18 C 29/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 93 748 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 000 Kč s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 69 000 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 7,45 % ročně z částky 69 000 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 177 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 83 177 Kč od 26. 1. 2022 do 24. 5. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 177 Kč od 25. 5. 2022 do zaplacení, částky 10 571,88 Kč, úroku ve výši 64,59 % ročně z částky 69 000 Kč od 26. 1. 2022 do 18. 2. 2022 a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 69 000 Kč od 19. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 1. 2022 dosáhne částky 232 704 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 342,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 83 177 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení a částky 10 571,88 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobkyně opírá svoje nároky o smlouvu o úvěru [číslo] uzavřenou dne 30. 10. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným.

2. K jednání nařízenému na 30. 1. 2023 se bez omluvy nedostavil žalovaný. Soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“) věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 30. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 69 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců a výše měsíční splátky činila 4 604 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,58 % ročně. V bodě 6. smlouvy byly sjednány následky vyplývající z prodlení žalovaného, zejména se pak jedná o smluvní pokuty (body 6.1. a 6.5. smlouvy). V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení. Zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.4 smlouvy bylo sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. [příjmení] jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále zde bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.

7. části B) smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný smlouvu podepsal na dálku prostřednictvím jedinečného kódu.

5. Z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že úvěr byl schválen dne 1. 11. 2021. Údaje o výši úvěru, výši měsíční splátky a počtu splátek se shodují se smlouvou, úvěrová sazba je zde však uvedena ve výši 64,59 % ročně.

6. Harmonogram splácení vyplývá ze splátkového kalendáře, který je podepsán pouze žalobkyní.

7. Informace o pojištění schopnosti splácet úvěr jsou obsaženy v informačním dokumentu Generali České pojišťovny.

8. Předžalobní výzva ze dne 18. 5. 2022 byla žalovanému zaslána téhož dne (viz podací arch na č.l. 39).

9. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh ke dni podání žaloby neuhradil ničeho.

10. Oznámením ze dne 24. 1. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky 83 177 Kč.

11. Žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru v dopisech ze dne 21. 12. 2021 a 20. 1. 2022. Doručenky k těmto listinám nejsou součástí spisu.

12. Předsmluvní formulář obsahuje podrobné vysvětlení podmínek poskytovaného úvěru, úroková sazba je zde opět uvedena ve výši 64,58 % ročně. Formulář neobsahuje žádný podpis, ani v elektronické podobě.

13. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši 21 000 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. Jeho výdaje představují částku 3 860 Kč (životní minimum), dále hradí měsíčně částku 1000 Kč na splátky úvěrů nebo zápůjček, 2 606 Kč na bydlení a 100 Kč na dopravu. Jeho rezerva tak činí 12 434 Kč. Žalovaný je zaměstnán u firmy [právnická osoba] [obec] na hlavní pracovní poměr, je svobodný a bydlí v pronájmu.

14. Pohyby na běžném účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u banky Creditas jsou doloženy výpisem za měsíc květen 2021. Z potvrzení o provedení plateb na tento účet vyplývá, že dne 14. 9. 2021 a 12. 10. [číslo] sem byla připsána částka cca 21 000 Kč od [právnická osoba]

15. Totožnost žalovaného byla žalobkyní zjištěna z kopie občanského průkazu.

16. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že dne 31. 10. 2021 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána částka 69 000 Kč.

17. Dne 30. 10. 2021 byl mezi účastníky tohoto řízení podepsán elektronickými prostředky na dálku dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru [číslo] který upravuje proces uzavření smlouvy, podmínky čerpání úvěru a předpoklady pro výpočet RPSN. V příloze [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 30. 10. 2021 je pak sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr. Na tento dokument pak navazuje přihláška žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry.

18. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 30. 10. 2021 vyplývá, že žalovaný zde nemá veden žádný záznam.

19. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 30. 10. 2021 bylo zjištěno, že skóre žalovaného je 218, což znamená, že je zde vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší částky nebo je zamítán.

20. Z výpisu z databáze časových řad ARAD vedených Českou národní bankou bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu v měsíci říjnu 2021 činila 7,45 % ročně.

21. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. <i>22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>23. Podle § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.</i> <i>24. Podle ust. § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> 25. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť smlouvu o úvěru shledává soud neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle citovaného ust. § 580 o.z. Zde soud odkazuje na konstantní judikaturu v této oblasti, zejm. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde se uvádí:„ V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ 26. Průměrná úroková sazba v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru činila 7,45 % ročně, ve smlouvě však byl sjednán smluvní úrok ve výši 64,58 %, tj. 8,6 násobný oproti běžným úrokovým sazbám. Takový úrok je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o. z.. Vzhledem k tomu, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a toto ujednání nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (shodně též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 5. 2022, č. j. 17 C 355/2021-17, dostupný na internetových stránkách [webová adresa]), je smlouva o úvěru absolutně neplatná jako celek. S ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně totiž nelze předpokládat, že by smlouvu se žalovaným uzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou. Námitka ohledně rizikovosti úvěru se zde uplatnit nemůže, neboť sama žalobkyně v průběhu řízení předložila řadu důkazů prokazujících úvěruschopnost žalovaného. Nebyl proto žádný rozumný důvod, proč by úroky ze smlouvy měly být sjednány ve výši mnohonásobně převyšující běžnou úrokovou sazbu. Otázku, proč žalovaný takto nevýhodnou smlouvu uzavřel soud neřešil, neboť rozpor smlouvy s dobrými mravy zkoumal z úřední povinnosti.

27. Smlouva o úvěru je navíc nevyvážená i celkově, když obsahuje celou řadu ujednání v neprospěch žalovaného jako slabší strany spotřebitelské smlouvy a prakticky žádná ujednání, která by znamenala možné sankce pro žalobkyni. Způsob sjednání smluvní pokuty, která je také předmětem tohoto řízení považuje soud taktéž v rozporu s dobrými mravy, a tudíž za absolutně neplatné ujednání. V bodě 6.4. smlouvy byl totiž ujednán vznik„ nové jistiny“, a to již ke dni zesplatnění, přičemž tato nová jistina zahrnuje také kapitalizovaný smluvní úrok (sjednaný neplatně). [ulice] jistina má přitom být nadále úročena zákonným úrokem z prodlení a žalobkyni má navíc vznikat nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny (bod 6.5. smlouvy). Takovéto jednání ve vztahu ke spotřebiteli nelze akceptovat, neboť je v rozporu s dobrými mravy, a soud jej proto také považuje za absolutně neplatné.

28. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 69 000 Kč, neboť tuto částku žalobkyně prokazatelně převedla na bankovní účet žalovaného a v tomto rozsahu se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Současně vzal soud za prokázané tvrzení žalobkyně, že žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Soud proto žalobkyni přiznal proti žalovanému nárok na zaplacení částky 69 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o.z..

29. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení s úhradou částky 69 000 Kč, má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 18. 5. 2022. Výzva byla žalovanému podle podacího lístku odeslána dne 18. 5. 2022. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy 23. 5. 2022, neboť 21. 5. 2022 byla sobota. Dnem následujícím po doručení, tj. dnem 24. 5. 2022 se stala pohledávka splatnou a ode dne 25. 5. 2022 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 69 000 Kč.

30. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 69 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 28. 1. 2022 ve výši platné k uvedenému dni dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Každý z účastníků byl úspěšný pouze v části předmětu řízení – žalobkyně co do 69,7 %, žalovaný co do 30,3 %. Původně žalovaná byla částka 112 024,27 Kč, žalobkyni soud přiznal částku 78 110,26 Kč. Do uvedených částek soud započetl též veškeré příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. S ohledem na shora uvedené má proto žalobkyně nárok, aby jí žalovaný zaplatil 39,4 % nákladů řízení (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve sporu). Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. V případě plného úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: -) soudní poplatek ve výši 4 688 Kč, -) odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 4 x 4 860 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, 2 x účast u jednání), celkem 19 440 Kč, -) paušální částky náhrady výdajů ve výši 4 x 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 AT, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 1 200 Kč, -) 525,40 Kč za cestovné na trase Havlíčkův Brod – Třebíč a zpět (celkem 148 km) osobním vozem Peugeot [číslo], [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,3 l [číslo] km, ceně paliva nafta dle vyhlášky 44,10 Kč a náhradním koeficientu 5,20 Kč/km k jednání soudu dne 09.01.2023, -) 300 Kč za zmeškaný čas na cestě á 100 Kč za každou započatou půlhodinu, -) 350,30 Kč za cestovné na trase Havlíčkův Brod – Třebíč a zpět (celkem 148 km) osobním vozem Peugeot [číslo], [registrační značka], při průměrné spotřebě 4,3 l [číslo] km, ceně paliva nafta dle vyhlášky 44,10 Kč a náhradním koeficientu 5,20 Kč/km k jednání soudu dne 30.01.2023, -) 200 Kč za zmeškaný čas na cestě á 100 Kč za každou započatou půlhodinu.

33. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen DPH), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde činí 4 623,29 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok pouze na náhradu 39,4 % shora vyčíslených nákladů řízení (v celkové výši 31 326,99 Kč), přiznal jí soud částku 12 342,80 Kč.

34. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.