21 C 76/2020

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. název žalované , IČO sídlem adresa žalované a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 105 684,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1/ a 2/ jsou povinni zaplatit žalobci částku 1 052 437,69 Kč s úrokem ve výši 35% ročně z částky 643 011,64 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 643 011,64 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného, to vše nejpozději do 31. 12. 2021.

II. V části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit mu částku 371 587,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 371 587,08 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení a platit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 714 143,69 Kč od 4. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 57 901 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [obec a číslo], s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného, nejpozději do 31. 12. 2021.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 3. 12. 2020 ve znění jejího doplnění na výzvu soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 102 390,60 Kč s příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobce a žalovaným 1/ byla dne 30. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobce pro poskytování podnikatelských úvěrů platné od 25. 5. 2018 včetně sazebníku poplatků a odměn. Stejného dne byla mezi žalobcem a žalovanou 2/ uzavřena dohoda o zajištění závazku ručením, v jejímž rámci učinila žalovaná 2/ ve vztahu k žalobci a jeho pohledávce za žalovaným 1/ z předmětné smlouvy ručitelské prohlášení. Na základě předmětné smlouvy čerpal žalovaný 1/ od žalobce úvěr ve výši 670 000 Kč a zavázal se tento úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách zahrnujících splátku jistiny, smluvního úroku a poplatku za správu úvěru ve výši 549 Kč Smluvní úrok byl sjednán na 21,9% ročně, přičemž žalovanému 1/ byla podmíněně poskytnuta zvýhodněná sazba 11,9% ročně, a bylo ujednáno, že žalobce je oprávněn započíst oproti nároku žalovaného 1/ svůj nárok na úhradu smluvních poplatků plynoucích ze smlouvy. Úvěr byl žalovanému 1/ poskytnut tak, že částka 50 000 Kč mu byla vyplacena jako hotovostní záloha při podpisu smlouvy, částka 489,04 Kč byla započtena jako smluvní úrok z vyplacené zálohy, částka 202,14 Kč byla započtena jako smluvní úrok za den 3. 1. 2019, částka 33 500 Kč byla započtena jako smluvní poplatek ve výši 5% z výše poskytnutého úvěru, další částka 33 500 Kč byla započtena jako smluvní poplatek ve výši 5% z výše poskytnutého úvěru za produktovou variantu„ služba VIP“, částka 2 000 Kč byla započtena jako smluvní poplatek za zajištění vkladu zástavního práva k zajištění předmětné pohledávky a zbývající částku 550 308,82 Kč poukázal žalobce žalovanému 1/ dne 3. 1. 2019 na jeho účet uvedený ve smlouvě. Současně s poukázáním této částky zaslal žalobce žalovanému 1/ jednostranný zápočet svých pohledávek ze smlouvy a konkretizovaný splátkový kalendář, obsahující přesnou výši splátek 10 125 Kč a data splatnosti jednotlivých splátek. Žalovaný 1/ porušil svoji povinnost plynoucí ze smlouvy tím, že splátku splatnou dne 20. 3. 2019 celou uhradil až ke dni 25. 3. 2019. V souladu se smlouvou mu proto byla žalobcem odebrána zvýhodněná úroková sazba 11,9% ročně s tím, že je povinen nadále platit smluvní úrok ve výši 21,9% ročně a měsíční splátky se tím navyšují na 14 264 Kč. Dále se žalovaný 1/ ocitl v prodlení se splácením úvěru tím, že splátku splatnou dne 20. 2. 2020 uhradil až dne 3. 3. 2020 a další splátky již nehradil. Žalobce proto využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a doporučeným dopisem ze dne 24. 8. 2020 zaslaným oběma žalovaným prohlásil předmětný úvěr za splatný a vyzval je ke splnění všech závazků ze smlouvy v dodatečné lhůtě 10 dnů od prohlášení úvěru za splatný. Současně žalovaným vyčíslil smluvní pokuty, na které mu porušením smlouvy žalovaným 1/ vznikl nárok, a to smluvní pokuty ve výši 230 814 Kč za nesplácení úvěru, smluvní pokuty ve výši 201 665 Kč za nedoložení účelovosti čerpání úvěru a smluvní pokuty ve výši 9 900 Kč za nedoložení potvrzení o trvalém příkazu k úhradě splátek. Do dne ztráty výhody splátek úvěru bylo žalovaným 1/ uhrazeno na plnění z předmětné smlouvy 185 368 Kč. Zbývající část nároků žalobce vyplývajících ze smlouvy žalovaní dosud neuhradili a nereagovali ani na výzvy žalobce zaslané jim před zahájením řízení.

2. Oba žalovaní nezpochybnili oprávněnost nároku žalobce na zaplacení jistiny úvěru, tedy rozdílu mezi částkou 670 000 Kč a dosavadním plněním žalovaných. Ve zbývající části navrhli zamítnutí žaloby s tím, že sankce vyplývající pro ně z předmětné smlouvy a obchodních podmínek žalobce považují za nepřiměřené, až lichevní, pokud výše smluvních pokut a úroků dosahuje téměř dvojnásobku jistiny. Podle názoru žalovaných je jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, pokud uzavírá smlouvy s nepřiměřeně vysokými smluvními pokutami i úroky či pokutováním nesmyslných požadavků, neboť smluvní pokuty mají sloužit k zajištění závazku a nikoli k využívání nepříznivé situace druhé strany a obohacování se. Dále žalovaní zdůraznili složitost a komplikovanost systému poskytování úvěrů nastaveného žalobcem, ve kterém se průměrný člověk těžce orientuje a ještě hůře posuzuje jeho výhodnost či nevýhodnost. Žalovaná 2/ je zaměstnána jako učitelka, nikdy nepodnikala a jednatelkou žalovaného 1/ se stala neuváženě v důsledku situace v rodině. Věc proto nelze generalizovat jako obchodní spor a vyloučit ochranu slabší strany, kterou fakticky žalovaná 2/ je, neboť vyhovění žalobě by ji uvedlo do neřešitelné životní situace. Poukázali dále na nestandardní podmínky uzavření předmětné smlouvy s tím, že jednání o jejím uzavření trvalo jen krátce a žalovaná 2/ neměla možnost se s jejím obsahem i obchodními podmínkami žalobce řádně seznámit. Dle jejich názoru jsou tak dány důvody k aplikaci moderačního práva soudu u žalobcem požadovaných smluvních pokut.

3. Mezi účastníky není sporu o tom, že mezi žalobcem a žalovaným 1/ zastoupeným žalovanou 2/ jako jednatelkou byla dne 30. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky žalobce pro poskytování podnikatelských úvěrů, na základě které byl žalovanému 1/ poskytnut úvěr ve výši 670 000 Kč způsobem uvedeným v žalobě. Žalovaná 2/ jako fyzická osoba uzavřela se žalobcem stejného dne dohodu o zajištění závazku ručením, ve které jako ručitel prohlásila, že pohledávku žalobce z předmětné smlouvy o úvěru včetně jejího příslušenství uspokojí, jestliže žalovaný 1/ neuhradí žalobci tuto pohledávku včas. Žalobce vůči žalovanému 1/ svoje závazky vyplývající ze smlouvy splnil. