21 C 2/2023

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 291 105 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 291 105 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 291 105 Kč od 15. 7. 2014 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 0,05 % denně z částky 291 105 Kč od 15. 7. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 91 814 Kč, k rukám jeho právní zástupkyně , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvním úrokem z titulu smluv o (zá)půjčce uzavřených mezi fyzickými osobami, a to dne 4. 2. 2010, na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, dne 24. 5. 2010 žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 792 Kč, dne 26. 5. 2010 žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 128 813 Kč, dne 10. 8. 2010 žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 21 500 Kč a dne 15. 12. 2011 žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná si tedy od žalobce zapůjčila částku v celkové výši 291 105 Kč. Žalovaná právním jednáním dne 14. 1. 2014 dluh písemně uznala co do důvodu a výše a zavázala se žalobci vrátit finanční prostředky do šesti měsíců ode dne podpisu uznání dluhu, tj. do dne 14. 7. 2014. Na základě tohoto písemného dokumentu s názvem uznání dluhu má žalobce za to, že dluh v rozsahu uznání trvá, žalovaná do dnešního dne ani přes opakované výzvy zapůjčené finanční prostředky žalobci nevrátila. Smluvní strany se současně dohodly na tom, že žalobce je oprávněn, kromě zákonných úroků z prodlení, požadovat i sankční úroky ve výši 0,05 % denně. Žalobce zaslal žalované prostřednictvím svého právního zástupce dne 19. 10. 2022 předžalobní upomínku, kterou žalovaná obdržela, avšak ani poté žalovaná půjčku žalobci nevrátila.

2. Proti platebního rozkazu vydanému zdejším soudem dne 3. 2. 2023 pod č.j. 21 C 2/2023-19 podala žalovaná včasný odpor, který odůvodnila tím, neuznává nárok žalobce na zaplacení žalované částky, a to ani z části, z důvodu námitky promlčení, kterou tímto současně vznesla. Odkázala na § 558 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. s tím, že v době sepisu/podpisu uznání dluhu nevěděla o promlčení, přičemž z tohoto důvodu nelze považovat předloženou listinu, o kterou žalobce svůj nárok opírá, za řádné uznání dluhu se všemi náležitostmi. Z obsahu listiny též nevyplývá příslib dlužníka dluh zaplatit, a proto ji nelze považovat za platné uznání dluhu. Z uvedeného důvodu žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z listiny označené jako uznání dluhu, podepsané dne 14. 1. 2014 žalovanou jakožto dlužníkem, vyplývá, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byly uzavřeny ústní smlouvy o půjčce v celkové výši 291 105 Kč s tím, že půjčka byla dlužníkovi poskytnuta tak, že dne 4. 2. 2010 byla dlužníkovi předána částka 100 000 Kč, dne 24. 5. 2010 částka ve výši 30 792 Kč, dne 26. 5. 2010 částka ve výši 128 813 Kč, dne 10. 8. 2010 částka ve výši 21 500 Kč a dne 15. 12. 2011 byla převedena na účet dlužníka částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná jakožto dlužník prohlásila a svým podpisem stvrdila, že svůj dluh uznává co do důvodu a výše a zavazuje se jej věřiteli zaplatit nejpozději do 6 měsíců ode dne podpisu uznání tohoto dluhu. Též bylo sjednáno v rámci tohoto uznání dluhu, že pokud dlužník celý dluh do uvedené lhůty neuhradí, je věřitel oprávněn kromě zákonných úroků z prodlení požadovat i sankční úroky ve výši 0,05 % denně. Uznání dluhu bylo podepsáno dlužníkem a též v rámci opravy lhůty splatnosti dluhu i věřitelem. Mezi účastníky bylo nesporné, že byly uzavřeny smlouvy o půjčce, na něž byla žalobcem plněna žalované celková částka 291 105 Kč. Za nespornou skutečnost označili účastníci při jednání soudu též uznání dluhu sepsaného dne 14. 1. 2014. Žalovaná soudu předložila kopii a následně i originál „úhrady půjčky“, dle které měla být na účet (žalobce) vložena částka 10 000 Kč v září 2018, dále předána osobně žalobci částka 2 000 Kč v říjnu 2018 a též předána osobně částka 150 000 Kč, a to dne 29. 11. 2018 s dovětkem, že žalobce jakožto věřitel potvrzuje zaplacení celého dluhu. Z uvedené úhrady však nevyplývá, že tyto finanční prostředky jsou hrazena na půjčky uvedené v uznání dluhu ze dne 14. 1. 2014. Po předložení originálu této kvitance bylo zjištěno, že tato je sepsaná na zadní straně uznání dluhu, který byl sepsán dne 18. 6. 2018 podepsaného žalovanou, jíž byl uznán dluh v celkové výši 162 292 Kč. Žalovaná též při jednání soudu k uvedené kvitanci sdělila, že věta potvrzující doplacení celého dluhu byla dopsána žalobkyní jinou tužkou, neboť žalobce právě telefonoval a držel původní tužku. Z výpisu osobního účtu žalobce vedeného u , právnická osoba, ., IČO , IČO, , č. ú. , tel. číslo, /0800 za období od 1. 9. 2018 do 30. 9. 2018 vyplynulo, že v tomto období nebyla na tento účet vložena částka 10 000 Kč za účelem úhrady dluhu. Ze sdělení České spořitelny, a.s., též vyplynulo, že na dalších účtech vedených na jméno žalobce, a to běžného devizového účtu č. , č. účtu, a vkladového účtu č. , č. účtu, nebyl v období září 2018 žádný účetní pohyb. Též na majetkovém účtu investičních nástrojů č. , hodnota, vedeného na jméno žalobce nedošlo v tomto období k žádnému pohybu. V řízení bylo též prokázáno, že mezi účastníky stále probíhá exekuce o zaplacení částky 162 000 Kč s příslušenstvím, vedená u pověřeného soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, . Exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. 5. 2006, č.j. 8 C 65/2006-25, vykonatelný dne 28. 12. 2006. Z vyjádření žalované vyplynulo, že na probíhající exekuci hradila částky žalobci osobně, neboť to pro něj bylo lepší než přes exekutora. Z předložených kopií SMS zpráv od žalované žalobci v období od 4. 11. 2019 do 25. 2. 2020 vyplývá, že mezi účastníky probíhala komunikace s cílem úhrady dluhu, ovšem z obsahu těchto zpráv se podává, že se účastníci nesetkali, neboť termíny byly neustále odkládány.

4. Podle § 110 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

5. Podle § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout i úroky.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi účastníky bylo nesporné, že mezi nimi jako fyzickými osobami došlo k ústnímu uzavření smluv o půjčce, na které žalobce žalované poskytl částku celkem 291 105 Kč, přičemž uvedené půjčky byly uzavřeny dne 4. 2. 2010, dne 24. 5. 2010, dne 26. 5. 2010, dne 10. 8. 2010 a dne 15. 12. 2011. Účastníci též v řízení nezpochybnili listinu označenou jako uznání dluhu sepsanou dne 14. 1. 2014, podle níž uznává žalovaná jakožto dlužník dluh za žalobcem jakožto věřitelem v celkové výši 291 105 Kč, co do důvodu a výše, a zavazuje se jej žalobci zaplatit do šesti měsíců ode dne podpisu tohoto uznání dluhu. Z obsahu uvedeného uznání dluhu vyplývá, že žalovaná jakožto dlužník písemně uznala svůj dluh, který jí vznikl na základě shora uvedených smluv o půjčce v celkové výši 291 105 Kč. Soud má za to, že dluh v době jeho uznání žalovanou trval. Pokud se týče žalovanou namítaného nedostatku splatnosti dluhu, který nevyplývá z uzavřených smluv o půjčce, tak je třeba na daný případ pohlížet tak, že splatnost dluhu byla dohodnuta ve prospěch věřitele (ponechána na jeho vůli), a proto mohl věřitel dlužníka požádat o jeho splnění kdykoli, z toho pak plyne ten důsledek, že za den rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby je třeba považovat den, který následuje po vzniku dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2634/2008). Na uvedené navazující námitka žalované, že v době uznání dluhu nevěděla, že uplynula tříletá promlčecí doba (srov. § 101 obč. zák.) u smluv uzavřených dne 4. 2. 2010, dne 24. 5. 2010, dne 26. 5. 2010 a dne 10. 8. 2010, a proto nelze listinu označenou jako uznání dluhu považovat za platné uznání dluhu, není relevantní. Podle soudní judikatury z ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák. nevyplývá, že by nebylo možno uznat již promlčený dluh. Uznání promlčeného dluhu není v tomto ohledu ani vázáno na vědomost dlužníka o tom, že dluh je promlčen. Jinak řečeno, uznání dluhu založí podle ustanovení § 110 odst. 1 obč. zák. běh nové desetileté promlčecí doby bez ohledu na to, zda žalovaná věděla o promlčení dluhu. K tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. února 1968, sp. zn. 3 Cz 6/68, uveřejněné pod číslem 51/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudku ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 33 Odo 934/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2007, pod číslem 171, též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 29 Cdo 5308/2017. Uznání dluhu žalovanou tak soud posoudil jako platný právní úkon, v jehož důsledku se promlčecí doba k uplatnění nároku ze smluv o půjčkách prodloužila na deset let, a v rámci níž žalobce tento nárok uplatnil u soudu. Jelikož smlouvy o půjčkách byly uzavřeny mezi účastníky za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., tak i uznání dluhu je třeba posoudit podle dosavadní právní úpravy, neboť v důsledku uznání dluhu žalovanou došlo k přetržení běhu původní promlčecí doby a započala běžet promlčecí doba nová, stanovená neodvisle od původní promlčecí doby. Z hlediska ustanovení § 3036 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., protože jde o okolnost vážící se ke konci běhu promlčecí doby, pak uvedené je nutno posoudit podle dosavadních právních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2019, č.j. 21 Cdo 292/2018).

9. V řízení se žalované nepodařilo prokázat, že by vymáhaný dluh ze smluv o půjčkách, který uznala dne 14. 1. 2014, byl uhrazen dle potvrzení nazvané „úhrada půjčky“ (č.l. 45), které bylo žalovanou předloženo původně v kopii a následně (po uplynutí koncentrační lhůty) i v originálu. Z uvedené kvitance totiž nevyplývá, že byla uhrazena dlužná částka uznaná žalovanou ve shora uvedeném uznání dluhu, když jednak dle originálu listiny tato byla sepsána na zadní straně uznání dluhu žalovanou ze dne 18. 6. 2018, znějící na částku 162 292 Kč, a též se neprokázalo vložení částky 10 000 Kč na účet žalobce vedeného u České spořitelny, a.s., v září 2018. Z provedeného dokazování též vyplynulo, že žalovaná měla vůči žalobci i jiný dluh, exekučně vymáhaný ve výši 162 000 Kč s příslušenstvím, který žalobci splácela i mimo exekuci. Pravost podpisu žalobce i správnost obsahu listiny označené jako „úhrada půjčky“ byla žalobcem zpochybněna. V řízení nebyla prokázána jak pravdivost obsahu této listiny, a to co do úhrady částky 10 000 Kč v září 2018 na účet žalobce vedený u České spořitelny, a.s., tak i co do úhrady dluhu uznaného žalovanou ze dne 14. 1. 2014, a proto soud neprováděl (pro nadbytečnost) žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví ohledně pravosti podpisu žalobce. Z obsahu listiny totiž nevyplývá, na jaký dluh měly být žalovanou hrazeny jednotlivé částky a jaký dluh měl být skutečně uhrazen.

10. Nárok žalobce uplatněný žalobou na zaplacení částky 291 105 Kč je po právu, a proto soud uložil žalované povinnost k jeho úhradě žalobci společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., plynoucí ode dne následujícího po splatnosti dluhu, tj. od 15. 7. 2014 do zaplacení, společně se sjednaným smluvním úrokem ve výši 0,05 % denně z dlužné částky plynoucí též od 15. 7. 2014 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 91 814 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14 555,50 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 291 105 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý z šesti a půl účelných úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, jednoduchá předžalobní výzva - ½ úkonu, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření se k odporu žalované, účast na jednáních soudu dne 8. 6. 2023, 27. 7. 2023 a 20. 9. 2023) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 63 850 Kč ve výši 13 408,50 Kč. Soud nepřiznal žalobci v rámci náhrady nákladů řízení jednak odměnu za jeden úkon právní služby - vyjádření žalobce k tvrzení žalované ze dne 7. 7. 2023, jelikož uvedené mohl žalobce uvést při následném jednání soudu dne 27. 7. 2023, a též nepřiznal náhradu cestovních nákladů právní zástupkyni žalobce za cesty k soudním jednáním z Prahy do Třebíč a zpět, jelikož tato má pobočku své advokátní kanceláře v Třebíči na , adresa, .