpověď se musí omezit pouze na skutkové tvrzení, kterým se tvrzení podle odstavce 1 uvádí na pravou míru nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení se doplňuje nebo zpřesňuje. Odpověď musí být přiměřená rozsahu napadeného sdělení, a je-li napadána jen jeho část, pak této části; z odpovědi musí být patrno, kdo ji činí.</i> <i>24. Podle ustanovení § 12 odst. 1 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi musí mít písemnou formu.</i> <i>25. Podle ustanovení § 12 odst. 2 tiskového zákona ze žádosti o uveřejnění odpovědi musí být zřejmé, v čem se skutkové tvrzení, obsažené v uveřejněném sdělení, dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti právnické osoby. Součástí žádosti musí být též návrh znění odpovědi.</i> <i>26. Podle ustanovení § 12 odst. 3 tiskového zákona žádost o uveřejnění odpovědi musí být vydavateli doručena nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění napadeného sdělení v periodickém tisku, jinak právo na uveřejnění odpovědi zaniká.</i> <i>27. Podle ustanovení § 13 tiskového zákona odpověď je vydavatel povinen uveřejnit a) ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, b) s výslovným označením "odpověď", c) na vlastní náklady, d) v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení, e) s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi žádá. Vydavatel je povinen uveřejnit odpověď nebo dodatečné sdělení do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení a není-li možné odpověď uveřejnit v uvedené lhůtě, pak vydavatel je povinen tak učinit v nejbližším následujícím vydání stejného periodického tisku. Vydavatel je povinen o tomto postupu do 8 dnů ode dne doručení žádosti o uveřejnění odpovědi písemně informovat osobu, která žádost podala, a v této informaci označit vydání periodického tisku, v němž dojde k uveřejnění odpovědi.</i> <i>28. Podle ustanovení § 14 tiskového zákona neuveřejní-li vydavatel odpověď nebo nedodrží-li podmínky pro uveřejnění odpovědi stanovené v § 13 odst. 1 až 3, rozhodne o povinnosti uveřejnit odpověď na návrh osoby, která o jejich uveřejnění žádala, soud. Návrh musí být podán soudu do 15 dnů po uplynutí lhůty stanovené pro uveřejnění odpovědi, jinak právo domáhat se uveřejnění odpovědi u soudu zaniká.</i> 29. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byl dne 22. 9. 2022 v týdeníku [anonymizováno] noviny publikován článek s názvem„ Proč hnutí [obec] [anonymizováno], vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“ s obsahem popsaným pod bodem 1. výše. Dopisem ze dne 21. 10. 2022 požádal žalobce žalovanou o uveřejnění odpovědi podle ustanovení § 10 odst. 1 tiskového zákona, neboť podle jeho názoru jsou v uvedeném článku obsažena skutková tvrzení odporující pravdě a tvrzení neúplná nebo pravdu zkreslující, která se dotýkají jeho cti a důstojnosti.

30. Žalobce se po žalované domáhal uveřejnění odpovědi podle ustanovení § 14 tiskového zákona. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce svůj nárok uplatnil včas. Napadený článek byl v vydán dne 22. 9. 2022. Žalobce o uveřejnění odpovědi požádal dopisem ze dne 21. 10. 2022 dodaným žalované do datové schránky dne 21. 10. 2022, a tedy v zákonné 30denní lhůtě. Protože žalovaná uvedené žádosti v zákonné lhůtě 8 dní nevyhověla, měla žalobkyně možnost do 15 dnů po uplynutí této lhůty podat návrh k soudu. Lhůta 8 dní uplynula dne 31. 10. 2022, neboť poslední den lhůty připadl na sobotu 29. 10. 2022 a lhůta proto uplynula až nejblíže následující pracovní den, tj, v pondělí 31. 10. 2022. Od 1. 11. 2022 počala běžet 15ti denní lhůta k podání žaloby. Návrh tedy musel být podán nejpozději dne 15. 11. 2022. Žaloba byla přitom podána dne 11. 11. 2022, tedy včas. Soud proto konstatuje, že žalobkyně dodržela všechny zákonem dané lhůty k úspěšnému uplatnění nároku.

