13 C 51/2016

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl předsedou senátu Janem Hurdíkem jako samosoudcem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem Adresa žalobce A , insolvenční správce dlužníka Jméno žalobce B ., IČ: IČO žalobce B , se sídlem Adresa žalobce B , právně zastoupeného: Jméno žalobce C , advokát se sídlem Anonymizováno , proti žalovanému: Jméno žalovaného A ., IČ: IČO žalovaného A , se sídlem Adresa žalovaného A , právně zastoupeného: Jméno žalovaného B , advokát Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno o zaplacení částky 4.412.206,- Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku do majetkové podstaty dlužníka , právnická osoba, ., IČ , IČO žalobce B, , se sídlem , adresa, , PSČ , adresa, , částku ve výši 4.412.206,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.412.206,- Kč od 5.4.2016 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení částku ve výši 163.454,- Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Třebíči ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí soudní poplatek ve výši 220.610,50 Kč. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 4.412.206 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení zálohy poskytnuté na cenu posléze nerealizovaného díla dle smlouvy o dílo č. , hodnota, uzavřené dne 8.11.2011 mezi dlužníkem , právnická osoba, ., jehož je nyní žalobce insolvenčním správcem a společností , právnická osoba, . jako právním předchůdcem žalovaného.Žalovaný právo uplatněné žalobou odmítnul mimo jiné s odůvodněním, že je promlčeno a i kdyby tomu tak nebylo, pak je nutno zohlednit, že ač žalovaný započal s přípravou díla, investicemi do přípravy a materiálu, sám žalobce žádal zastavení provádění díla a z důvodů na straně objednatele zůstal po celou dobu nečinný a neplnil své povinnosti jednatele ze smlouvy o dílo.Po provedeném řízení učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:Mezi procesními stranami není sporu o tom, že dne 8.11.2011 byla mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO žalobce B, jako objednatelem a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, jako zhotovitelem uzavřena smlouva o dílo č. , hodnota, s předmětem v podobě rekonstrukce chladicích věží č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, v jaderné elektrárně , Anonymizováno, (SK). Z této smlouvy dále vyplývá, že dílo mělo být realizováno jako jeden celek pro jednotlivé chladicí věže s termínem dokončení 15.1.2012 (chladicí věž č. , hodnota, ), resp. 10.6.2012 (chladicí věž č. , hodnota, ), resp. 30.10.2012 (chladicí věž č. , hodnota, ). Strany jsou dále zajedno v tom, že toto dílo bylo dokončeno a plně uhrazeno v rozsahu chladicí věže č. , hodnota, . Žalovaný v řízení nezpochybnil tvrzení žalobce podložené fakturou a výpisy z bankovního účtu, že jeho právní předchůdce dále vystavil na rekonstrukci chladicí věže č. , hodnota, zálohovou fakturu č. , hodnota, na částku 4.412.206 Kč včetně DPH se splatností dne 14.3.2012, která mu byla postupnými dílčími platbami rovněž v plném rozsahu uhrazena. Mezi stranami není sporu o tom a z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 22.10.2012 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalovaného a žalovaným byl za současného převodu všech závazků a pohledávek prodán podnik , právnická osoba, . žalovanému.Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.6.2015, č.j. MSPH , spisová značka, -, právnická osoba, vyplývá, že byl zjištěn úpadek společnosti , právnická osoba, . a jejím insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce. Z usnesení téhož soudu ze dne 19.10.2015, č.j. MSPH , spisová značka, vyplývá, že byl prohlášen konkurz na majetek společnosti , právnická osoba, .