12 C 67/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k pozemku parc. č. st. 116 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 53 – rodinný dům, pozemku parc. č. 252/10 – orná půda, pozemku parc. č. 256/3 – zahrada, a pozemku parc. č. 256/4 – zahrada, jak jsou tyto pozemky zapsány v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , se zrušuje.

II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. st. 116 – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 53 – rodinný dům, pozemku parc. č. 252/10 – orná půda, pozemku parc. č. 256/3 – zahrada, a pozemku parc. č. 256/4 – zahrada, jak jsou tyto pozemky zapsány v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště , adresa, , na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, ve veřejné dražbě s tím, že jeho výtěžek bude rozdělen mezi účastníky řízení tak, že žalobkyni připadne 1/2 z tohoto výtěžku a žalovanému připadne 1/2 z tohoto výtěžku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 31 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem , adresa, . Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 2. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným na LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, (dále jen předmětných nemovitostí). Žalobu odůvodnila tím, že účastníci jsou každý z id. 1/2 spoluvlastníky předmětných nemovitostí, přičemž žalobkyně nemá v úmyslu nadále ve spoluvlastnictví setrvávat. Reálné rozdělení dle spoluvlastnických podílů není možné, žalovaný je ve věci nekontaktní a proto navrhla, aby byl po zrušení podílového spoluvlastnictví nařízen prodej nemovitostí ve veřejné dražbě a výtěžek rozdělen mezi účastníky.Žalovaný se ve věci k výzvě soudu nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil a soud proto rozhodoval v jeho nepřítomnosti.Z výpisu z katastru nemovitostí z LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, soud zjistil, že výše podílu každého z účastníků na předmětných nemovitostech činí id. 1/2, žalovaný byl doporučeným dopisem ze dne 16. 1. 2025 vyzván k dohodě ohledně vypořádání předmětných nemovitostí, na což ovšem nereagoval. Z žalobcem předloženého odborného posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 26. 1. 2026 vyplývá, že objekt je ve špatném technickém stavu, neobydlen, jeho reálné rozdělení není možné.Na základě provedeného dokazování dospěl soud v projednávané věci k závěru, že nebyly zjištěny žádné důvody pro nezrušení spoluvlastnictví účastníků dle § 1140 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku, k dohodě účastníků o vypořádání spoluvlastnictví nedošlo a je proto třeba, aby dle § 1143 občanského zákoníku rozhodl o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soud. Je rovněž zřejmé, že není možné vypořádání spoluvlastnictví rozdělením nemovitostí dle spoluvlastnických podílů účastníků, a vzhledem k výši těchto podílů i skutečnosti, že předmětné nemovitosti jsou neobydlené, žalobkyně o tyto nemá zájem a žalovaný na možnost odkupu podílu žalobkyně nereagoval, nepřichází reálně v úvahu jiná možnost vypořádání, než podílové spoluvlastnictví zrušit a nařídit prodej předmětné nemovitostí ve veřejné dražbě.Z uvedených důvodů proto soud žalobě jako cela důvodné výroky I. a II. vyhověl.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve smyslu žalobcem citovaném nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 5. 4. 2022, ve věci vedené u pod sp. zn.

IV. ÚS 404/22. Při respektování tohoto právního názoru Ústavního soudu dospěl soud k závěru, že vzhledem k okolnostem této konkrétní věci (žalovaný nereagoval na možnost mimosoudního vyřízení věci, ani na opakované výzvy soudu) jsou dány důvody pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni. Této soud přiznal náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 7 000 Kč a o 21 % DPH navýšené náklady právního zastoupení advokátem, a to odměnu advokáta za pět hlavních úkonů po 2 300 Kč dle § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, pět paušálních náhrad dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, cestovného k jednání soudu ve výši 3 895 Kč a náhrady za promeškaný čas ve výši celkem 3 000 Kč, tedy náklady v celkové výši 31 980 Kč.