31. Předmětem žalobního návrhu bylo tvrzení, že byla v článku publikovaném v týdeníku [anonymizováno] noviny s názvem„ Proč hnutí [obec] Občanům!, vedené [celé jméno žalobce], lže o obchvatu?“, uvedena skutková tvrzení, která byla nepravdivá, nepřesná nebo neúplná a která se dotýkají cti a důstojnosti žalobce. Konkrétně pak žalobce označil informaci o tom, že sabotáž obchvatu definitivně skončila za skutkové tvrzení nepodložené fakty a za fabulaci. Dále žalobce za nepravdivou informaci označil tvrzení, že žalobce a hnutí [obec] občanům! lže tom, že prosadí novu trasu obchvatu, že to umí zařídit.

32. Podstatou institutu práva na odpověď je uvést uveřejněná skutkové tvrzení, která jsou nepravdivá, neúplná nebo zkreslující, na pravou míru vlastním vylíčením (podáním) skutkových tvrzení dotčenou osobou. Právo na odpověď je na rozdíl od prostředků všeobecné ochrany osobnosti zakotvených v občanském zákoníku svázáno řadou přísných formalit. Přísné formální požadavky se váží jednak na čas, kdy lhůty pro uplatnění žádosti u vydavatele a pak u soudu jsou relativně velmi krátké a především pak prekluzivní (§ 12 odst. 3 a § 14 odst. 2 tiskového zákona), a jednak na obsah a formu žádosti a znění odpovědi (§ 10, § 12 odst. 1, 2 a § 13 tiskového zákona). Formální požadavky kladené na obsah žádosti o odpověď a na znění odpovědi nejsou samoúčelné. Souvisí s tím, že zákon ukládá vydavateli vyhovět důvodné žádosti zásadně do 8 dnů ode dne doručení žádosti (§ 13 odst. 2 tiskového zákona) a svazuje tak žádost a znění odpovědi formalitami umožňujícími vydavateli efektivní, rychlou kontrolu důvodnosti žádosti. Prvek formálnosti je tak imanentní podstatou předmětného prostředku. Chce-li se dotčená osoba formalitám vyhnout, nic jí nebrání domáhat se namísto odpovědi práv ze všeobecné ochrany osobnosti. Zvolí-li si však dotčená osoba tento institut, musí počítat s tím, že pro úspěch je potřebné dostát i formalitám.

33. Soud nejprve hodnotil charakter výroků obsažených v článku, které žalobce označil za zkreslené nebo nepravdivé, a sice zda se jedná o skutková tvrzení nebo hodnotící soudy a dospěl k závěru, že se jedná o tzv. hybridní výroky ve světle judikatury Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská úprava. I přesto soud dovodil, že na projednávanou věc ust. § 10 tiskového zákona dopadá.

34. Výroky o tom, že„ žalobce lže, že prosadí novou trasu obchvatu, že to umí zařídit“ jsou pravdu zkreslující ve smyslu ust. § 10 odst. 2 tiskového zákona, neboť ve volebním programu spolku [anonymizováno] [obec], jehož je žalovaný členem a zřejmě nejvýraznější osobností, nic takového uvedeno není, ale jsou zde popsány konkrétní kroky, kterými se spolek bude snažit zabránit výstavbě tzv. průchvatu v případě, že v komunálních volbách uspěje.

