18 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 650 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1 650 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 650 000 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 133 187 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení žalovanému povinnosti k úhradě částky 1 650 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že se žalovaným uzavřel kupní smlouvu o převodu nemovitostí a vlastnických práv k budově a pozemkům na základě které se zavázal, že žalovanému odevzdá nemovitosti a umožní mu nabýt vlastnické právo k nim, přičemž žalovaný se zavázal tyto nemovitosti převzít a zaplatit za ně žalobci kupní cenu. První část kupní ceny ve výši 1 650 000 Kč měla být zaplacena ve lhůtě do 5 dnů od podpisu kupní smlouvy, tzn. do 1. 10. 2022, a druhá část ve výši 1 400 000 Kč nejpozději do 10 dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva věřitele a návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce. Žalovaný však dosud neuhradil ani první část kupní ceny, přestože je žalobce stále připraven ze smlouvy plnit, a ocitnul se tak s tímto plněním v prodlení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby mimo jiné s ohledem na skutečnost, že žalobce nikdy nebyl vlastníkem převáděných nemovitostí a není jím dodnes. Tyto věci nenabyl do vlastnictví žalobce, ale jeho syn, sám žalobce nikdy vlastníkem nemovitostí nebyl a nemůže se tak domáhat jako vlastník úhrady kupní ceny. Žalobce navíc v kupní smlouvě, o kterou svůj nárok v řízení opírá, deklaroval zcela zjevně nepravdivé tvrzení, mezi nimi mimo jiné i skutečnost, že v okamžiku uzavření kupní smlouvy byl vlastníkem nemovitostí na základě blíže neoznačené darovací smlouvy. Těmito prohlášeními byl žalovaný jako kupující uveden v omyl, pročež lze smlouvu považovat za neplatnou. Pro případ, že by kupní smlouva nebyla shledána neplatnou, žalovaný od ní v rámci jeho písemného vyjádření ve věci odstoupil s odkazem na její článek 5.2.

3. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci:Mezi procesními stranami není sporu o tom, že žalobce jako obdarovaný uzavřel dne 28. 4. 2022 se svým synem , Jméno žalobce, , nar. , datum, , jakožto dárcem darovací smlouvu, na základě které žalobci byly darovány nemovité věci, jmenovitě tedy pozemek p.č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 130 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, a pozemek p.č. , Anonymizováno, , orná půda o výměře 675 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném pro k.ú. a obec , adresa, Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, . Současně s touto smlouvou byl podepsán i návrh na vklad odpovídajícího práva do katastru nemovitostí. Strany jsou dále zajedno potud, že následně dne 26. 9. 2022 uzavřel žalobce jako prodávající se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu o převodu nemovitostí a vlastnických práv k budově i pozemkům, a s to s tímtéž předmětem jako v případě výše uvedené smlouvy darovací. Kupní cena nemovitostí byla sjednána ve výši 3 050 000 Kč a měla být zaplacena ve dvou splátkách, konkrétně tak, že první část kupní ceny ve výši 1 650 000 Kč měla být žalovaným zaplacena nejpozději do 2 dnů od podpisu kupní smlouvy, tj. do 1. 10. 2022 a druhá část kupní ceny ve výši 1 400 000 Kč měla být žalovaným zaplacena nejpozději do 10 dnů od podání návrhu na vklad zástavního věřitele , právnická osoba, . a návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce. Strany jsou ve shodě i potud, že žalovaný dosud na kupní cenu žalobci ničeho nezaplatil. Z uvedené kupní smlouvy dále soud zjistil, že žalobce v jejím článku I. „Prohlášení prodávajícího“ a jeho bodu 1. prohlásil, že je v okamžiku uzavření této smlouvy na základě Darovací smlouvy výlučným vlastníkem převáděných nemovitostí a dále v článku III. bodu 3.1. prohlásil, že před kupujícím nezamlčel žádné podstatné skutečnosti týkající se předmětu převodu (…). Smlouva dále v článku V. Práva a povinnosti smluvních stran a jeho bodu 5.2. ujednává pro případ, že by se prohlášení prodávajícího uvedená v článku III. ukázala nepravdivými, je kupující oprávněn v budoucnu od této smlouvy odstoupit s účinky jejího zrušení od samého počátku, požadovat navrácení veškerých plnění, která poskytl na základě této smlouvy a požadovat zaplacení náhrady tím způsobené škody v plné výši. Kupující je dále oprávněn odstoupit od smlouvy se stejnými účinky a se stejnými právními nároky jako při odstoupení dle předchozí věty, pokud bude po uzavření této smlouvy před povolením vkladu vlastnického práva k předmětu převodu ve prospěch kupujícího prohlášen konkurz nebo vyrovnání na majetek prodávajícího, prohlášena exekuce na předmět převodu nebo pokud bude zapsáno omezení v části C příslušného listu vlastnictví. V řízení konečně zůstalo nesporné tvrzení žalovaného o tom, že žalobce jako obdarovaný nebyl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník převáděných nemovitostí a není takto evidován dosud, ač disponuje příslušným návrhem na vklad vlastnického práva do tohoto veřejného rejstříku. Soud ve věci provedl účastnický výslech žalovaného, zvukovou nahrávku předsmluvních jednání stran, výslech svědka , jméno FO, mladšího, jakož i další důkazy, jejichž bližší hodnocení však ve světle dále uvedených závěrů neshledal podstatnými pro právní posouzení věci a rozhodnutí o ní.

