21 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 400 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 400 000 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 92 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupkyně žalobce.

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku 400 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. K odůvodnění žaloby mimo jiné uvedl, že se žalovanou byli manželé, jejichž manželství bylo rozvedeno soudním rozhodnutím ze dne 8.1.2019. Již předtím dne 17.4.2018 formou notářského zápisu uzavřeli smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů, kterou založili režim oddělených jmění. Přesto žalovaná bez vědomí a souhlasu žalobce dne 3.10.2018 převedla z jeho účtu na svůj účet částku 200 000 Kč a dne 5.10.2018 další částku 200 000 Kč a poté podala žalobu na rozvod manželství. Přestože byla žalovaná ze strany žalobce opakovaně vyzvána k vrácení předmětných částek, dosud tak ani částečně neučinila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítnula, že žalobce o„ transakci“ věděl a sám převod prostředků navrhl. Dokladem toho je skutečnost, že 6.10.2018 odjeli účastníci na společnou dovolenou do Turecka, kterou objednal a zaplatil žalobce již 27.9.2018, jako snahu o usmíření v manželství. Žalobce přitom měl dluhy, byl vázán vyživovací povinností a žalovaná tak musela soustavně posílat peníze k zajištění finančních prostředků na účtu žalobce. Ve finanční tísni byl žalobce i po návratu z dovolené v Turecku, proto bylo dohodnuto, že z dříve převedené částky 400 000 Kč určené na vypořádání SJM mu žalobkyně vrátí 50 000 Kč, což učinila dne 25.10.2018. Tím byly dohodou vypořádány veškeré finanční závazky za trvání manželství. K žalobě na vypořádání SJM přitom žalobce uvedl, že žalované zaslal na účet částku 400 000 Kč z titulu ústní dohody o vypořádání, SJM zaniklo sepsáním notářského zápisu, řízení o vypořádání SJM bylo skončeno smírem dne 19.2.2021, přičemž pro další částku 400 000 Kč, kterou žalobce ve vypořádacím řízení uplatnil, byl odkázán na samostatné řízení.

3. Po provedeném řízení učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:

4. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že se jedná o bývalé manžele, jejichž manželství zaniklo na podkladě rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8.1.2019. Sporným není ani sepis notářského zápisu NZ číslo, spisová značka dne 17.4.2018 u notářky JUDr. jméno příjmení se sídlem ve obec o zúžení rozsahu jejich společného jmění manželů, kterým účastníci jako tehdejší manželé založili režim oddělených jmění. Mezi stranami konečně není ani sporu o tom, že žalovaná poté dne 3.10.2018 převedla z účtu žalobce na účet svůj částku 200 000 Kč a dne 5.10.2018 další částku 200 000 Kč.

5. Ze sdělení společnosti právnická osoba ze dne 2.12.2021 soud zjistil, že žalovaná k předmětnému účtu žalobce č. bankovní účet měla zřízeno dispoziční právo, a to v období od 7.12.2016 nejméně do 2.12.2021, přičemž oba uvedené převody realizovala jako oprávněná osoba prostřednictvím internetového bankovnictví„ jméno“ za využití hesla zaslaného jí formou SMS.

6. Z výpisu z bankovního účtu žalobce za období od 1.9.2018 – 30.9.2018 soud zjistil, že dne 24.9.2018 byla žalobci na tento účet poukázána částka 2 271 507 Kč za prodej nemovitostí a dále že dne 26.9.2018 z tohoto účtu byl realizován výběr částky pokladnou ve výši 400 000 Kč, přičemž výběr této částky realizovala žalovaná se souhlasem žalobce.

7. Z usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19.2.2021, číslo jednací číslo jednací, soud zjistil, že jím byl schválen smír účastníků ve věci vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů za současného částečného zastavení řízení v části týkající se částky 400 000 Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí dále vyplývá, že tato částka byla žalovanou vybrána z bankovního účtu žalobce ve dnech 3.10.2018 a 5.10.2018, tedy v době, kdy mezi účastníky platil režim oddělených jmění, tyto prostředky tak nebyly součástí společného jmění manželů a z uvedeného důvodu ani nemohou být předmětem jeho vypořádání.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2 ustanovení § 2991 občanského zákoníku).

9. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.

