18 C 14/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 340 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14 340 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 455 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 564 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 776 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 5 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa žalobkyně. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 14 340 Kč z titulu dlužného nájemného a záloh na úhradu plnění poskytovaných s nájmem bytu. Se souhlasem obou procesních stran soud jednal a rozhodoval v nepřítomnosti obou procesních stran. Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména výpisem z katastru nemovitostí, mandátní smlouvou s přílohou, kopii upomínek. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Žalovaný je členem Stavebního bytového družstva obec a výlučným nájemcem družstevního bytu číslo sestávajícího z kuchyně, jednoho pokoje a příslušenství, který se nachází v domě adresa na anonymizováno ulici v obec. Jeho povinností podle nájemní smlouvy je platit družstvu jako pronajímateli nájemné a zálohy na úhradu plnění, poskytovaných s nájmem bytu, od 1. 1. 2018 ve výši 1 782 Kč měsíčně. Žalovaný neplní dlouhodobě svou povinnost hradit nájemné a zálohy na úhradu plnění poskytovaných s nájmem bytu a za období číslo až číslo tak žalobci dluží celkem částku 14 340 Kč, kterou i přes upomínky neuhradil. Soud po takto provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok plynoucí z povinnosti přispívat na náklady spojené se správou společných částí domu a záloh na úhradu plnění, poskytovaných s bydlením, jež žalovanému ukládá ust. § 1180 občanského zákoníku je důvodný a opodstatněný a soud proto žalobě v celém rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením jednotlivých měsíčních plateb dostal vždy k 1. dni měsíce následujícího po jejich splatnosti do prodlení s plněním peněžního závazku. Žalobce tak ve smyslu ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 a ust. § 13 odst. 2 zák. č. 67/2103 Sb., uplatnil proti žalovanému právo na zaplacení úroku a poplatku z prodlení ve výši zcela odpovídající zákonným kritériím a soud proto žalobě vyhověl i v této části. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobcem zaplaceném soudním poplatku, vyúčtované odměně advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby ve výši 2x 1 700 Kč, 2x 300 Kč režijních paušálů dle cit. advokátního tarifu. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).