Žalovaný nijak nevyvrátil tvrzení žalobce o tom, že sjednaná rekonstrukce chladicí věže č. , hodnota, a chladicí věže č. , hodnota, se podle smlouvy o dílo dosud neuskutečnila, skutečnosti se již ani nemůže a přesto žalovaný ani po několika výzvách nevrátil uhrazenou zálohu na cenu díla ve výši 4.412.206 Kč.Mezi stranami konečně není sporu o tom, že žalobce jako insolvenční správce objednatele se ve lhůtě do 30 dnů od prohlášení konkurzu na majetek společnosti , právnická osoba, . nevyjádřil, že trvá na splnění posuzované smlouvy o dílo.Podle ustanovení § 253 odst. 2 insolvenčního zákona jestliže se insolvenční správce do 30 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že odmítl plnění; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.Odmítne-li insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (ustanovení odst. 4 citovaného zákonného ustanovení).Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná.Jelikož žalobce jakožto insolvenční správce společnosti , právnická osoba, . se ve lhůtě 30 dnů od prohlášení konkurzu na majetek této společnosti dne 19.10.2015 nevyjádřil, že trvá na splnění smlouvy o dílo, má se ve smyslu citovaného ustanovení § 253 odst. 2 insolvenčního zákona za to, že odmítnul další plnění ze smlouvy o dílo, a to včetně dotehdy neprovedené rekonstrukce chladicí věže č. , hodnota, podle smlouvy o dílo, na níž byla společností , právnická osoba, . poskytnuta právnímu předchůdci žalovaného předmětná dosud nevydaná záloha. V důsledku této skutečnosti žalobci vznikl ke dni odmítnutí plnění ze smlouvy o dílo nárok na vrácení uhrazené zálohy, když žalovaný ani jeho právní předchůdce dosud nepřistoupili k rekonstrukci chladicích věží č. , hodnota, ani č. , hodnota, a v tomto ohledu tudíž z jejich strany nebylo plněno ani zčásti. Žalovaný sice v řízení tvrdil, že byla provedena příprava tohoto díla a provedena investice do materiálu, která pro pasivní postoj objednatele následně nemohla být realizována, avšak tvrzení, v čem konkrétně tato příprava spočívala a v jaké konkrétní výši v této souvislosti mělo být investováno v řízení zcela absentují. Soud tak žalovanému uložil povinnost k vrácení částky odpovídající poskytnuté záloze, jež okamžikem odmítnutí splnění díla vstoupila do právního režimu plnění z právního důvodu, který tímto odpadl, a tedy do právního režimu bezdůvodného obohacení. Vydání bezdůvodného obohacení je nárokem spatným na výzvu věřitele. Jelikož žalovaný, ač písemně vyzýván, dosud adekvátně nereagoval, ocitnul se přinejmenším okamžikem podání žaloby v prodlení s peněžitým plněním, a proto byl rovněž zavázán k úhradě tzv. zákonného úroku z prodlení.K blíže neupřesněné námitce žalovaného stran nedostatku pravomoci obecných soudů k rozhodnutí sporu soud uvádí, že v řízení neshledal důvod, na podkladě kterého by tato obecně daná pravomoc byla vyloučena, resp. úkon, na jehož podkladě by byla založena pravomoc k věci jinému subjektu. K námitce věcné nepříslušnosti soud odkazuje na ustanovení § 9 odst. 1 občanského soudního řádu v platném znění a k námitce místní nepříslušnosti na ustanovení § 84 a 85 odst. 3 o.s.ř. ve spojení se sídlem žalovaného v obvodu Okresního soudu v Třebíči.V projednávané věci v důsledku výše uvedených skutečností žalobci vznikl nárok na vrácení zálohy ke dni 19.11.2015 uplynutím 30 denní lhůty od prohlášení konkurzu a právo uplatněné žalobou podanou soudu dne 11.4.2016 tak nemůže být promlčeno uplynutím jakékoliv promlčecí doby upravené obchodním či občanským zákoníkem. Tedy ani v tomto směru soud neshledal námitku žalovaného důvodnou.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 5x 25.980 Kč za pět poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 3x písemné podání soudu týkající se věci samé, účast na jednání soudu),2. 5x 300,- Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,3. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za osm započatých půlhodin v jednotlivé výši 100,- Kč, celkem ve výši 800,- Kč,4. náhrada cestovních výdajů ve smyslu vyhlášky č. 385/2015 Sb. za 358 najetých kilometrů k jednání soudu dne 19.10.2016 ve výši 2.885,94 Kč při žalobcem doložené průměrné spotřebě užitého vozu 6,7 litrů motorové nafty/100 km.Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.S ohledem na zákonné osvobození žalobce od soudních poplatků přechází poplatková povinnost dle výsledku sporu v plném rozsahu na žalovaného (ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích). Ten byl proto zavázán k úhradě soudního poplatku ve výši stanovené dle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků.