18 C 19/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Mgr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 650 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1 650 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 650 000 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 133 187 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím svého právního zástupce stanovení žalovanému povinnosti k úhradě částky 1 650 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že se žalovaným uzavřel kupní smlouvu o převodu nemovitostí a vlastnických práv k budově a pozemkům na základě které se zavázal, že žalovanému odevzdá nemovitosti a umožní mu nabýt vlastnické právo k nim, přičemž žalovaný se zavázal tyto nemovitosti převzít a zaplatit za ně žalobci kupní cenu. První část kupní ceny ve výši 1 650 000 Kč měla být zaplacena ve lhůtě do 5 dnů od podpisu kupní smlouvy, tzn. do 1. 10. 2022, a druhá část ve výši 1 400 000 Kč nejpozději do 10 dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva věřitele a návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce. Žalovaný však dosud neuhradil ani první část kupní ceny, přestože je žalobce stále připraven ze smlouvy plnit, a ocitnul se tak s tímto plněním v prodlení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby mimo jiné s ohledem na skutečnost, že žalobce nikdy nebyl vlastníkem převáděných nemovitostí a není jím dodnes. Tyto věci nenabyl do vlastnictví žalobce, ale jeho syn, sám žalobce nikdy vlastníkem nemovitostí nebyl a nemůže se tak domáhat jako vlastník úhrady kupní ceny. Žalobce navíc v kupní smlouvě, o kterou svůj nárok v řízení opírá, deklaroval zcela zjevně nepravdivé tvrzení, mezi nimi mimo jiné i skutečnost, že v okamžiku uzavření kupní smlouvy byl vlastníkem nemovitostí na základě blíže neoznačené darovací smlouvy. Těmito prohlášeními byl žalovaný jako kupující uveden v omyl, pročež lze smlouvu považovat za neplatnou. Pro případ, že by kupní smlouva nebyla shledána neplatnou, žalovaný od ní v rámci jeho písemného vyjádření ve věci odstoupil s odkazem na její článek 5.2.

3. Po provedeném řízení učinil soud následující podstatné závěry o skutkovém stavu věci: Mezi procesními stranami není sporu o tom, že žalobce jako obdarovaný uzavřel dne 28. 4. 2022 se svým synem Jméno žalobce, nar. datum, jakožto dárcem darovací smlouvu, na základě které žalobci byly darovány nemovité věci, jmenovitě tedy pozemek p.č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 130 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. Anonymizováno a pozemek p.č. Anonymizováno, orná půda o výměře 675 m2, vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota vedeném pro k.ú. a obec adresa Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm adresa. Současně s touto smlouvou byl podepsán i návrh na vklad odpovídajícího práva do katastru nemovitostí. Strany jsou dále zajedno potud, že následně dne 26. 9. 2022 uzavřel žalobce jako prodávající se žalovaným jako kupujícím kupní smlouvu o převodu nemovitostí a vlastnických práv k budově i pozemkům, a s to s tímtéž předmětem jako v případě výše uvedené smlouvy darovací. Kupní cena nemovitostí byla sjednána ve výši 3 050 000 Kč a měla být zaplacena ve dvou splátkách, konkrétně tak, že první část kupní ceny ve výši 1 650 000 Kč měla být žalovaným zaplacena nejpozději do 2 dnů od podpisu kupní smlouvy, tj. do 1. 10. 2022 a druhá část kupní ceny ve výši 1 400 000 Kč měla být žalovaným zaplacena nejpozději do 10 dnů od podání návrhu na vklad zástavního věřitele právnická osoba. a návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce. Strany jsou ve shodě i potud, že žalovaný dosud na kupní cenu žalobci ničeho nezaplatil. Z uvedené kupní smlouvy dále soud zjistil, že žalobce v jejím článku I. „Prohlášení prodávajícího“ a jeho bodu 1. prohlásil, že je v okamžiku uzavření této smlouvy na základě Darovací smlouvy výlučným vlastníkem převáděných nemovitostí a dále v článku III. bodu 3.1. prohlásil, že před kupujícím nezamlčel žádné podstatné skutečnosti týkající se předmětu převodu (…). Smlouva dále v článku V. Práva a povinnosti smluvních stran a jeho bodu 5.2. ujednává pro případ, že by se prohlášení prodávajícího uvedená v článku III. ukázala nepravdivými, je kupující oprávněn v budoucnu od této smlouvy odstoupit s účinky jejího zrušení od samého počátku, požadovat navrácení veškerých plnění, která poskytl na základě této smlouvy a požadovat zaplacení náhrady tím způsobené škody v plné výši. Kupující je dále oprávněn odstoupit od smlouvy se stejnými účinky a se stejnými právními nároky jako při odstoupení dle předchozí věty, pokud bude po uzavření této smlouvy před povolením vkladu vlastnického práva k předmětu převodu ve prospěch kupujícího prohlášen konkurz nebo vyrovnání na majetek prodávajícího, prohlášena exekuce na předmět převodu nebo pokud bude zapsáno omezení v části C příslušného listu vlastnictví. V řízení konečně zůstalo nesporné tvrzení žalovaného o tom, že žalobce jako obdarovaný nebyl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník převáděných nemovitostí a není takto evidován dosud, ač disponuje příslušným návrhem na vklad vlastnického práva do tohoto veřejného rejstříku. Soud ve věci provedl účastnický výslech žalovaného, zvukovou nahrávku předsmluvních jednání stran, výslech svědka jméno FO mladšího, jakož i další důkazy, jejichž bližší hodnocení však ve světle dále uvedených závěrů neshledal podstatnými pro právní posouzení věci a rozhodnutí o ní.

4. Podle ustanovení § 1760 občanského zákoníku skutečnost, že strana nebyla při uzavření smlouvy oprávněna nakládat s tím, co má být podle smlouvy plněno, sama o sobě neplatnost smlouvy nevyvolává.

5. Podle ustanovení § 1105 občanského zákoníku převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

6. Při právním posouzení projednávané věci soud především vycházel ze skutečnosti vyplývající z jednak katastru nemovitostí, a nakonec i mezi stranami nesporné, totiž že žalobce v době podpisu kupní smlouvy nebyl ve veřejném seznamu evidován jako vlastník převáděných nemovitostí, ač mu vlastnické právo svědčilo na podkladě smlouvy darovací uzavřené mezi ním a jeho synem Jméno žalobce ml. V této souvislosti lze jednoznačně přisvědčit žalobci potud, že žalobce v obecné rovině nemusel být (evidovaným) vlastníkem předmětné nemovitosti k tomu, aby mohl platně uzavřít smlouvu, na jejímž základě má dojít k převodu věci, a to tím spíše, když už v době podpisu kupní smlouvy mu toto právo vyplývalo z předchozí smlouvy darovací uzavřené v jeho prospěch společně s podepsaným návrhem na vklad tohoto práva do katastru nemovitostí. Sama o sobě tedy skutečnost, že žalobce prováděl smluvní převod na žalovaného jako nevlastník převáděné věci, nemůže ve světle stávající judikatury činit kupní smlouvu neplatnou pro počáteční nemožnost plnění ve smyslu ustanovení § 580 odst. 2 občanského zákoníku a nejedná se tak o situaci, ke které by soud měl povinnost ex offo přihlédnout na podkladě ustanovení § 588 téhož právního předpisu. Na projednávanou právní věc je však třeba dle názoru soudu nahlížet i optikou časového horizontu, ve kterém mělo být dosaženo výsledků tohoto úplatného převodu, kdy bylo převodní smlouvou mimo jiné předpokládáno, že k úhradě první části kupní ceny dojde ve lhůtě do 5 dnů od jejího uzavření a následně dojde bez zbytečného odkladu ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomuto vkladu však ze zákona nemohlo dojít dříve, než by se v katastru evidovaným vlastníkem předmětných nemovitostí nejprve stal sám žalobce, přičemž takovým vlastníkem (v kontextu s ustanovením § 1105 občanského zákoníku) se žalobce nestal dosud. Právě s ohledem na tento stav, kdy navíc žalovaný s odstupem času nyní již zjevně nemá další zájem na nabytí předmětných nemovitých věcí, lze hovořit o dodatečné trvalé nemožnosti plnění zakládající neplatnost převodní smlouvy v návaznosti na ustanovení § 580 odst. 2 občanského zákoníku, pročež tak nelze přiznat právo na úhradu kupní ceny smlouvou sjednané. I pokud by tento závěr z pohledu rozhodovací praxe odvolacího soudu nemohl obstát, pak nelze pominout výše citované ustanovení článku 5.2. převodní smlouvy dávající výslovně žalovanému jako kupujícímu možnost od smlouvy odstoupit v případě, že by se ukázala nepravdivými prohlášení prodávajícího uvedená ve smlouvě. Ze smlouvy plyne, že žalobce mimo jiné žalovaného ujistil, že k okamžiku jejího uzavření je výlučným vlastníkem převáděných nemovitostí, ač jím z pohledu ustanovení § 1105 občanského zákoníku nebyl a není jím ani dodnes. Jako nepravdivá se v kontextu účastnické výpovědi žalovaného, kterou žalobce v tomto ohledu nezpochybnil, ukázala v řízení i ta část převodní smlouvy, kterou je konstatováno, že předmět koupě byl žalovanému před uzavřením smlouvy předán, neboť k řádnému předání věci mezi stranami nikdy nedošlo. Tvrzení svědka jméno FO o tom, že žalovanému telefonicky sdělil, kde se nacházejí klíče od nemovitosti a umožnil mu tím její prohlídku, nelze přitom zcela jednoznačně považovat za řádné předání a převzetí nemovitosti realizované mezi samotnými smluvními stranami. Pokud tedy žalovaný za těchto okolností svým písemným podáním ze dne 14. 7. 2023 adresovaným žalobci prostřednictvím soudu od převodní smlouvy odstoupil (ustanovení § 41 odst. 3 občanského soudního řádu), učinil tak dle názoru soudu oprávněně, z relevantních důvodů, a především v kontextu s ustanovením článku 5.

2. Smlouvy s účinky jejího zrušení od samého počátku a povinností vrátit si vzájemně poskytnutá plnění. Ani z tohoto pohledu tak žalobce nemůže být s podanou žalobou na úhradu první části kupní ceny úspěšný, a to ani co do základu. Ze shora uvedených důvodů soud přistoupil k zamítnutí žaloby v plném rozsahu, a to včetně práva na hrazení úroků z prodlení jako nároku akcesorické povahy.

7. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalovanému přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 7x 14 900 Kč za sedm poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, 5x účast na jednání soudu), 2. 7x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 3. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 16 započatých půlhodin v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 1 600 Kč, 4. náhrada cestovních výdajů za 4x 68 najetých kilometrů na trase adresa a zpět ve výši 4x 518 Kč při žalovaným doložené průměrné spotřebě užitého vozu 5,2 litrů motorové nafty /100 km.

8. Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalovaného je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.