12 C 39/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o snížení výživného

I. Žaloba žalobce na snížení vyživovací povinnosti na žalovaného od datum na částku částka měsíčně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podanou žalobou domáhal se žalobce jako otec žalovaného snížení výživného způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. K odůvodnění žaloby uvedl, že jsou mu prováděny srážky ze mzdy a splácí pokutu za přestupek. Žalovaný s podaným návrhem nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. Žalobce se k nařízenému jednání nedostavil a soud proto jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti. Ohledně skutkového stavu věci učinil soud následující závěry: V řízení není sporu o tom, že žalobce je otcem žalovaného. Z nesporných tvrzení žalovaného bylo zjištěno, že žije společně s jeho matkou a svými dvěma sourozenci, všichni jsou podporování finančně pouze matkou, která pracuje jako dělnice. Matka platí veškeré výdaje spojené s bydlením, jsou jí vypláceny přídavky na děti a příspěvek na bydlení. Žalovaný je studentem třetího ročníku tříletého studia v oboru elektrikář, má v úmyslu pokračovat v nadstavbovém oboru. Účastníci nejsou v žádném kontaktu, žalobce mu nehradí od ledna 2025 žádné výživné. Účastnickou výpověď žalobce se soudu nepodařilo v řízení zajistit, neboť žalobce se k soudu přes řádné předvolání nedostavil. Ze zprávy zaměstnavatele žalobce – spol. právnická osoba. soud zjistil, že u této společnosti pracuje žalobce jako zedník s příjmem nejméně 30 000 Kč, z čehož mu jsou prováděny srážky v souvislosti s vymáháním dluhu na výživném, a to na žalovaného a jeho dva sourozence. Po právní stránce soud na posuzovanou věc aplikoval ustanovení §§ 910 odst. 1 a 913 odst. 1 občanského zákoníku Již pouze uvedené zjištění o tom, že žalovaný žádá o snížení výživného z důvodu, že jsou mu ze mzdy exekučně sráženy částky odpovídající dlužnému výživnému z důvodu jeho dlouhodobého nehrazení pak bez dalšího postačuje soudu, aby žalobu shledal jako zcela nedůvodnou. Žalovaný naproti tomu prokázal, že je stále nezaopatřeným studentem připravujícím se na budoucí povolání a finančně odkázaným pouze na matku, tudíž vyživovací povinnost žalobce k žalovanému nadále trvá. Jelikož tedy v řízení nebyl shledán, resp. prokázán žádný důvod pro snížení výživného spočívající v zásadní změně poměrů na straně některého z účastníků, bylo rozhodnuto způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že ve věci úspěšný žalovaný náklady řízení nepožadoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve čtyřech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).