18 C 10/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení částky 79 893 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 621 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 78 621 Kč od 6. 2. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 15 % ročně z částky 68 387,65 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 7. 2. 2023 dosáhne částky 156 960 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 272,11 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 690,46 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 79 893 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 30. 11. 2021. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 77 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr v měsíčních splátkách po 3 106 Kč, přičemž první splátka měla být zaplacena dne 24. 12. 2021 a poslední dne 24. 12. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 28,94 % ročně. Žalobkyně však ode dne zesplatnění úvěru uplatňuje úrok pouze ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. 15% ročně. Dle čl. 9 odst. 9.1 Všeobecných obchodních podmínek, pokud je žalovaný v prodlení se splácením jakékoliv částky vůči žalobkyni, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Žalovaný své smluvní povinnosti neplnil řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 5. 2. 2023. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor, který odůvodnil zejména tím, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. Žalovaný připustil, že žalobkyně má nárok na úhradu částky 49 808 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, ve zbývající části pak navrhl žalobu zamítnout. Soud provedl dokazování listinnými důkazy. V listině označené Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru jsou popsány kroky při sjednání spotřebitelského úvěru uzavíraného na dálku. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný požádal, aby smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a bod

I. části B smlouvy týkající se procesu uzavření smlouvy a podmínek čerpání úvěru byl tímto dodatkem nově upraven. Z přílohy [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet bylo zjištěno, že žalovaný při podpisu nabídky podepsal přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, za což se zavázal hradit měsíčně částku 381 Kč. Příloha č. 1 byla žalovaným podepsána elektronicky jedinečným kódem dne 30. 11. 2021. Z výpisu ze seznamu České národní banky bylo zjištěno, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry. Z přihlášky do pojištění (skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry) vyplývá, že dne 30. 11. 2021 podepsal žalovaný jedinečným elektronickým kódem tuto přihlášku. Předžalobní výzvou ze dne 16. 2. 2023 odeslanou žalovanému téhož dne vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 78 621 Kč s příslušenstvím. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že ke dni 26. 11.2021 neměl žalovaný žádné dlužné splátky po splatnosti. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že ke dni 26. 11. 2021 měl žalovaný skóre 468, z čehož vyplývá, že byl zařazen do nejlepšího segmentu klientů. Z dokladu o vyplacení úvěru (otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu) vyplývá, že z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] byla dne 30. 11. 2021 odepsána částka 77 000 Kč, která odešla na účet [číslo] [bankovní účet]. V prohlášení elektronicky podepsaném žalovaným dne 30. 11. 2021 jedinečným elektronickým kódem žalovaný prohlásil, že se seznámil se zde specifikovanými informacemi poskytovanými zprostředkovatelem úvěru. Z výpisu transakcí na účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že v období od 14. 11. 2019 do 12. 11. 2021 chodila žalovanému na účet pravidelně mzda od společnosti ADW Feed, a.s., a to ve výši od cca 15 000 Kč do cca 22 000 Kč měsíčně. Jiné transakce na výpisu nejsou zahrnuty. Z výplatních pásek žalovaného od společnosti ADW Feed, a.s. bylo zjištěno, že jeho čistá mzda za září 2021 činila 22 503 Kč a za měsíc srpen 2021 činila 22 828 Kč. Na čl. 24 a 25 spisu je založena kopie obou stran občanského průkazu žalovaného. Z hodnocení klienta (žalovaného) ze dne 30. 11. 2021 bylo zjištěno, že jeho čistý příjem ze zaměstnání činí 22 235 Kč měsíčně. Celkové výdaje činí 11 638 Kč měsíčně a jako rezerva žalovanému zůstává částka 9 597 Kč. Z uvedené listiny dále vyplývá, že žalovaný je od 1. 2. 2017 zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti ADW Feed, a.s., je svobodný, má střední vzdělání s maturitou a vlastní bydlení. Také tuto listinu podepsal 30. 11. 2021 elektronickým kódem žalovaný. Z předsmluvního formuláře (formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru) bylo zjištěno, že zde jsou podepsány podrobně podmínky čerpání úvěru. Dopisem ze dne 24. 6. 2022 upozornila žalobkyně žalovaného na možnost zesplatnění úvěru ze smlouvy [číslo] současně jej vyzvala k úhradě účelně vynaložených nákladů a smluvní pokuty. Obdobnou výzvu zaslala žalobkyně žalovanému též ve dnech 26. 9. 2022, 2. 2. 2023 a 3. 2. 2023. Podáním založeným na čl. 35 spisu požádal žalovaný o odklad splátek mimo jiné ke smlouvě [číslo]. Podání není datováno. Žalobkyně dne 21. 3. 