21 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 521 333 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 521 333 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 521 333 Kč od 17. 9. 2022 do zaplacení, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v té části, v níž žalobce požadoval po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 1 521 333 Kč od 18. 2. 2021 do 16. 9. 2022.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 165 123 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobu podanou k Okresnímu v [obec] dne 3. 10. 2022 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 1 521 333 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení. Návrh odůvodňuje tím, že u Exekutorského úřadu pro [část Prahy] exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., se sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] byla prováděna exekuce ve věci oprávněné [právnická osoba] proti žalovanému v postavení povinného, vedené pod sp. zn. 147 EX 1532/16. Ve shora označené věci soudní exekutor provedl dne 14. 7. 2020 úspěšnou dražbu nemovitých věcí ve vlastnictví žalovaného, jakožto povinného a stejného dne vydal usnesení pod č.j. 147 EX 1532/16-161, kterým udělil žalobci, který v dané věci vystupoval jako dražitel, jakožto úspěšnému vydražiteli příklep na vydražených nemovitých věcech za nejvyšší podání ve výši 1 521 333 Kč. Proti usnesení o příklepu podal žalovaný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 19. 10. 2020, č.j. 54 Co 211/2020-176 tak, že se s názorem soudního exekutora v rozsáhlém odůvodnění ztotožnil, a toto usnesení soudního exekutora jako věcně správné potvrdil. Usnesení o příklepu tak nabylo právní moci dne 10. 11. 2020. Následně ze strany žalovaného, jakožto povinného, bylo soudnímu exekutorovi dne 31. 12. 2020 doručeno dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 19. 10. 2020, č.j. 54 Co 211/2021-176, když soudní exekutor dovolání dne 19. 2. 2021 postoupil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 11. 5. 2021, č.j. 20 Cdo 554/2021 rozhodl tak, že dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě změnil tak, že usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 ze dne 14. 7. 2020, č.j. 147 EX 1532/16-161 se mění tak, že příklep na vydražených nemovitých věcech (v rozhodnutí blíže specifikovaných) se neuděluje. Na základě pravomocného rozhodnutí o příklepu bylo na účet soudního exekutora ze strany vydražitele uhrazeno nejvyšší podání ve výši 1 521 333 Kč, přičemž tyto finanční prostředky byly uhrazeny tak, že dne 10. 7. 2020 byla složena jistina ve výši 100 000 Kč a dne 4. 12. 2020 byl uhrazen doplatek ve výši 1 421 333 Kč Soudní exekutor poté, co byly finanční prostředky připsány na jeho účet a poté, co bylo rozhodnuto odvolacím soudem nevyčkal rozhodnutí o dovolání a přistoupil k rozvrhu rozdělované podstaty, přičemž celá částka 1 521 333 Kč byla použita na úhradu přihlášených pohledávek věřitelů či žalovaného, resp. povinného [celé jméno žalovaného]. Ze strany žalovaného tedy došlo k bezdůvodnému obohacení spočívajícího v tom, že právní důvod, na základě kterého byly exekutorem uhrazeny závazky žalovaného odpadl, tudíž žalovaný se bezdůvodně obohatil. Žalobce se původně obrátil v souladu se zákonem č. 82/1998 Sb. v platném znění o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem na Ministerstvo spravedlnosti ČR. Ze strany Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování bylo reagováno dne 12. 