12 C 309/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 41 096,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 11 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 318,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 400 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky ve výši 14 031,26 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 354,70 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 600 Kč ve výši 11,75 % ročně z částky 11 400 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,39 % ročně z částky 12 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, částky 15 664,80 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 639,68 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 526,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 757,05 Kč a úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 9 526,12 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku celkem 41 096,06 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu smluv o úvěru, uzavřených mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným.

2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání.

3. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.

4. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování smlouvami o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami Smluv o spotřebitelském úvěru (otištěné na zadní straně Smlouvy o spotřebitelském úvěru), zákaznickými kartami, přehledem plateb (případně tabulkou umoření), smlouvami o postoupení pohledávek, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 34 ze Seznamu postoupených pohledávek, potvrzeními o zaplacení úplat, oznámeními o postoupení pohledávek vč. dokladů o odeslání, předžalobními výzvami se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladů o odeslání, přílohou č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek strana č. 10 ze Seznamu postoupených pohledávek.

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně spol. , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem došlo1) 21. 9. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku do 21. 3. 2023 spolu s navýšením o dalších 14 485 Kč, představujících smluvní úroky ve výši 9 671 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 314 Kč,2) 15. 2. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru, jejímž předmětem byla finanční částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se podpisem této smlouvy mimo jiné zavázal žalobkyni vrátit tuto částku do 16. 5. 2022 spolu s navýšením o dalších 17 118 Kč, představujících smluvní úroky ve výši 9 817 Kč, odměnu za administrativní zpracování ve výši 1 500 Kč a náklady za hotovostní inkaso ve výši 3 851 Kč.

6. Žalovaný, přestože předmět úvěru řádně převzal při podpisu smlouvy, ke dni podání žaloby neuhradil na první úvěrovou smlouvu ničeho, na druhou pak 15 600 Kč.

7. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle § 1970 cit. zákona.

8. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku.

9. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

10. Žalobkyně (na níž byla pohledávka postoupena) jako věřitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostála povinnostem, které jí ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí žalovaný uhradil 15 600 Kč.

11. Žalobkyní v žalobě uváděné dlužné jistiny (mimo žalobkyni přiznaných 11 400 Kč) jsou fakticky náklady spojené s poskytnutím úvěru, které jsou uplatňovány ze strany žalobkyně v rozporu se zákonem a platnou judikaturou. V tomto směru Okresní soud v Třebíči v desítkách obdobných žalob stejné žalobkyně došel k závěru, že:1) ohledně žalobou uplatněného nároku na zaplacení administrativního poplatku není nárok dán. Tato částka nebyla žalovanému reálně vyplacena, uzavření smlouvy o úvěru se časově shoduje s vyplacením její sjednané výše a ze strany právního předchůdce žalobkyně nedošlo vůči žalovanému k žádnému plnění, které by placení takovéto úplaty odůvodňovalo. K otázce takovéhoto sjednaného plnění se již v rámci řízení o předběžné otázce vyslovil Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 21. 4. 2016 ve věci vedené u něj pod č.j. C – 377/14, ve kterém mimo jiné dospěl k závěru, že článek III. písm. l) a článek 10 odst. 2 jakož i bod I. přílohy I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že celková výše úvěru a částka čerpání úvěru označují celkovou částku, která byla dána k dispozici spotřebiteli, což vylučuje částky, které si poskytovatel úvěru účtuje na úhradu nákladů souvisejících s dotčeným úvěrem a které nejsou tomuto spotřebiteli reálně vyplaceny. Tento rozsudek plně dopadá i na projednávanou věc.2) ve vztahu k nákladům za hotovostní inkaso není nárok dán, zde soud odkazuje na Rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č.j.: KSPA 60 INS 5615/2015-C1-3 60 ICm 3236/2015 ze dne 11. 11. 2015, v kontextu s nímž je nutné dovodit neplatnost uvedeného pro rozpor s dobrými mravy a pro významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele.3) ve vztahu k smluvnímu úroku z prodlení není nárok dán, a to analogicky v kontextu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

12. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobě co do výše odpovídající neuhrazené zbylé části původní jistiny, včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení vyhověl a výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku jako nedůvodnou zamítnul.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.