21 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 63 513 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 864 Kč s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 25 864 Kč od 27. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 855 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 55 719 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, částky 7 794,62 Kč, úroku ve výši 59,86 % ročně z částky 45 007,15 Kč od 31. 12. 2021 do 23. 1. 2022 ve výši 1 729,92 Kč a úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 45 007,15 Kč od 24. 1. 2022 do zaplacení maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 12. 2021 dosáhne částky 130 334 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 63 513 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení a částky 7 794,62 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobkyně opírá svoje nároky o smlouvu o úvěru č. , hodnota, uzavřenou dne 22. 1. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k nařízeným jednáním se nedostavil, ačkoliv byl soudem řádně předvolán. Soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 22. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 36 měsíců a výše měsíční splátky činila 3 017 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 59,85 % ročně. V bodě 6. smlouvy byly sjednány následky vyplývající z prodlení žalovaného, zejména se pak jedná o smluvní pokuty (body 6.1. a 6.5. smlouvy). V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení. Zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.4 smlouvy bylo sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále zde bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.

7. části B) smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný smlouvu podepsal na dálku prostřednictvím jedinečného kódu.

5. Z oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že úvěr byl schválen dne 25. 1. 2021. Údaje o výši úvěru, výši měsíční splátky a počtu splátek se shodují se smlouvou, úvěrová sazba je zde však uvedena ve výši 59,86 % ročně.

6. Harmonogram splácení vyplývá ze splátkového kalendáře, který je podepsán pouze žalobkyní.

7. Předžalobní výzva ze dne 11. 5. 2022 byla žalovanému zaslána téhož dne (viz podací arch na č.l. 32).

8. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 8 splátek po 3 017 Kč, celkem tedy 24 136 Kč. Poslední splátku uhradil dne 25. 9. 2021.

9. Oznámením ze dne 29. 12. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky 55 719 Kč, neboť zesplatnila všechny jeho závazky.

10. Žalobkyně adresovala žalovanému výzvu k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru v dopisech ze dne 26. 5. 2021, 26. 7. 2021, 25. 11. 2021, 27. 12. 2021 a 27. 9. 2021. Doručenky k těmto listinám nejsou součástí spisu.

11. Předsmluvní formulář obsahuje podrobné vysvětlení podmínek poskytovaného úvěru, úroková sazba je zde opět uvedena ve výši 59,85 % ročně. Formulář neobsahuje žádný podpis, ani v elektronické podobě.

12. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný má příjem ze zaměstnání ve výši 35 000 Kč měsíčně, jiné příjmy nemá. Jeho výdaje představují částku 3 860 Kč (životní minimum) a dále hradí měsíčně částku 2 603 Kč na bydlení na dopravu. Jeho rezerva tak činí 27 537 Kč. Žalovaný je zaměstnán u firmy Marelli Automotive Lighting Jihlava (Czech Republic) s.r.o. na hlavní pracovní poměr a je svobodný.

13. Z přehledu transakcí na běžném účtu žalovaného č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, . vyplývá, že dne 9. 10. 2020, 10. 11. 2020, 10. 12. 2020 a 11. 1. 2021 sem byla připsána výplata žalovaného od společnosti Marelli Automotive Lighting , adresa, (Czech , právnická osoba, . Jednalo se o částky 27 748 Kč, 32 216 Kč, 45 144 Kč a 29 049 Kč.

14. Totožnost žalovaného byla žalobkyní zjištěna z kopie občanského průkazu.

15. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že dne 22. 1. 2021 byla na účet č. , č. účtu, zaslána částka 50 000 Kč.

16. Z výpisu z registru SOLUS ze dne 21. 1. 2021 vyplývá, že žalovaný zde nemá veden žádný záznam.

17. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 21. 1. 2021 bylo zjištěno, že skóre žalovaného je 217, což znamená, že je zde vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší částky nebo je zamítán.

18. Dne 22. 1. 2021 byl mezi účastníky tohoto řízení podepsán elektronickými prostředky na dálku dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, , který upravuje proces uzavření smlouvy, podmínky čerpání úvěru a předpoklady pro výpočet RPSN. V příloze č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 22. 1. 2021 je pak sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr. Na tento dokument pak navazuje přihláška žalovaného do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry.

