21 C 45/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 17 211 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 17 211 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 763 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 763 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 763 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 763 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 159 Kč od datum do zaplacení a částku 594,56 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 8 695,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem adresa. Podanou žalobou domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 17 211 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu neuhrazeného nájemného a záloh za energie, to vše ze smlouvy o podnájmu nebytových prostor, uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami dne 22. 3. 2018. Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření. Soud, vycházeje ze skutkových tvrzení obsažených v podané žalobě, provedl dále dokazování zejména smlouvou o podnájmu nebytových prostor, fakturami číslo výpovědí nájmu. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci: Mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem došlo dne 22. 3. 2018 k uzavření písemné smlouvy o podnájmu, na základě které žalobce přenechal žalovanému do užívání nebytové prostory v areálu„ obec – ulice kasárna – část obce“, a to budovy číslo garážové stání číslo – výměra 88 m2 400 Kč, zpevněná plocha před garážemi výměra 800 m2 70 Kč. Žalovaný se v článku

III. Smlouvy zavázal platit žalobci měsíčně nájemné ve výši 3 763 Kč splatné do 5. dne daného měsíce, a také zálohu na spotřebu elektrické energie. V článku V. odst. 3 Smlouvy byla sjednána pro případ, že žalovaný nezaplatí nájemné řádně a včas, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Za období 4/2020 - 7/2020 pak žalovaný žalobci neuhradil i přes výzvu nájemné a vč. vyúčtované spotřeby el. energie v celkové výši 17 211 Kč, v důsledku čehož žalobce proti žalovanému uplatnil právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 594,56 Kč. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalobce jako pronajímatel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostál řádně všem povinnostem, které mu ukládá ust. § 2274 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jakož i svým povinnostem smluvním. Žalovaný však nesplnil základní povinnost podnájemce, když žalobci řádně, včas, resp. dohodnutým způsobem nehradil nájemné a vyúčtované služby. Proto soud, maje na zřeteli zákonná ustanovení výše uvedená, tuto povinnost uložil žalovanému k návrhu žalobce výrokem tohoto rozsudku, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení a kapitalizované smluvní pokuty. Lhůta uložená žalovanému ke splnění povinnosti stanovené tímto rozsudkem vychází z ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když soud neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto zákonného ustanovení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající tento typ řízení, obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci plně úspěšnému žalobci tak soud přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, spočívající konkrétně v žalobcem zaplaceném soudním poplatku, navýšené odměně advokáta, jenž prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, ve smyslu vyhlášky č. 1771996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3x 1 820 Kč, 3x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku. Konkrétní způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.