4. Podle ustanovení § 1760 občanského zákoníku skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

5. Podle ustanovení § 1105 občanského zákoníku převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

6. Při právním posouzení projednávané věci soud především vycházel ze skutečnosti vyplývající z jednak katastru nemovitostí, a nakonec i mezi stranami nesporné, totiž že žalobce v době podpisu kupní smlouvy nebyl ve veřejném seznamu evidován jako vlastník převáděných nemovitostí, ač mu vlastnické právo svědčilo na podkladě smlouvy darovací uzavřené mezi ním a jeho synem , Jméno žalobce, ml. V této souvislosti lze jednoznačně přisvědčit žalobci potud, že žalobce v obecné rovině nemusel být (evidovaným) vlastníkem předmětné nemovitosti k tomu, aby mohl platně uzavřít smlouvu, na jejímž základě má dojít k převodu věci, a to tím spíše, když už v době podpisu kupní smlouvy mu toto právo vyplývalo z předchozí smlouvy darovací uzavřené v jeho prospěch společně s podepsaným návrhem na vklad tohoto práva do katastru nemovitostí. Sama o sobě tedy skutečnost, že žalobce prováděl smluvní převod na žalovaného jako nevlastník převáděné věci, nemůže ve světle stávající judikatury činit kupní smlouvu neplatnou pro počáteční nemožnost plnění ve smyslu ustanovení § 580 odst. 2 občanského zákoníku a nejedná se tak o situaci, ke které by soud měl povinnost ex offo přihlédnout na podkladě ustanovení § 588 téhož právního předpisu. Na projednávanou právní věc je však třeba dle názoru soudu nahlížet i optikou časového horizontu, ve kterém mělo být dosaženo výsledků tohoto úplatného převodu, kdy bylo převodní smlouvou mimo jiné předpokládáno, že k úhradě první části kupní ceny dojde ve lhůtě do 5 dnů od jejího uzavření a následně dojde bez zbytečného odkladu ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomuto vkladu však ze zákona nemohlo dojít dříve, než by se v katastru evidovaným vlastníkem předmětných nemovitostí nejprve stal sám žalobce, přičemž takovým vlastníkem (v kontextu s ustanovením § 1105 občanského zákoníku) se žalobce nestal dosud. Právě s ohledem na tento stav, kdy navíc žalovaný s odstupem času nyní již zjevně nemá další zájem na nabytí předmětných nemovitých věcí, lze hovořit o dodatečné trvalé nemožnosti plnění zakládající neplatnost převodní smlouvy v návaznosti na ustanovení § 580 odst. 2 občanského zákoníku, pročež tak nelze přiznat právo na úhradu kupní ceny smlouvou sjednané. I pokud by tento závěr z pohledu rozhodovací praxe odvolacího soudu nemohl obstát, pak nelze pominout výše citované ustanovení článku 5.2. převodní smlouvy dávající výslovně žalovanému jako kupujícímu možnost od smlouvy odstoupit v případě, že by se ukázala nepravdivými prohlášení prodávajícího uvedená ve smlouvě. Ze smlouvy plyne, že žalobce mimo jiné žalovaného ujistil, že k okamžiku jejího uzavření je výlučným vlastníkem převáděných nemovitostí, ač jím z pohledu ustanovení § 1105 občanského zákoníku nebyl a není jím ani dodnes. Jako nepravdivá se v kontextu účastnické výpovědi žalovaného, kterou žalobce v tomto ohledu nezpochybnil, ukázala v řízení i ta část převodní smlouvy, kterou je konstatováno, že předmět koupě byl žalovanému před uzavřením smlouvy předán, neboť k řádnému předání věci mezi stranami nikdy nedošlo. Tvrzení svědka , jméno FO, o tom, že žalovanému telefonicky sdělil, kde se nacházejí klíče od nemovitosti a umožnil mu tím její prohlídku, nelze přitom zcela jednoznačně považovat za řádné předání a převzetí nemovitosti realizované mezi samotnými smluvními stranami. Pokud tedy žalovaný za těchto okolností svým písemným podáním ze dne 14. 7. 2023 adresovaným žalobci prostřednictvím soudu od převodní smlouvy odstoupil (ustanovení § 41 odst. 3 občanského soudního řádu), učinil tak dle názoru soudu oprávněně, z relevantních důvodů, a především v kontextu s ustanovením článku 5.

2. Smlouvy s účinky jejího zrušení od samého počátku a povinností vrátit si vzájemně poskytnutá plnění. Ani z tohoto pohledu tak žalobce nemůže být s podanou žalobou na úhradu první části kupní ceny úspěšný, a to ani co do základu. Ze shora uvedených důvodů soud přistoupil k zamítnutí žaloby v plném rozsahu, a to včetně práva na hrazení úroků z prodlení jako nároku akcesorické povahy.

7. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalovanému přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:1. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 7x 14 900 Kč za sedm poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, 5x účast na jednání soudu),2. 7x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,3. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 16 započatých půlhodin v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 1 600 Kč,4. náhrada cestovních výdajů za 4x 68 najetých kilometrů na trase , adresa, a zpět ve výši 4x 518 Kč při žalovaným doložené průměrné spotřebě užitého vozu 5,2 litrů motorové nafty /100 km.

8. Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalovaného je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.