12 C 339/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro uložení povinnosti SVJ doručit vyúčtování služeb a zaplatit pokutu za nedoručení vyúčtování služeb ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb.

I. Žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému doručit jí vyúčtování služeb za roky 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 5 400 Kč, a to k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, .

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému doručit vyúčtování služeb a zaplatit pokutu za nedoručení vyúčtování služeb ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. s odůvodněním, že žalobkyni jako vlastníku bytové jednotky č. , hodnota, na , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, nebylo za předmětné roky vyúčtování vůbec doručeno.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že vyúčtování bylo žalobkyni pokaždé vloženo předsedou SVJ do schránky, přičemž tento způsob doručení, vč. toho, že se tak stalo, byl potvrzen rozhodnutím Okresního soudu v Třebíči 15 EXE 1009/2018 ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 4. 11. 2022, č.j. 54 Co 174/2022-93.

3. Při jednání dne 26. 3. 2024 podala žalobkyně prostřednictvím svého zmocněnce vůči soudci projednávajícímu věc námitku podjatosti soudce z důvodu jeho ,,nesmyslných rozhodnutí“ a dále z důvodu, že mu: ,,ta starší zástupkyně, tenkrát to byla ještě převlečená , tituly před jménem, , jméno FO, “ sdělila, že: ,,díky jejím kontaktům nemají šanci uspět.“4. Vznesenou námitku podjatosti soud považoval za zcela nedůvodnou, když tato je založena pouze na ,,výhradách“ vůči procesnímu postupu soudce, což nemůže dle § 14 odst. 4 o. s. ř. vést k jeho vyloučení, jiné důvody se z obsahu vyjádření zmocněnce žalobkyně nepodávají, v tomto řízení zastupuje žalovaného od počátku pouze advokátka , Jméno advokátky, a tvrzení o nějakých ,,kontaktech“ bývalé advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, je tak bezpředmětné.

5. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci dokazování zejména rozhodnutím Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 7. 2022, č.j. 15 EXE 1009/2018-72 ve znění rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 4. 11. 2022, č.j. 54 Co 174/2022-93, připojeným spisem sp. zn. 15 EXE 1009/2018.

6. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, na , adresa, v , Anonymizováno, nad , adresa, . V rámci exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. , spisová značka, povinná , Jméno žalobkyně, prostřednictvím svého zmocněnce a manžela , Jméno zmocněnce, navrhovala odklad a zastavení exekuce mimo jiné s odůvodněním, že žalovaný jí nikdy nedoručil vyúčtování za služby za roky 2012-2020. V rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči č.j. , spisová značka, , jímž soud zamítal návrh povinné , Jméno žalobkyně, na zastavení exekuce je obsáhle řešena otázka řádného doručování vyúčtování žalobkyni, kdy soud na základě obsáhlého dokazování dovodil, že vyúčtování služeb obsahuje všechny nezbytné náležitosti, bylo vyhotoveno ve stanovené lhůtě do čtyř měsíců od skončení přechozího zúčtovacího období a bylo doručováno členům SVJ vhozením do poštovní schránky. Povinná se tak mohla s ním seznámit a mohla se poté k němu vyjádřit na schůzi SVJ, této se však nikdy nezúčastnila.