10. V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná jako osoba s dříve zřízeným dispozičním právem k účtu manžela dvěma bankovními převody poukázala ve dnech 3.10.2018 a 5.10.2018 z účtu žalobce na svůj účet částky ve výši 2x 200 000 Kč, a to přes situaci, kdy mezi účastníky již byl notářsky založen režim oddělených jmění a každý z nich disponoval se svým majetkem jako jeho výlučný vlastník. Za stavu, kdy žalobce zcela popírá, že by s takovými převody souhlasil, zůstalo v řízení na žalované, aby specifikovala a v návaznosti na to též prokázala existenci právního důvodu pro převod těchto prostředků do její majetkové sféry. Pokud žalovaná v obecné rovině tvrdila, že převody těchto prostředků měly směrovat k dovypořádání společného jmění účastníků jako bývalých manželů, na kterém se strany údajně shodly, pak soud toto tvrzení považoval ve světle rozhodnutí soudu o vypořádání SJM a jeho důvodů za krajně nepravděpodobné. Žalobce totiž již ve vypořádacím řízení mimo jiné nárokoval vrácení nyní žalované částky a přestože byl s tímto požadavkem odkázán na samostatné řízení, došlo dohodou účastníků bez dalšího ke konečnému a úplnému vypořádání jejich zaniklého SJM. Žalovanou částku tak nelze než považovat za hodnotu vymykající se rámci majetku podléhajícího vypořádání a nelze tak považovat za logické, že právě za tímto účelem by byla žalované vyplacena. I s ohledem na to, že žalovaná opakovaně v řízení zaměňovala souhlasný výběr finanční částky 400 000 Kč z účtu žalobce dne 26.9.2018 s částkami převedenými následně ve dnech 3.10.2018 a 5.10.2018, byla soudem v rámci jednání ve věci dne 12.1.2022 prostřednictvím její právní zástupkyně poučena o její důkazní povinnosti směřující k vyvrácení tvrzení žalobce o tom, že právě výběry ve dnech 3.10.2018 a 5.10.2018 provedla bez vědomí a souhlasu žalobce. Pokud žalovaná v této návaznosti odkázala na zprávu banky ze dne 2.12.2021, pak tato zpráva dle názoru soudu sama o sobě nijak nesvědčí o eventuálním souhlasu žalobce s posuzovanými převody, když jejím vyžádáním mělo dojít v zásadě pouze k ověření existence dispozičního práva žalované k účtu žalobce. Existenci tohoto souhlasu žalobce nijak neprokazuje ani důkazně provedený výpis SMS komunikace účastníků, a to přinejmenším z toho důvodu, že není zřejmé, k jakým konkrétním transakcím či dohodám stran se tato komunikace vztahuje. Za zcela irelevantní soud konečně považoval důkaz v podobě výpisů z účtu žalobce, které měly v řízení dokladovat, že žalobce v rozhodném období nebyl schopen řádně splácet své závazky a žalovaná tak snad byla nucena posílat na jeho účet své finanční prostředky. Pokud soud prováděl i jiné zde blíže neoznačené důkazy, pak obecně ze žádného z nich nedovodil skutečnosti nasvědčující tomu, že převody částek ve dnech 3.10.2018 a 5.10.2018 odpovídaly vůli žalobce či snad dohodě procesních stran. Žalované se tak v řízení nepodařilo důkazně vyvrátit žalobní tvrzení o tom, že posuzované bankovní převody realizovala bez souhlasu žalobce, přičemž v podstatě ani v rovině samotných skutkových tvrzení srozumitelným způsobem neobjasnila právní důvod těchto převodů. Ve věci tak nelze než uzavřít, že žalovaná se dvěma posuzovanými převody právě o tyto částky obohatila, čímž jí vznikla povinnost toto obohacení žalobci jako ochuzenému vydat. Jelikož tak žalovaná dosud dobrovolně neučinila, stanovil jí povinnost k vydání bezdůvodného obohacení soud výrokem tohoto rozsudku.

11. Marným uplynutím lhůty stanovené žalobcem k vydání bezdůvodného obohacení v jeho písemné výzvě se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžního závazku a je tak kromě výše uvedeného povinna platit i zákonný úrok z prodlení (ustanovení § 1970 občanského zákoníku).

12. Lhůta stanovená žalované ke splnění povinnosti uložené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro odlišné rozhodnutí ve smyslu věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení.

13. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 20 000 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 7x 9 900 Kč za sedm poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 4x písemné podání soudu týkající se věci samé, 2x účast na jednání soudu), 3. 7x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, 4. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za osm započatých půlhodin strávených dvěma cestami k jednáním soudu v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 800 Kč, 5. náhrada cestovních výdajů za 124 najetých kilometrů ve výši 799 Kč při žalobcem doložené průměrné spotřebě užitého vozu 7 litrů paliva Ba 100 Natural/100 km.

14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. exekuci.