12 C 73/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 48 281 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku ve výši 25 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 567 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení b) částku ve výši 23 214 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 012 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši 48 281 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o pronájmu motorového vozidla, zaplacení smluvní pokuty a pokuty za překročení maximálně dovolené rychlosti. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin - smlouvy o pronájmu, daňového dokladu, vyměřené pokuty, předžalobní korespondence a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o pronájmu motorového vozidla a zavázal se za něj uhradit 539 Kč denně, což v částce celkem 25 567 Kč doposud neučinil a dle uzavřené smlouvy mu proto byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 23 214 Kč. V souvislosti s překročením rychlosti žalovaným na pozemní komunikaci č. I/12 v obci Rostoklaty ve směru na Kolín pak žalobce za žalovaného zaplatil vyměřenou pokutu 1 500 Kč a po žalovaném požadoval její proplacení, neboť v době spáchání přestupku měl žalovaný vozidlo v pronájmu. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2321 a násl. zákona č. 82/2012 občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Právní předchůdce žalobce v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostál povinnostem, které mu ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však žalobci řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem neuhradil dlužné nájemné, následně kapitalizovanou smluvní pokutu, vč. pokuty za překročení rychlosti. Proto soud tyto povinnosti uložil žalovanému k návrhu žalobce výrokem I. tohoto rozsudku, to včetně zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal soud proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudní poplatku ve výši 1 932 Kč, odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 3 060 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.