21 C 11/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 30 235 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 235 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 235 Kč od 11. 9. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 000,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 30 235 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smluvními stranami dne 3. 8. 2021. K uzavření smlouvy došlo elektronicky, avšak v provozovně zprostředkovatele úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr s limitem ve výši 40 000 Kč. K prvnímu účelovému čerpání úvěru došlo na účet obchodníka právnická osoba. Byla uhrazena kupní cena zboží zakoupené žalovaným. Vyčerpána byla celkem částka 31 990 Kč. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil celkem částku 1 755 Kč. Žalovaný však splátky řádně nehradil, a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila dopisem ze dne 30. 8. 2022. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze úhradu dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení. Ačkoliv žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně vyzvala, ten svůj dluh dosud neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě listinných důkazů založených ve spise učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru N-Times s disponibilním úvěrovým limitem ve výši 40 000 Kč. Z tohoto limitu žalovaný vyčerpal částku 31 990 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 30,59 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána na částku 1 759 Kč. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný předložil na prodejně občanský průkaz, byl lustrován v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku (obojí s negativním výsledkem). Měsíční příjem žalovaného v té době činil 20 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného u žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný dne 3. 8. 2021 vyčerpal částku 31 990 Kč a dne 15. 9. 2021 uhradil splátku ve výši 1 755 Kč. Žádnou další splátku již žalovaný neuhradil. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila dopisy ze dne 26. 8. 2022 (odeslán dne 30. 8. 2022) a 15. 9. 2022 (odeslán téhož dne). Současně se jednalo též o předžalobní výzvy. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen„ o. z.“) účinného od 1. 1. 2014. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o.z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostal se tak do prodlení se splněním tohoto svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovaným v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalovanému povinnost k jeho úhradě výrokem I. tohoto rozsudku. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaný se neuhrazením dlužné částky dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalovanému i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 512 Kč, odměna nezastoupeného účastníka dle ust. § 137 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 100 Kč za zaslání výzvy k plnění, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 2 x 2 340 Kč za dva poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 4 680 Kč, 2 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 600 Kč. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje a částky 100 Kč) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde přitom činí částku 1 108,80 Kč. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.