21 C 45/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 211 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 211 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 763 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 763 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 763 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 763 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 159 Kč od [datum] do zaplacení a částku 594,56 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 8 695,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem [adresa]. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 17 211 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu neuhrazeného nájemného a záloh za energie, to vše ze smlouvy o podnájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami dne 22. 3. 2018. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl dále dokazování zejména smlouvou o podnájmu nebytových prostor, fakturami [číslo] výpovědí nájmu. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem došlo dne 22. 3. 2018 k uzavření písemné smlouvy o podnájmu, na základě které žalobce přenechal žalovanému do užívání nebytové prostory v areálu„ [obec] – [ulice] kasárna – [část obce]“, a to budovy [číslo] garážové stání [číslo] – výměra 88 m2 400 Kč, zpevněná plocha před garážemi výměra 800 m2 70 Kč. Žalovaný se v článku

III. Smlouvy zavázal platit žalobci měsíčně nájemné ve výši 3 763 Kč splatné do 5. dne daného měsíce, a také zálohu na spotřebu elektrické energie. V článku V. odst. 3 Smlouvy byla sjednána pro případ, že žalovaný nezaplatí nájemné řádně a včas, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Za období 4/2020 - 7/2020 pak žalovaný žalobci neuhradil i přes výzvu nájemné a vč. vyúčtované spotřeby el. energie v celkové výši 17 211 Kč, v důsledku čehož žalobce proti žalovanému uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 594,56 Kč. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce jako pronajímatel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostál řádně všem povinnostem, které mu ukládá ust. § 2274 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však nesplnil základní povinnost podnájemce, když žalobci řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem nehradil nájemné a vyúčtované služby. Proto soud, maje na zřeteli zákonná ustanovení výše uvedená, tuto povinnost uložil žalovanému k návrhu žalobce výrokem tohoto rozsudku, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení a kapitalizované smluvní pokuty. Lhůta uložená žalovanému ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobcem zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta, jenž prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, ve smyslu vyhlášky č. 1771996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3x 1 820 Kč, 3x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.