21 C 48/2025

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 40 040,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 276,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 764 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 2 236 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 386,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 40 040,64 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19. 10. 2016.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 19. 10. 2016 bylo zjištěno, že úvěr byl sjednán ve výši 42 000 Kč s tím, že žalovaný žalobkyni vrátí celkem částku 89 376 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 724 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 130,13 % ročně, RPSN byla sjednána ve výši 130,12 % ročně.Dopisem ze dne 8. 10. 2025 vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy s tím, že pokud částku neuhradí, bude věc řešit v rámci soudního řízení.Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh celkem 13 723,36 Kč.Žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný dopisem ze dne 5. 3. 20217.Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu (č.l. 21).Z potvrzení vydaném , právnická osoba, . (č.l. 22) je prokázáno, že žalovaný byl ke dni 27. 10. 2026 vlastníkem účtu č. , č. účtu, .Dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 30) bylo zjištěno, že dne 1. 11. 2016 byla z účtu č. , č. účtu, převedena na účet č. , č. účtu, částka 42 000 Kč s popisem „Patočka“.Ze statistiky úrokových sazeb systému ARAD ČNB (č.l. 51 a 70) bylo zjištěno, že průměrná výše úrokových sazeb u spotřebitelských úvěrů pro domácnosti činila v říjnu 2016 10,40 % ročně a 10,17 % ročně v listopadu 2016.Ostatní provedené důkazy nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.Dle ustanovení § 580, § 1810 a násl., § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jako smlouva spotřebitelská, neboť žalobkyně vystupovala v tomto smluvních vztahu jako podnikatel a žalovaný v pozici spotřebitele. Uvedená smlouva je však pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná dle ust. § 580 o. z. Sjednaný úrok ve výši 130,13 % ročně totiž desetinásobně převyšuje průměrnou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných v období, kdy k uzavření smlouvy došlo. Argument, že šlo o tzv. efektivní úrokovou sazbu a vysvětlení znalce, jakým způsobem se přepočítává efektivní úroková sazba, je dle názoru soudu zcela irelevantní. V rámci spotřebitelských smluv musí být všechna ujednání zcela jasně a srozumitelně uvedena již v samotném textu smlouvy, a to s ohledem na požadavek § 1811 odst. 1 o. z. Nelze proto připustit taková ujednání, která je nutné nechat vyložit znalcem z oboru ekonomika za účelem jejich objasnění pro svéprávnou osobu, která má rozum běžného člověka (§ 4 odst. 1 o. z.). Je zcela zřejmé, že spotřebitelé žádající úvěr za takto pro ně extrémně nevýhodných podmínek jsou v takové majetkové situaci, že za běžných podmínek jim banka žádný úvěr neposkytne.Na základě provedeného dokazování soud má za prokázané, že žalobkyně žalovanému skutečně poskytla částku 42 000 Kč a že žalovaný jí dosud uhradil pouze částku 13 723,36 Kč. S ohledem na skutečnost, že smlouva je absolutně neplatná má žalobkyně proti žalovanému právo na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. 2991 o. z. ve výši 28 276,64 Kč, která představuje dosud neuhrazenou část poskytnuté jistiny.Dle ustanovení § 87 ZoSÚ je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na soudem nezjištěnou finanční situaci žalovaného, stanovil soud obecnou lhůtu k úhradě dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou přiznané částky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 28 276,64 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 66,9 % : 33,1 % (tedy poměr úspěchu žalobkyně ve výši 28 276,64 Kč k celkové žalované částce ve výši 27 076 Kč, přičemž neúspěšná byla žalobkyně ohledně částky 14 000 Kč).V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni příslušela náhrada nákladů řízení vyčíslená jako součet následující položek: soudní poplatek ve výši 2 003 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu, podání soudu s návrhem ve věci samé ve výši 2 400 Kč (§ 14b odst. 1písm. c/, bod 3. AT – 3 x 700 Kč), paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce výši 300 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 6 písm. a/AT – 3 x 100 Kč), odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast u jednání soudu dne 11. 5. 2026) ve výši 2 740 Kč (§ 7 AT), paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce výši 450 Kč v souvislosti s tímto úkonem právní služby (§ 13 odst. 4 AT), cestovné ve výši 584,60 Kč na trase Havlíčkův Brood – Třebíč a zpět (celkem 148 km) osobním vozem Škoda , jméno FO, , RZ , SPZ, , při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km, ceně paliva nafta dle dokladu o nákupu ve výši 44,50 Kč a a náhradě za použití vozidla dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 5,90 Kč/km, 450 Kč jako náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednáním soudu a zpět (Havlíčkův Brod – Třebíč a zpět) v rozsahu 3 půlhodiny, tj. 3 x 150 Kč.Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přísluší žalobkyni náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 1 391,16 Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 8 015,76 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 2 003 Kč) celkově 10 018,76 Kč.S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu v tomto sporu, přiznal soud žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 386,34 Kč, která po započtení vzájemného úspěchu a neúspěchu (tj. 66,9 % - 33,1 %) představuje 33,8 % shora vyčíslených nákladů řízení žalobkyně. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě dle ust. § 160 odst. 1, věta první o. s. ř.