12 C 308/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 152 915 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 150 515 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 77 015 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 500 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nákladů ve výši 2 400 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 33 028 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 152 915 Kč s dalším příslušenstvím z titulu dohody o přistoupení k dluhu ze dne 20. 1. 2020. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin – smlouvy o pronájmu nemovitostí, fa číslo, smlouvy o pořadatelství kulturně společenských akcí v Autocampu Wilsonka, fa číslo, dohody o přistoupení k dluhu, předžalobní výzvy s podacím archem, e-mailu žalovaného a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Žalovaný se sice k předchozí výzvě soudu vyjádřil tak, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, toto své vyjádření však podal opožděně, tedy k němu soud k datu nařízeného vyhlášení rozhodnutí již nemohl přihlédnout. Po zhodnocení důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalobkyně uzavřela dne 12. 8. 2020 se spol. TT 2017 s.r.o., IČ: číslo se sídlem ulice a číslo, Třebíč smlouvu o pronájmu nemovitých věcí, kterou žalobkyně této společnosti pronajala nemovitosti v k.ú. obec včetně příslušenství a vybavení, přičemž sjednané nájemné s datem splatnosti 21. 8. 2020 ve výši 423 500 Kč uhradila spol. TT 2017 s.r.o. pouze co do částky 200 000 Kč. K úhradě tak zbývá částka 223 500 Kč. Dále žalobkyně uzavřela dne 13. 1. 2020 se spol. TT 2017 s.r.o., smlouvu o pořadatelství kulturně společenských akcí v Autocampu Wilsonka, na základě které žalobkyně umožnila uvedené společnosti pořádat kulturní akce v areálu žalobkyně a inkasovat přímo na její účet výnosy z prodejů občerstvení a služeb v rámci stánkového prodeje. Spol. TT 2017 s.r.o. pak byla zavázána část těchto tržeb vydat žalobkyni. Žalobkyně následně vyhotovila odpovídající fakturaci, a to fa číslo s datem splatnosti 21. 8. 2020 ve výši 348 915 Kč, když spol. TT 2017 s.r.o. na tuto fakturu uhradila pouze částku 271 900 Kč a k úhradě zbývá částka 77 015 Kč. Následně dne 20. 1. 2020 uzavřela žalobkyně s žalovaným (jež je jednatelem spol. TT 2017 s.r.o.) dohodu o přistoupení k dluhu, když uzavřením této dohody se žalovaný stal dlužníkem vedle původního dlužníka spol. TT 2017 s.r.o. Žalovaný v rámci této dohody přistoupil k celému zůstatku dluhu z fa číslo, tedy k částce 77 015 Kč a dále přistoupil k části zůstatku dluhu z fa číslo, a to ve výši 73 500 Kč s tím, že se zavázal místo původního vlastníka splnit dluh celkem ve výši částku 150 515 Kč. I přes opakované přísliby však žalovaný svůj dluh doposud neuhradil. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je mimo požadovaných nákladů spojených uplatněním pohledávky zcela důvodná. Ačkoli se žalovaný na základě smlouvy o přistoupení k dluhu (vzniklého z výše popsaného závazkového vztahu) zavázal ve smyslu stanovení § 1892 občanského zákoníku, že za dosavadního dlužníka splní jeho dluh v částce 150 515 Kč, takto doposud i přes opakované výzvy neučinil a v důsledku této skutečnosti je žalovaný povinen mimo dluhu hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení v návaznosti na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výrokem II. rozsudku pak soud v části týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobu zamítnul, neboť při vymáhání pohledávky po fyzických osobách, jež nejsou podnikateli ve smyslu § 420 a násl. občanského zákoníku, nelze tuto paušalizovanou částku nákladů spojených s uplatněním pohledávky požadovat. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudním poplatku, navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3 x 7 140 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů dle cit. advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.