8. 2022 přípisem č. MSP-2441/2021-OKSK-ODSK/8, kde sice bylo konstatováno, že žalobce má nárok na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí, ovšem tento nárok je nutné uplatnit u Centrálního orgánu, tj. Ministerstva spravedlnosti až poté, kdy žalobce nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vůči tomu, kdo toto obohacení bez důvodu získal, a proto je povinen je vydat. Stát se tak v tuto chvíli pasoval do role„ posledního dlužníka“ s tím, že zatím plnit nebude. [příjmení] plnit až poté, co budou bezvýsledně uplatněna veškerá práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému. Žalovaný byl doporučeným dopisem právního zástupce žalobce ze dne 5. 9. 2022 vyzván k vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že s uplatněním nárokem na vydání bezdůvodného obohacení nesouhlasí. Uhrazená částka žalobcem představující nejvyšší podání při dražbě nemovitostí žalovaného byla soudním exekutorem rozdělena tak, že na náklady exekuce bylo uhrazeno 238 445,24 Kč, na pohledávku přihlášeného věřitele [právnická osoba], částka 1 205 360,63 Kč a na pohledávku oprávněné [právnická osoba], částka 77 527,13 Kč. Pokud jde o náklady exekuce, ty byly vyčísleny příkazy soudního exekutora č.j. 147 EX 1532/16-175 ze dne 5. 1. 2021 a týkaly se výlučně dražby nemovitých věcí, která byla pochybením exekutora zrušena, resp. Nejvyšší soud zrušil usnesení o příklepu. Je tedy nemyslitelné, aby žalovaný platil exekutorovi odměnu za špatně provedenou práci, naopak on měl vůči exekutorovi nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, kterou mu exekutor nepřiznal. Žalovaný navíc hradil další náklady exekuce, vyčíslené příkazem ze dne 27. 7. 2021, č.j. 147 EX 1532/16-234. Pokud jde o pohledávku [právnická osoba], zde žalovaný nebyl dlužníkem, ale pouze zástavcem, tzn. osobou, která byla povinna strpět úhradu zástavním právem zajištěného dluhu prodejem zástavy, nikoliv sám plnit. Dluh vůči [právnická osoba], zajištěný zástavním právem vloženým do katastru nemovitostí pod č.j. V 2782/2013-710 s právními účinky ke dni 30. 7. 2014 měla paní [jméno] [příjmení]. Pokud se tedy někdo na úkor žalobce obohatil, byla to ona. Žalovaný dlužil oprávněnému ke dni konání dražby 602 874,11 Kč. Z výnosu dražby mělo být uhrazeno oprávněné 77 527,13 Kč. Po zrušení usnesení o příklepu, žalovaný jakožto povinný uhradil 585 913,94 Kč + 288,23 Kč = 586 202,17 Kč a náklady exekuce vyjma dražby, i když exekutor do nich zahrnul i inzerci připravované dražby. Žalovaný nemá možnost přezkoumat správnost částek požadovaných exekutorem, žalobce však za něj zaplatil maximálně 70 527,13 Kč. Žalovaný tak má za to, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení je tedy minimálně v částce 1 443 805,87 Kč nedůvodná, a proto navrhuje její zamítnutí a přiznání nákladů řízení.

3. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 19. 4. 2023 a na den 31. 5. 2023, při nichž provedl listinné důkazy a vyslechl podrobná stanoviska účastníků k věci.

4. Z provedených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že k návrhu oprávněné [právnická osoba], [IČO], vůči žalovanému, jakožto povinnému byla nařízena dle pověření Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 12. 2016, č. 13 EXE 1109/2016-13 exekuce pro vymožení částky 66 672 Kč s příslušenstvím, částky 331 591,29 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení ve výši 52 957 Kč, nákladů exekučního řízení a exekuce, a to podle vykonatelného rozhodnutí – elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 6. 2016, č.j. EPR 95880/2016-7. K provedení exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5. V této exekuci byly soudním exekutorem v dražbě prodávány nemovitosti žalovaného zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], a to pozemek p. č. St. 459, jeho součástí je rodinný dům [adresa], a dále pozemky p. [číslo] [parcelní číslo]. Dražbou nemovitých věcí bylo dosaženo nejvyššího podání 1 521 333 Kč, které učinil žalobce, a tato částka byla usnesením soudního exekutora ze dne 27. 1. 2021, č. 147 EX 1532/16-184 rozdělena k uspokojení přihlášených pohledávek tak, že částka 238 445,25 Kč šla na úhradu pohledávky soudního exekutora, tj. na náklady exekuce. Dále částka 1 205 360,63 Kč šla na úhradu pohledávky přihlášeného věřitele [právnická osoba] a částka ve výši 77 527,13 Kč šla na úhradu pohledávky oprávněné [právnická osoba], tím byla rozdělovaná podstata vyčerpána. Usnesení o rozvrhu bylo vydáno poté, co Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. 54 Co 211/2020-176 potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 ze dne 17. 7. 2020, č. 147 EX 1532/16-161, kterým byl udělen příklep vydražiteli [celé jméno žalobce] za nejvyšší podání 1 521 333 Kč. Usnesení o rozvrhu tak bylo vydáno v době, kdy nebylo dosud o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, č. 54 Co 211/2020-176 potvrzujícího usnesení o příklepu rozhodnuto. Usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty nabylo právní moci dne 17. 2. 2021 a následně byly peněžní prostředky z této dražby v souladu s předmětným usnesením vyplaceny, a to v zákonné lhůtě. Dne 1. 6. 2021 bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 554/2021 kterým došlo ke změně napadaného usnesení tím způsobem, že usnesení o přílepu ze dne 14. 7. 2020, č. 147 EX 1532/16-161 bylo změněno tak, že se vydražiteli příklep neuděluje. Z obsahu spisu soudního exekutora vyplývá, že o náhradě nákladů exekuce byly vydány dva příkazy, a to ze dne 5. 1. 2021, č. 147 EX 1532/16-175 na částku 238 445,24 Kč, přičemž tento příkaz nabyl právní moci dne 16. 1. 2021 a dále příkaz k náhradě nákladů exekuce ze dne 27. 7. 2021, č. 147 EX 1532/16-234 na částku 93 358,76 Kč, tento příkaz nabyl právní moci dne 11. 8. 2021. Z obsahu listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec] ke dni 18. 11. 2019 vyplývá, že na nemovitých věcech zapsaných ve prospěch žalovaného jakožto vlastníka vázlo zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba], [IČO], zajišťující pohledávku ve výši 1 530 000 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva [číslo] ze dne 29. 7. 2013. Dle této smlouvy bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem žalovaného k zajištění pohledávky dlužníka [jméno] [příjmení]. Žalobce byl o zrušení příklepu informován soudním exekutorem přípisem ze dne 8. 6. 2021. V tomto přípise bylo též uvedeno, že finanční prostředky žalobcem zaplacené na nejvyšší podání byly již vyplaceny v zákonně stanovené lhůtě, a to po právní moci usnesení o rozvrhu soudního exekutora. Právní zástupce žalobce, poté co mu bylo sděleno stanovisko Ministerstva spravedlnosti ohledně jeho žádosti o poskytnutí odškodnění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne 12. 8. 2022 uplatnil výzvou ze dne 5. 9. 2022 nárok na vydání bezdůvodného obohacení u žalovaného.

5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

6. Podle § 2291 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (popřípadě jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením.

8. Nejvyšší soud též v rozsudku ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3545/2009, uvedl, že tím, kdo je v rámci odpovědnosti za bezdůvodné obohacení pasivně legitimován, je ve smyslu ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. (č. 40/1964 Sb. pozn. soudu) ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení, které se musí vydat, není tedy protiprávní úkon obohaceného ani jeho zavinění, nýbrž objektivně vzniklý stav obohacení, tj. přesun majetkových hodnot, který nastal způsobem, jež právní řád neuznává.