35. Neúplné a pravdu zkreslující je pak též tvrzení o nemožnosti odvolání proti rozhodnutí MŽP v kombinaci s tím, že„ je to konečná“. Je sice pravdou, že proti rozhodnutí MŽP již není odvolání přípustné, nicméně v článku zcela chybí informace o tom, že se jedná pouze o dílčí a předběžné rozhodnutí, kdy rozhodující bude posouzení vlivu na životní prostředí (tzv. EIA), která může komentované rozhodnutí MŽP zvrátit. To přitom vyplývá z odůvodnění předmětného rozhodnutí. S ohledem na skutečnost, že autor článku je novinářem, je třeba na něj klást vyšší nároky než na běžného občana, co se týká pravdivosti tvrzení, která uvádí ve svých článcích. Nadto je zřejmé, že tuto problematiku autor článku sleduje, a tudíž velmi dobře ví, že předmětné rozhodnutí v žádném případě není konečným rozhodnutím ve věci plánovaného obchvatu města Třebíč. Za této situace lze dovodit, že autor článku věděl, že jeho tvrzení o tom, že„ je to konečná“ není pravdivé (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2051/14 ze dne 3. 2. 2015). Za tato tvrzení přitom v projednávané věci nese odpovědnost žalovaná jako vydavatel předmětného periodika. Současně je třeba konstatovat, že uvedené výroky jsou uvozeny takovým způsobem, že se dotýkají cti a důstojnosti žalobce a to přesto, že je osobou veřejného zájmu, tedy osobou, která musí snést vyšší míru kritiky. Soud totiž dospěl k závěru, že cílem zveřejněného článku, který používá velmi agresivní tón vůči žalobci, bylo poškodit jej v komunálních volbách, které se konaly hned následující den po uveřejnění článku. Tomu nasvědčuje i první věta článku..“ protože budou volby.“ Pokud žalovaná argumentuje tím, že jindy článek zveřejnit nemohla, je třeba si klást otázku proč? Pokud tedy nebylo cílem právě poškození žalobce v komunálních volbách. Pokud by žalovaná chtěla pouze informovat občany o tom, že MŽP zamítlo odvolání spolku [anonymizováno] [obec] proti jednomu z dílčích rozhodnutí, což bylo skutečně zveřejněno na stránkách města Třebíče až dne 20. 9. 2022, tj. více než měsíc po vydání tohoto rozhodnutí, mohla tak učinit zcela jiným způsobem. Otázka, proč Město Třebíč zveřejnilo rozhodnutí MŽP s takovým časovým odstupem a těšně před volbami, nebyla předmětem tohoto řízení. Dle názoru soudu však žalované nic nebránilo zveřejnit zcela běžnou tiskovou zprávu o rozhodnutí MŽP a komentář v podobě zveřejněného článku zveřejnit např. až v dalším týdnu. Základ žaloby s ohledem na shora uvedené proto soud považuje za oprávněný.

36. Následně bylo třeba posoudit, zda žalobcem požadovaná odpověď pouze uvádí na pravou míru nepravdivá skutková tvrzení nebo neúplné či jinak pravdu zkreslující tvrzení doplňuje nebo zpřesňuje. V této souvislosti soud dovodil, že navrhovaná odpověď v některých částech přesahuje rámec ust. § 10 odst. 2 tiskového zákona. Soud proto žalobě vyhověl pouze zčásti, což připouští judikatura Nejvyššího soudu ČR, a v části specifikované ve výroku II. žalobu zamítl, neboť tyto části se nevztahují přímo k nepřesným nebo nepravdivým tvrzením uvedeným v článku, resp. se netýkají pouze osoby žalobce. Sdružení [anonymizováno] [obec] ani jiné osoby přitom nejsou a nebyly účastníky tohoto řízení. Obecně řečeno tyto výroku překračují rozsah žalobcem napadených sdělení.

37. Žaloba byla zamítnuta též v části, v níž se žalobce domáhal, aby soud určil způsob a formu uveřejnění omluvy (7. strana, umístění, typ písma atd.). Tato otázka je však upravena přímo zákonem, a to v ust. § 13 odst. 1 tiskového zákona s tím, že odpověď je vydavatel povinen uveřejnit ve stejném periodickém tisku, v němž bylo uveřejněno napadené sdělení, a to takovým způsobem, aby nové sdělení bylo umístěním a formou rovnocenné a rozsahem přiměřené napadenému sdělení, a je-li napadena pouze jeho část, této jeho části, s výslovným označením "odpověď", na vlastní náklady, v témže jazyce, ve kterém bylo uveřejněno napadené sdělení a s uvedením jména a příjmení nebo názvu osoby, která o uveřejnění odpovědi žádá. Soud proto požadavek žalobce, který je typický spíše pro řízení o omluvě v řízeních ve věcech ochrany osobnosti dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jako nadbytečný zamítl.

38. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, kdy náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl úspěch jen částečný.