7. K odvolání povinné Krajský soud Brně – pobočka v Jihlavě dne 4. 11. 2022, č.j. 54 Co 174/2022-93 citované usnesení soudu I. stupně potvrdil a v bodě 36. rozhodnutí výslovně uvedl následující: „Pokud pak jde o způsob doručování vyúčtování povinné, nelze oprávněnému s ohledem na absenci jakýchkoliv formálních požadavků v zákoně či stanovách SVJ cokoliv vytýkat, pokud zvolil ten postup, že listinu představují vyúčtování vhazuje předseda výboru přímo do schránek jednotlivých členů, byť takový (oproti doručování prostřednictvím držitele poštovní licence nepochybně úspornější) postup s sebou přináší riziko důkazní nouze v takových případech, jakým je tento, kdy se povinná omezila toliko právě na vznášení námitek čistě formálního charakteru. Odvolací soud nicméně ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že dostatečným (byť nepřímým) důkazem o doručení vyúčtování povinné jsou právě zápisy ze schůzí SVJ, na kterých bylo vždy nadpoloviční většinou přítomných členů odsouhlaseno, že k doručení vyúčtování došlo. Jinými slovy, skutečnost, že vždy nadpoloviční většina členů SVJ hlasováním na shromáždění potvrdila, že vyúčtování, které jim mělo být dle tvrzení oprávněného dodáváno stejným způsobem (tedy přímým vhozením do poštovní schránky předsedou výboru) obdržela, nasvědčuje tomu, že obdobným způsobem bylo postupováno i v případě povinné, obzvláště za situace, kdy tato je jediným členem, který kdy doručování vyúčtování zpochybňoval. …“8. Dále v rozhodnutí Krajský soud uvedl: „…nicméně skutečnost, že by se povinná i přes namítané nedoručení vyúčtování záloh na služby za celou dobu osmi let (2012-2020) nikdy nezajímala o skutečnou výši nákladů spojených s užíváním vlastní bytové jednotky, jak tvrdí, je více než zarážející a jen těžko uvěřitelná sama o osobě. Naopak, z nesporné skutečnosti o tom, že se povinná nikdy o obsah vyúčtování za roky 2012 až 2020 sama aktivně nezajímala, lze opět spíše usuzovat, že jí ve skutečnosti byl obsah vyúčtování znám…“9. V bodě 38. stejného rozhodnutí je pak konstatováno, že „Lze tedy uzavřít, že oprávněný povinné vždy včas doručil (přímým vhozením do poštovní schránky povinné) listiny prezentované v tomto exekučním řízení, jejichž obsah, byť pro případnou možnou absenci data vyhotovení listiny a rovněž tak i absenci vlastnoručního podpisu na ní nesplňoval všechny formální náležitosti zcela bezchybného vyúčtování záloh na služby ve smyslu ust. § 2 písm. f) zákona o službách a § 561 odst. 1o.z., nepochybně dával ucelený a srozumitelný přehled o vyúčtování záloh na služby za všechny sporné roky 2014 až 2020, a jako takový byl co do svého obsahu způsobilý povinné sdělit výsledek vyúčtování záloh i objektivně přezkoumatelný postup jeho stanovení.“10. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, vyúčtuje poskytovatel služeb skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle odst. 2 cit. zák. musí poskytovatel služeb ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Podle odst. 3 cit. ust. provedou poskytovatel a příjemce služeb finanční vyrovnání v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Podle ustanovení § 8 odst. 1 cit. zák. je poskytovatel služeb povinen na základě písemné žádosti příjemce služeb nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů. Podle odst. 2 cit. ust. předloží příjemce služeb případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení dokladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky. Podle ustanovení § 13 odst. 1 cit. zák., jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit druhé straně pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže by splnění povinností v této lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany.

11. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalobkyně domáhá přiznání nároku zcela nedůvodně, neboť jí vyúčtování za předmětná období r. 2014-2020 byla doručena do schránky, tak jako všem ostatním členům SVJ. Ze strany žalobkyně se dlouhodobě vůči žalovanému jedná zjevně šikanózní jednání, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že na žalovaného pro tvrzená ,,pochybení“ podává prostřednictvím svého manžela jako zmocněnce trestní oznámení, do současnosti je dle evidence ISAS vedeno u Okresního soudu v Třebíči v důsledku jednání žalobkyně dalších 19 soudních řízení a je evidentní, že zmocněnec žalobkyně si vykládá zákon po svém a zcela jednoznačné závěry soudních rozhodnutí prostě nerespektuje.

12. Za popsaného stavu proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou bez dalšího zamítnul, aniž by ve věci prováděl další dokazování.

13. O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšnému žalovanému pak byla proti žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající v odměně advokáta, stanovené podle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 1 500 Kč a 3 x 300 Kč režijních paušálů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu.