21 C 26/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 372 032, 17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 372 032,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10 750 Kč od 23. 5. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 11 853,55 Kč od 23. 6. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 901,55 Kč od 4. 8. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 755,58 Kč od 3. 9. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 823 Kč od 5. 10. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 234,09 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 11 968 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 22 995,60 Kč od 5. 1. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 15 290,40 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 30 699,40 Kč od 3. 3. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 73 308 Kč od 7. 4. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 77 660 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně z částky 61 604 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 28 189 Kč od 3. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 67 583 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 372 032,17 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku z dohody o úpravě vzájemných práv a povinností vlastníků provozně souvisejících kanalizací (dále jen dohoda) uzavřené dne 22. 11. 2016 mezi žalovaným a [anonymizováno 5 slov], [IČO] (dále jen svaz). Na základě této dohody se svaz zavázal přebírat od žalovaného odpadní vodu na předávacím místě [anonymizována dvě slova] odvádět ji dále do čistírny odpadních vod v [obec] a žalovaný se zavázal platit svazu sjednanou úplatu. V článcích 3.3, 3.5 a [číslo] dohody svaz postoupil svá práva a povinnosti z dohody a přenesl jejich výkon na žalobce jako provozovatele svazem vlastněné kanalizace. Za období duben 2017 až květem 2018 včetně vystavil žalobce žalovanému za služby poskytnuté dle dohody daňové doklady specifikované v žalobě. Žalovaný uhradil žalobci vyúčtovanou cenu služeb pouze částečně a dosud žalobci nezaplatil cenu vyúčtovaných služeb v celkové výši 372 032,17 Kč, a to ani přes výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že cenu za odebranou vodu (vodné) a cenu za stejné množství odpadní vody (stočné) za předmětné období již žalobci zaplatil a povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu se na žalovaného nevztahuje, neboť žalovaný je stavební společností a na pozemcích ve svém vlastnictví v lokalitě [ulice] v [obec] stavěl rodinné domy, které následně prodával jednotlivým kupujícím. Žádný z těchto domů nebyl užíván komerčně a na vztah mezi účastníky tak dopadá výjimka stanovená v § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích. Nelze dle jeho názoru ani zjistit, v jakém rozsahu vyúčtoval žalobce žalovanému vodu splaškovou a vodu dešťovou, neboť měřidlo bylo z technických důvodů umístěno až za spojení obou větví kanalizace v jednu. Minimálně část nákladů požadovaných žalobcem by tak mělo nést [územní celek] a vlastníci okolních pozemků, přičemž zpětně nelze zjistit, jaký podíl by měl hradit žalovaný a jaký jiné subjekty. Dále uvedl, že dohoda byla ze strany žalovaného uzavřena v pozici slabší strany a nemělo by proto k ní být soudem přihlíženo.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že v předmětném období duben 2017 až květen 2018 byl svaz vlastníkem místní kanalizace v [obec], přičemž postoupil svá práva i povinnosti z dohody na žalobce jako provozovatele kanalizace, žalovaný pak byl vlastníkem místní kanalizace [obec] – [anonymizováno] [obec] specifikované v dohodě. Za předmětné období vystavil žalobce žalovanému daňové doklady specifikované v žalobě, žalovaný v nich vyúčtovanou cenu služeb zaplatil žalobci pouze částečně a dosud z ní nezaplatil žalobci spornou částku. Sporným zůstalo, zda a případně v jakém rozsahu je žalovaný povinen žalobci úplatu za převzatou odpadní vodu zaplatit.

4. Předně je třeba uvést, že žalovaný nezpochybnil správnost naměřených údajů ohledně množství odpadních vod uvedených v jednotlivých daňových dokladech vystavených žalobcem. Předmětná dohoda v článcích 10, 11 i dalších výslovně používá pojmu odpadní vody a nikterak nerozlišuje původ těchto vod. Je proto třeba dovodit, že úmyslem účastníků dohody bylo sjednat závazek svazu převzít od žalovaného ve sjednaném předávacím místě veškeré odpadní vody z jeho místní kanalizace a závazek žalovaného zaplatit žalobci úplatu za převzaté odpadní vody dle článku 13 dohody. Podle § 38 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb. ve znění platném v době předmětného závazkového vztahu odvádí-li se odpadní voda a srážková voda společně jednotnou kanalizací, stává se srážková voda vtokem do této kanalizace vodou odpadní. Je proto třeba souhlasit se stanoviskem žalobce, že je v projednávané věci irelevantní, zda byla část odpadní vody převzaté z kanalizace žalovaného původně vodou srážkovou. Předmětná dohoda z 22. 11. 2016 má přitom veškeré minimální náležitosti dohody vlastníků provozně propojených kanalizací dle § 8 odst. 15 zákona č. 274/2001 Sb. ve znění platném v době uzavření dohody. Vybudování místní kanalizace žalovaným a uzavření této dohody pak bylo evidentně podmínkou pro získání stavebního povolení vydanému žalovanému pro jeho developerský projekt v lokalitě [anonymizováno] [obec] v [obec] a rozhodně tak nelze souhlasit s argumentací žalovaného, že není povinen plnit závazky z dohody proto, že ji uzavřel jako slabší strana. Svoje smluvní závazky vůči žalobci vyplývající z dohody tak povinen plnit byl. Zbývá proto posoudit, zda se na žalovaného vztahuje výjimka z povinnosti platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu stanovená v § 20 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb. ve znění platném v předmětném období.

5. Podle tohoto ustanovení se povinnost platit za odvádění srážkových vod do kanalizace pro veřejnou potřebu nevztahuje na plochy dálnic, silnic, místních komunikací a účelových komunikací veřejně přístupných, plochy drah celostátních a regionálních včetně pevných zařízení potřebných pro přímé zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy s výjimkou staveb, pozemků nebo jejich částí využívaných pro služby, které nesouvisí s činností provozovatele dráhy nebo drážního dopravce, zoologické zahrady, veřejná a neveřejná pohřebiště a plochy nemovitostí určených k trvalému bydlení a na domácnosti.

6. Žádná ze shora uvedených výjimek se nevztahuje na žalovaného. Ministerstvo zemědělství ČR ve svém výkladu [číslo] ze dne 21. 4. 2008 k tomuto ustanovení zákona jednoznačně dovodilo, že toto osvobození se za splnění dalších zákonných podmínek týká pouze fyzických osob vlastnících nemovitosti, a užívá-li je právnická osoba, osvobození se na takovou nemovitost nevztahuje. Tímto výkladem správního orgánu sice není soud dle § 135 o.s.ř. při rozhodovací činnosti vázán, nicméně soud neshledal žádné důvody k přijetí závěru jiného, neboť i dle jeho názoru nelze z textu shora citovaného ustanovení zákona dovodit, že by se mohly výjimky v něm uvedené vztahovat i na developerské projekty právnických osob. Povinnost žalovaného platit za službu, kterou mu žalobce jako provozovatel kanalizace ve formě odvádění srážkových vod poskytuje, shledal za ústavě neodporující ve skutkově obdobné věci i Ústavní soud ČR ve svém usnesení ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 2006/12. Soud proto dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok je oprávněný, a protože sám žalovaný nezpochybnil ani správnost údajů žalobce v jím vystavených daňových dokladech připojených k žalobě co do množství odvedených odpadních vod a výše úplaty za tuto službu, žalobě ohledně částky 372 032,17 Kč jako důvodné vyhověl.

7. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po splatnosti jednotlivých daňových dokladů ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobci přiznaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazbě ČNB platné vždy k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě vyhověl i v části týkající se příslušenství pohledávky a uložil žalovanému povinnost uhradit spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro poskytnutí lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 18 602 Kč, odměnu advokáta za 4 hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci, podání žaloby a účast na jednání soudu dne 18. 8. 2020) po 9 820 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., čtyři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 8 501 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Jiné náklady řízení žalobci nevznikly, případně nebyly tvrzeny a doloženy.