12 C 73/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 48 281 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a) částku ve výši 25 067 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 23 567 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení b) částku ve výši 23 214 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 012 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa]. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši 48 281 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o pronájmu motorového vozidla, zaplacení smluvní pokuty a pokuty za překročení maximálně dovolené rychlosti. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel toliko z předložených listin - smlouvy o pronájmu, daňového dokladu, vyměřené pokuty, předžalobní korespondence a nezpochybněných skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci: V řízení zůstalo nesporným, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o pronájmu motorového vozidla a zavázal se za něj uhradit 539 Kč denně, což v částce celkem 25 567 Kč doposud neučinil a dle uzavřené smlouvy mu proto byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 23 214 Kč. V souvislosti s překročením rychlosti žalovaným na pozemní komunikaci č. I/12 v obci Rostoklaty ve směru na Kolín pak žalobce za žalovaného zaplatil vyměřenou pokutu 1 500 Kč a po žalovaném požadoval její proplacení, neboť v době spáchání přestupku měl žalovaný vozidlo v pronájmu. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2321 a násl. zákona č. 82/2012 občanského zákoníku, ohledně úroku z prodlení bylo rozhodováno podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Otázku postoupení pohledávky a s ní související aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby soud hodnotil v návaznosti na ustanovení § 1881 a násl. občanského zákoníku. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Právní předchůdce žalobce v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostál povinnostem, které mu ukládá shora uvedené zákonné ustanovení, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však žalobci řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem neuhradil dlužné nájemné, následně kapitalizovanou smluvní pokutu, vč. pokuty za překročení rychlosti. Proto soud tyto povinnosti uložil žalovanému k návrhu žalobce výrokem I. tohoto rozsudku, to včetně zákonného úroku z prodlení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal soud proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající v soudní poplatku ve výši 1 932 Kč, odměně advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 3 060 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby a 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.