19. Z výpisu z databáze časových řad ARAD vedených Českou národní bankou bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba u úvěrů na spotřebu v měsíci lednu 2021 činila 7,83 % ročně.

20. Ostatní provedené listinné důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu v této věci podstatné.

21. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 580, § 2048, § 2395, § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o.z.) a dále § 75, § 84 odst. 2, § 86, § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též jen „ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

22. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť smlouvu o úvěru shledává soud neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle citovaného ust. § 580 o.z. Zde soud odkazuje na konstantní judikaturu v této oblasti, zejm. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kde se uvádí: „V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“23. Průměrná úroková sazba v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru činila 7,83 % ročně, ve smlouvě však byl sjednán smluvní úrok ve výši 59,86 %, tj. 7,6 násobný oproti běžným úrokovým sazbám. Takový úrok je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o. z. Vzhledem k tomu, že se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru a toto ujednání nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (shodně též rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , dostupný na internetových stránkách www.justice.cz), je smlouva o úvěru absolutně neplatná jako celek. S ohledem na podnikatelský záměr žalobkyně totiž nelze předpokládat, že by smlouvu se žalovaným uzavřela, pokud by byla úročena pouze obvyklou úrokovou sazbou.

24. I pro případ, že by smlouva nebyla neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy, je neplatná proto, že žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného hradit úvěr. Žalobkyně vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným, přičemž si ověřila pouze jeho příjmovou stránku. Za situace, kdy hodnocení žalovaného v NRKI nebylo dobré, poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč bez toho, aby zkoumala jeho výdaje nebo aby žalovaného alespoň lustrovala v Centrální evidenci exekucí. Kdyby tak učinila, mohla zjistit skutečnou ekonomickou situaci žalovaného a to, že poskytnutý úvěr velice pravděpodobně nebude schopen splácet. Již v roce následujícím po uzavření předmětné smlouvy totiž žalovaný skončil v insolvenci. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše ZoSÚ, ale též z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie (dále též jen „SDEU“) v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-, právnická osoba, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na rozhodnutí SDEU navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.

25. Smlouva o úvěru je navíc nevyvážená i celkově, když obsahuje celou řadu ujednání v neprospěch žalovaného jako slabší strany spotřebitelské smlouvy a prakticky žádná ujednání, která by znamenala možné sankce pro žalobkyni. Způsob sjednání smluvní pokuty, která je také předmětem tohoto řízení považuje soud taktéž v rozporu s dobrými mravy, a tudíž za absolutně neplatné ujednání i jako samostatné ujednání. V bodě 6.4. smlouvy byl totiž ujednán vznik „nové jistiny“, a to již ke dni zesplatnění, přičemž tato nová jistina zahrnuje také kapitalizovaný smluvní úrok (sjednaný neplatně). Nová jistina má přitom být nadále úročena zákonným úrokem z prodlení a žalobkyni má navíc vznikat nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z této nové jistiny (bod 6.5. smlouvy). Takovéto jednání ve vztahu ke spotřebiteli nelze akceptovat, neboť je v rozporu s dobrými mravy, a soud jej proto také považuje za absolutně neplatné.

26. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy a též pro nesplnění povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení částky 25 864 Kč, Která představuje rozdíl mezi finanční částkou poskytnutou žalobkyní žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru (50 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný žalobkyni uhradil (24 136 Kč). V tomto rozsahu se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z. a je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit.

27. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný vůči žalobkyni ocitl v prodlení s úhradou částky 25 864 Kč, má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v předžalobní výzvě ze dne 11. 5. 2022. Výzva byla žalovanému podle podacího lístku odeslána dne 11. 5. 2022. Lhůta pro zaplacení byla v této výzvě stanovena v trvání 15ti dnů od jejího odeslání. S ohledem na skutečnosti, že výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 5. 2022, uplynula lhůta k plnění dne 26. 5. 2022 a od 27. 5. 2022 se žalovaný octil v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

28. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 25 864 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 27. 5. 2022 ve výši platné k uvedenému dni dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbylém rozsahu výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád s tím, že náklady řízení nepřiznal žádnému z jeho účastníků. Žalovaný byl úspěšný ve větší části předmětu řízení, a proto by mu náležela poměrná část nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení nekontaktní a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly, bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.