2022 upravila splátkový kalendář ke smlouvě [číslo]. Z dodejky na čl. 37 vyplývá, že žalovaný si nevyzvedl písemnost, kterou mu zaslala žalobkyně a která byla na poště uložena dne 2. 12. 2021 a následně vrácena žalobkyni. Dopisem ze dne 5. 2. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků ze smlouvy [číslo] vyzvala jej k okamžité úhradě částky 78 621 Kč. Z karty klienta na čl. 39 spisu vyplývá jaké částky v jakých dnech žalobce na shora uvedenou smlouvu o úvěru uhradil a jsou zde též uvedena data zaslání jednotlivých upomínek žalovanému. Oznámením ze dne 1. 12. 2021 sdělila žalobkyně, že schválila úvěr ze smlouvy [číslo] ve znění dodatku [číslo] k této smlouvě. K oznámení je připojen též splátkový kalendář. Ze smlouvy o úvěru ze dne 30. 11. 2021, kterou žalovaný podepsal jedinečným elektronickým kódem bylo zjištěno, že žalobkyně mu poskytla úvěr ve výši 77 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 106 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 28,93 % ročně. V bodě 6.4 smlouvy bylo sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé k jistině ke dni zesplatnění se stávají součástí nové jistiny úvěru. Bylo též sjednáno pojištění schopnosti splácet. V bodě 6.1 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky o délce 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku. Po zesplatnění úvěru již právo na další smluvní pokutu nevzniká. Další smluvní pokuta byla sjednána v bodě 6.5 smlouvy, a sice ve výši 0,1% ročně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do zaplacení jejího úplného zaplacení. V bodě 6.2 smlouvy byl sjednán nárok žalobkyně na zaplacení účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného u každé splátky delším než 15 dnů. Z úvěrové smlouvy uzavřené dne 21. 1. 2021 mezi [právnická osoba], s.r.o. a žalovaným bylo zjištěno, že [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 164 000 Kč, který měl žalovaný splácet v 60ti měsíčních splátkách po 3 567 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet po dobu 48 měsíců v pravidelných měsíčních splátkách po 5 175 Kč. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 9. 2020 vyplývá, že [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 10,45 % měsíčně. Na smlouvě není podpis žádné ze stran. Z dodatku [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] uzavřené dne 19. 11. 2020 mezi [právnická osoba] a žalovaným bylo zjištěno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 428 660 Kč na konsolidaci půjček u několika bank. Z dodatku [číslo] k téže rámcové smlouvě uzavřeného dne 14. 5. 2021 bylo zjištěno, že banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Z pracovní smlouvy žalovaného ze dne 15. 11. 2021 bylo zjištěno, že od uvedeného data byl zaměstnán u firmy S.O.K. stavební, s.r.o. Ze splátkového kalendáře na čl. 79 vyplývá rozpis splátek, které měl žalovaný uhradit [právnická osoba], kdy jeho závazek činil celkem 41 338 Kč. Splátky v měsíční výši 1 563 Kč měly být hrazeny v době od 20. 1. 2021 do 20. 12. 2023. Ze splátkového kalendáře na čl. 79 vyplývá rozpis splátek, které měl žalovaný uhradit [právnická osoba], kdy jeho závazek činil celkem 41 338 Kč. Splátky v měsíční výši 337 Kč měly být hrazeny v době od 20. 10. 2021 do 20. 9. 2024. Z výpisu z databáze časových řad ARAD vedené ČNB bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba u spotřebních úvěrů činila v listopadu 2021 7,68 % ročně. Z hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 8. 7. 2021 vyplývá, že příjem žalovaného činil 17 500 Kč čistého měsíčně, jeho výdaje činily 6 463 Kč měsíčně a v rezervě zůstávala částka 10 037 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného byla společnost ADW Feed, a.s. Na čl. 94 a 95 spisu jsou založena anonymizovaná hodnocení klienta žalobkyně, z nichž vyplývá, že částky životního minima jsou v obou případech 3 860 Kč a výdaje na bydlení jsou ve výši cca 2 600 Kč. Ostatní provedené listinné důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu v této věci podstatné. Po provedeném dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 30. 11. 2021 byla mezi účastníky sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 77 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 016 Kč. Současně s jistinou úvěru se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 28,94 % měsíčně, který byl součástí každé měsíční splátky, stejně jako pojistné, které představoval v měsíční výši 381 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni uhradil celkem částku 27 192 Kč Smlouvou byla dále sjednána povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradu jednotlivých splátek a dále smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou celkové dlužné částky (tzv. nové jistiny) zahrnující též přirostlý úrok z úvěru. Nárok na tuto smluvní pokutu byl sjednán počínaje dnem následujícím po okamžitém zesplatnění úvěru až do úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal uhradit žalobkyni též účelně vynaložené náklady na vymáhání každé jednotlivé splátky, s níž se ocitne v prodlení po dobu delší než 15 dní, a to ve výši 200 Kč za každou splátku. Dne 5. 2. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný částku neuhradil, zaslala mu následně předžalobní výzvu. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy nově zaměstnán u firmy S.O.K. stavební, když předtím řadu let pracoval u firmy [právnická osoba], kde jeho příjem činil v průměru 20 000 Kč čistého měsíčně, v rejstříku [příjmení] neměl vedeny žádné splátky po splatnosti a v rejstříku NRKI měl velmi vysoké skóre, které značí nejmenší riziko nesplácení úvěru. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z kopie jeho občanského průkazu. Kromě splátky úvěru u žalobkyně ve výši 5 175 Kč měsíčně, neuvedl žalovaný žádný jiný úvěr. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona [číslo] občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.</i> <i>Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.</i> <i>Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.</i> Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je z větší části důvodná. Nedůvodnou soud žalobu shledal pouze v části specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku (viz níže). Mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru a žalobkyně dostála všem svým sjednaným povinnostem. Žalovaný však svoje závazky ze smlouvy řádně neplnil, neboť řádně a včas nehradil sjednané splátky úvěru. Žalobkyně proto přistoupila k jeho zesplatnění. Žalovaný však ani následně svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil a dostal se tak do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Dle názoru soudu byl platně sjednán také úrok z úvěru, neboť jeho výše (v souladu s ustálenou judikaturou) nepřekračuje 4násobek průměrné úrokové sazby, za kterou byly v listopadu 2021 poskytovány úvěry na spotřebu. Taktéž soud považuje za platně sjednané náklady na vymáhání ve výši 200 Kč za každou jednotlivou splátku v prodlení delším než 15 dnů. Za platně sjednanou považuje soud též pokutu dle čl. 6 smlouvy. Pokud žalovaný namítal, že žalobkyně nezkoumala jeho úvěruschopnost s odbornou péčí, pak s tímto stanoviskem se soud neztotožnil. Žalobkyně měla doloženo, že ačkoliv žalovaný těsně před podpisem smlouvy změnil zaměstnání, tak předtím dlouhodobě pracoval pro stejného zaměstnavatele a že jeho příjem byl stabilní. Taktéž před podpisem smlouvy prověřila, že žalovaný nemá v registru SOLUS žádný negativní záznam a také hodnocení žalovaného v registru NRKI bylo velmi pozitivní. Žalobkyně tak dle názoru soudu neměla důvod pochybovat o úvěruschopnosti žalovaného. Pokud se jedná o výši životních nákladů nebo nákladů na bydlení, které žalovaný zpochybnil, pak se jedná o částky životního minima nebo statistický údaj, který je použit v případě, že zájemce o úvěr jiné částky neuvede. Pokud žalovaný nyní argumentuje tím, že již v době podpisu smlouvy měl celou řadu dalších úvěrů, což žalobkyně neověřila, pak takový argument nelze připustit, neboť je v rozporu s dobrými mravy a dokládá jen to, že žalovaný si bral další úvěr v době, kdy si již byl vědom, že bude mít problém tento úvěr splácet, avšak žalobkyni ostatní úvěry zatajil. Z dokladů, které měla žalobkyně k dispozici, tomu však nic nenasvědčovalo. Žalovaný se zatajením těchto informací mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu, neboť z listin jím předložených vyplývá, že v roce 2021 již tzv.„ vytloukal klín klínem“, když nebyl schopen hradit své předchozí závazky, a přesto znovu žádal o další úvěry. Jednalo se tak o nezodpovědné chování žalovaného, jehož následky nyní musí nést. Za neoprávněný považuje soud pouze požadavek žalobkyně na zaplacení částky 1 272,11 Kč, která představuje smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy. Toto ujednání považuje soud za ujednání v neprospěch spotřebitele a tudíž neplatné, neboť způsobuje nerovnováhu v právech účastníků smlouvy. Smluvní pokuta se zde totiž počítá z nové jistiny, tj. z původní dlužné jistiny a přirostlých úroků do dne následujícího po dni zesplatnění až do úplného zaplacení. V této věci sice žalobkyně po žalovaném uplatňuje pouze nízkou částku, soudu je však z vlastní rozhodovací praxe známo, že žalobkyně následně dalšími žalobami uplatňuje na základě tohoto ustanovení smluvní pokuty v řádech desetitisíců Kč, které již neodpovídají nutnosti zajištění úvěrů v poskytnutých částkách a pro spotřebitele následně mohou být až likvidační. Soud proto žalobu v této části výrokem II. zamítl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 3 995 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) ve výši 3 x 4 300 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání)), celkem 12 900 Kč, 3 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 900 Kč, náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět (Havlíčkův Brod – Třebíč a zpět) v rozsahu 6 půlhodin, tj. 6 x 100 Kč, celkem 600 Kč, cestovné ve výši 1 050,80 Kč za jednu cestu z Havlíčkova Brodu do Třebíče a zpět vozidlem Peugeot [číslo], [registrační značka], k jednání konanému dne 19. 6. 2023 za celkem 148 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 4,3 l /100 km, použitém palivu nafta s cenou dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 44,10 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 5,20 Kč/km. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupkyně žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinna tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 3 244,66 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.