2 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 49 565 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 765 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 765 Kč od 11. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 954,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 956,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 25,14% ročně z částky 10 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 602,50 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 056,47 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, ze zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) z 7. 11. 2023 se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 16 700 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 6. 12. 2019 (dále též jen „smlouva č. , hodnota, “), mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, – dále též jen „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalobkyně se dále domáhá toho, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 32 865 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení (v kapitalizované podobě a dále v procentní částce do zaplacení), a to z titulu žalovaným nesplněných povinností vyplývajících z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 9. 2019 (dále též jen „smlouva č. 2“), mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Fair Credit, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem.

2. Na základě smlouvy č. 1 byly žalovanému poskytnuty , Anonymizováno, , Anonymizováno, peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit Fair Creditu peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek ve výši 300 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 10 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž celkově na pohledávku uhradil jen 1 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, uzavřené mezi Fair Creditem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 23. 6. 2023. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 16 700 Kč (dlužná jistina 10 000 Kč + dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 033,35 Kč + poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 666,65 Kč + poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč), úrok ve výši 25,14% p. a. z 10 000 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25% p. a. z 10 000 Kč od 30. 1. 2021 do zaplacení.

3. Na základě smlouvy č. 2 byly žalovanému poskytnuty Fair Creditem peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit Fair Creditu peněžní prostředky ve výši 38 800 Kč, a to formou 80 týdenních splátek po 485 Kč. Celková dlužná částka byla tvořena jistinou ve výši 20 000 Kč, dále kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 5. 3. 2020 a celkově na pohledávku uhradil 5 935 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023, uzavřené mezi Fair Creditem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k převedení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 23. 6. 2023. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení 32 865 Kč (dlužná jistina 20 000 Kč + poplatek za hotovostní inkaso splátek 9 575 Kč + poplatek za administrativní činnost ve výši 3 290 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 9 056,47 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 602,50 Kč, úrok ve výši 20,74 % p. a. z 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % p. a. z 20 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení., právnická osoba, výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 12. 10. 2024, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně s tím, že podle žalobkyně Fair Credit splnil svoji zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznických karet žalovaného; jeho majetková situace byla dále ověřena z potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, z faktur od žalovaného a z nájemní smlouvy, což je zřejmé ze zákaznických karet. Současně si Fair Credit ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

6. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření – žalovaný (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

7. Soud při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z listin předložených žalobkyní; ze smlouvy nadepsané jako , Anonymizováno, , smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (smlouva č. 1), soud zjistil, že dne 6. 12. 2019 došlo mezi Fair Creditem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se Fair Credit zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 10 000 Kč, a to za úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 18 000 Kč v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce Fair Creditu, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

8. Ze smlouvy nadepsané jako Fajnpůjčka, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (smlouva č. 2), soud zjistil, že dne 24. 9. 2019 došlo mezi Fair Creditem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem k podpisu smlouvy o zápůjčce, v níž se Fair Credit zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě peněžité zápůjčky v hotovosti ve výši 20 000 Kč, a to za úrok ve výši 3 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Žalovaný byl podle této smlouvy povinen splácet celkovou částku 38 800 Kč v 80 pravidelných týdenních splátkách ve výši 485 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné do rukou zástupce Fair Creditu, a to tak, že první splátka byla splatná sedmého dne po uzavření smlouvy.

9. Přípisem Fair Creditu z 23. 6. 2023 byl žalovaný informován o výši celkové dlužné částky 57 365 Kč plynoucí z výše uvedených smluv o zápůjčce a dále o tom, že tato pohledávka byla z Fair Creditu postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy ze dne 1. 6. 2023. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek byla též součástí listin provedených k dokazování, a to včetně výňatků z přílohy k této smlouvě, dokládající postoupení pohledávek Fair Creditu za žalovaným. Následně pak žalobkyně zaslala žalovanému výzvu ze dne 29. 9. 2023 k úhradě žalovaných pohledávek s upozorněním na jejich možné vymáhání prostřednictvím soudního řízení.

10. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku (Fajnpůjčka) datované ke dni 6. 12. 2019 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 1) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o tom, že žije v nájmu. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalovaného, přičemž bylo vycházeno z příjmu žalovaného, který tvoří mzda z hlavního pracovního poměru ve výši 12 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného měly činit 9 087 Kč a skládaly se z výdajů na bydlení ve výši 1 904 Kč, osobních výdajů 5 000 Kč, splátek úvěrů/zápůjček 2 183 Kč. Použitelný příjem byl vypočten jako 2 913 Kč. Ověřeny měly být potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.

11. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku (Fajnpůjčka) datované ke dni 24. 9. 2019 soud zjistil, že tato listina (vyhotovená ke stejnému dni jako smlouva č. 2) obsahuje osobní údaje žalovaného včetně čísla dokladu totožnosti, dále údaje o to, že žalovaný žije v nájmu. Součástí této listiny byly též údaje o finanční situaci žalovaného, přičemž bylo vycházeno z toho, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr a jeho mzda činí 12 000 Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného měly činit 6 900 Kč a skládaly se z výdajů na bydlení ve výši 1 900 Kč, osobních výdajů 5 000 Kč. Použitelný příjem byl vypočten jako 5 100 Kč. Ověřeny měly být potvrzení o příjmu od zaměstnavatele, nájemní smlouva a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO.

12. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

14. Podle § 2394 o. z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

20. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná.

23. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (Fair Creditem) a žalovaným došlo k uzavření dvou smluv o zápůjčce, a to jako smluv spotřebitelských ve smyslu § 1810 o. z. Na základě těchto smluv byly žalovanému poskytnuty dva spotřebitelské úvěry ve výši 20 000 Kč a 10 000 Kč za výše specifikovaných smluvních podmínek.

24. Soud však dospěl k závěru, že obě smlouvy o zápůjčce jsou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatné, neboť Fair Credit jako právní předchůdce žalobkyně neposoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet zápůjčku (spotřebitelský úvěr), resp. poskytl žalovanému zápůjčky za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen tyto zápůjčky splácet.

25. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu.

26. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. […] věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. […] Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“27. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, , Anonymizováno, Finance SA v. , jméno FO, a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“28. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

29. V právě souzeném případě právní předchůdkyně žalobkyně (Fair Credit) zaznamenala informace, které získala o majetkové situaci žalovaného do karet zákazníka, přičemž z karet je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela především z jím poskytnutých údajů. Před uzavřením smlouvy č. 1 mělo být ověřeno potvrzení o příjmu žalovaného z potvrzení zaměstnavatele a výdaje žalovaného za užívání bytu v nájmu a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO a u při uzavření smlouvy č. 2 mělo být ověřeno z potvrzení od zaměstnavatele o příjmu žalovaného a též výdaje za užívání bytu. Uvedená potvrzení a faktury ovšem nebyly soudu předloženy v rámci dokazování žalobkyní. Pokud na výzvu soudu žalobkyně reagovala tak, že požadované dokumenty nemá ani ona a ani její právní předchůdkyně z toho důvodu, že tyto dokumenty jsou pouze předkládány zástupci věřitele při sjednávání a uzavírání smlouvy o zápůjčce, tak v případě uvedených smluv to odporuje zákonné povinnosti poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly [§ 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 ZoSÚ]. Podle soudu tedy není zřejmé, zda byly dokumenty nezbytné k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného skutečně předloženy a jaké údaje obsahovaly. Soud přitom již žalobkyni vyzval, aby soudu předložila veškeré návrhy na provedení dokazování k tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalovaný jakožto spotřebitel byl při poskytování obou zápůjček závislý na příjmu ze závislé činnosti ve výši 12 000 Kč měsíčně a žil v nájmu, když dle svého tvrzení hradil pouze jednu třetinu nájemného, což také nevyplývá - v rámci zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr – ze žádných žalobkyní předložených listin. Současně tvrzené výdaje na domácnost nebyly žalobkyní žádným způsobem doloženy.

30. Jinými slovy řečeno, při nepředložení dokladů, o kterých žalobkyně tvrdí, že jimi bylo potvrzeno prohlášení žalovaného jako spotřebitele o jeho majetkových poměrech (dle tvrzení žalobkyně v žalobě potvrzení o příjmu a fakturách za výdaje na domácnost), má soud toto tvrzení (tedy, že takové doklady byly právní předchůdkyni skutečně předloženy a že z nich bylo vycházeno při posouzení úvěruschopnosti žalovaného) nadále za neprokázané. K tomu lze navíc uvést, že v době poskytnutí obou zápůjček byl hlavním zdrojem příjmů žalovaného dle údajů ze zákaznické karty příjem ze závislé činnosti ve výši 12 000 Kč, přičemž jeho výše nebyla žalobkyní v řízení prokázána. Současně žalobkyně neprokázala ani skutečné (nejen tvrzené) výdaje žalovaného.

31. Podle § 87 odst. 1 a 86 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, je smlouva neplatná.

32. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost Fair Credit) nedostála své povinnosti dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že žalovanému ve dvou případech poskytla spotřebitelský úvěr (zápůjčku), byť neposoudila jeho schopnost jako spotřebitele tento spotřebitelský úvěr (zápůjčku) splácet. S ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) ze dne 6. 12. 2019 i smlouva o spotřebitelském úvěru (zápůjčce) ze dne 24. 9. 2019 neplatná.

33. V takovém případě tak má žalobkyně jako právní nástupkyně původní věřitelky vůči žalovanému právo toliko na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z.

34. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný na smlouvu o zápůjčce č. 1 ve výši 10 000 Kč vrátil Fair Creditu částku ve výši 1 300 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 8 700 Kč z dlužné jistiny. Dále z tvrzení žalobkyně plyne, že žalovaný na smlouvu o zápůjčce č. 2 ve výši 20 000 Kč vrátil Fair Creditu částku ve výši 5 935 Kč; proto je povinen vrátit ještě zbylých 14 065 Kč. Celkově je tak žalovaný na poskytnuté jistině ze smlouvy č. 1 a č. 2 povinen žalobkyni vrátit 22 765 Kč. Ve vztahu k této částce má pak žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

35. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o zápůjčce č. 1 a č. 2 je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o splatnosti zápůjčky. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení Fair Creditu o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2023, a to ve lhůtě do 10 dní od jeho doručení. Toto oznámení bylo žalovanému podle podacího lístku odesláno v pátek dne 23. 6. 2023. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka obsahující takovou výzvu došla do sféry žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tedy ve středu 28. 6. 2023 a dne 29. 6. 2023 započala běžet desetidenní lhůta pro zaplacení. Protože poslední den této lhůty připadl na sobotu 8. 7. 2023, za poslední den lhůty se dle § 607 o. z. považuje pondělí 10. 7. 2023. Ode dne 11. 7. 2023 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 22 765 Kč.

36. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 22 765 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 11. 7. 2023 dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

37. Ve zbylém rozsahu, tedy co do zbytku požadovaných jistin, úroků a úroků z prodlení, soud ve výroku II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. Protože žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, rozhodoval soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, který však byl po celou dobu řízení nečinný a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III.