9. V daném případě je třeba vycházet z toho, že bylo uhrazeno žalobcem nejvyšší podání při dražbě nemovitých věcí žalovaného, a to pozemku p. č. st. 459, na němž se nachází stavba rodinného domu [adresa], bydlení, a pozemků p. [číslo] p. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Tyto finanční prostředky byly soudním exekutorem dle rozvrhu užity k úhradě nákladů exekuce ve výši 238 445,24 Kč, pohledávky přihlášeného věřitele [právnická osoba], ve výši 1 205 360,63 Kč a pohledávky oprávněné [právnická osoba], ve výši 77 527,13 Kč. Přičemž následně bylo původní rozhodnutí o udělení příklepu změněno rozhodnutím Nejvyššího soudu tak, že se příklep neuděluje. Soudní exekutor v mezidobí rozvrhl finanční prostředky z nejvyššího podání dle pravomocného usnesení o rozvrhu. Jelikož nebyl příklep udělen, nedošlo k přechodu vlastnického práva z žalovaného na žalobce a vlastnictví k předmětným nemovitostem zůstalo žalovanému zachováno, byť náklady exekuce a pohledávky přihlášené a vymáhané v exekuci byly z nejvyššího podání uhrazeny. Jinými slovy řečeno, nedošlo ke zmenšení majetku žalovaného, přestože byly jeho závazky uhrazeny. Žalobce naopak nezískal za své finanční prostředky zaplacené na nejvyšší podání adekvátní protihodnotu, spočívající ve vlastnictví předmětných nemovitostí. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, a proto je povinen částku 1 521 333 Kč žalobci vrátit. Žalobce má též nárok na zákonný úrok z prodlení, jelikož žalobce se ocitl v prodlení s vrácením žalované částky, když byl žalobce vyzván k jejímu vrácení předžalobní výzvou ze dne 5. 9. 2022, se lhůtou k uhrazení do 16. 9. 2022. Žalovaný se tak ocitl v prodlení od 17. 9. 2022, přičemž výše zákonných úroků se odvíjí od § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud žalobce požadoval zákonný úrok již od 18. 2. 2021, tj. od rozdělení podstaty k uspokojení přihlášených pohledávek, byla žaloba v této části příslušenství jako neopodstatněná zamítnuta. Soud stanovil lhůtu žalovanému ke splnění uložené povinnosti, tj. zaplacení částky, na dva měsíce, přičemž zohlednil především výši přiznané částky a okolnosti projednávané věci (srov. § 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.).

10. Pokud se jedná o námitky žalovaného, tak soud je nepovažuje za opodstatněné. Soudní exekutor zahrnul do rozvrhu náklady exekuce ve výši 238 445,24 Kč, když tyto vycházely z pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 5. 1. 2021, č.j. 147 EX 1532/16-175. Dále do předmětného exekučního řízení byla přihlášena pohledávka [právnická osoba], váznoucí na předmětných nemovitostech dle zástavního práva zřízeného na základě zástavní smlouvy reg. [číslo]. Tato pohledávka byla v exekuci podle rozvrhového usnesení též zcela uhrazena, tedy žalovaný jakožto zástavní dlužník má stejná práva, jako by dluh splnil sám (§ 1368 odst. 2 o. z.). Zástavní dlužník se tak dostává do pozice věřitele osobního (úvěrového) dlužníka, a má právo, aby mu dlužník vyrovnal, co za něj bylo uhrazeno. Jinými slovy řečeno, žalovaný jakožto zástavní dlužník může požadovat po úvěrovém dlužníkovi uhrazení částky zaplacené na dluh zajištěný zástavním právem na předmětných nemovitostech. A konečně k námitce žalovaného, že po zrušení usnesení o příklepu měly být vráceny již vyplacené finanční prostředky na základě usnesení o rozvrhu soudním exekutorem vydražiteli, lze odkázat na ustanovení § 57 exekučního řádu č. 120/2001 Sb., v platném znění, podle kterého uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno. Zákon tedy neumožňuje v rámci řízení o výkonu rozhodnutí (exekučním řízení) uložit oprávněnému či soudnímu exekutorovi, aby vydal vymožené plnění.

11. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož ve věci zcela úspěšnému žalobci - co do požadované jistiny - přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 76 067 Kč, odměny advokáta podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 advokátního tarifu č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši 72 100 Kč (5 x 14 420 Kč) za pět úkonů právní služby, a to příprava a převzetí věci, předžalobní výzva ze dne 5. 9. 2022, sepis žaloby ze dne 3. 10. 2022, účast při jednání soudu dne 19. 4. 2023 a dne 31. 5. 2023, pěti paušálních náhrad po 300 Kč, tj. 1 500 Kč, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu s připočtením 21% DPH, jehož plátcem je právním zástupce žalobce, tj. celkem 165 123 Kč Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to ve lhůtě dvou měsíců, kterou soud považuje za přiměřenou s ohledem na jejich přiznanou výši (srov. § 160 odst. 1, věta za středníkem, o. s. ř.).