12 C 330/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: Společenství vlastníků jednotek bytového domu Anonymizováno nad Anonymizováno Oslavou, Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou JUDr. Ivankou Posádkovou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 26 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 26 060 Kč spolu s 0,001 % denním smluvním úrokem z prodlení a dále spolu s 15 % ročním úrokem z prodlení z částek:5 024 od 26. 6. 2023 do zaplacení5 135 od 27. 7. 2023 do zaplacení5 135 od 27. 8. 2023 do zaplacení5 135 od 26. 9. 2023 do zaplacení5 135 od 26. 10. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 304 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 26 060 Kč s příslušenstvím, z titulu dlužných nákladů spojených se správou domu a záloh na služby poskytované s bydlením.

2. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a o.s.ř..

3. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.

4. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména výpisem z veřejného rejstříku KS Brno, sp. zn. S 4152, výpisem z katastru nemovitostí LV č. 2862 k.ú. , adresa, , přehledem dlužných předpisů, předžalobními výzvami.

5. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Žalovaný je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, na , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, .

6. Žalovaný neplnil dlouhodobě svou povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a hradit zálohy na služby a za období od 6/2023 do 10/2023 tak žalobci dluží částku celkem 26 060 Kč, kterou i přes upomínku neuhradil.

7. Dle ust. § 1196 zák. č. 89/2012 Sb. (nového občanského zákoníku) společenství vlastníků jednotek oprávněno jednat vlastním jménem v mezích svého účelu s vlastníky jednotek i s třetími osobami. Povinnost přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku je vlastníkům jednotek uložena v § 1180 nového občanského zákoníku a platit zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (zálohy na služby) v § 1181 nového občanského zákoníku.

8. Soud po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok plynoucí z povinnosti přispívat na náklady spojené se správou domu a hradit zálohy na služby související s bydlením, jež byla žalovanému jako vlastníku uložena výše uvedenými právní předpisy, je důvodný a opodstatněný a soud proto žalobě v celém rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl.

9. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením jednotlivých měsíčních plateb ve dnech splatnosti dostal následně do prodlení s plněním peněžního závazku. Žalobce tak uplatnil proti žalovanému právo na zaplacení zákonného a smluvního úroku ve výši zcela odpovídající zákonným kritériím.

10. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 239 Kč, navýšené odměny advokáta o 21 % DPH za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 2 180 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a dvou paušálních náhradách po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky.

11. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.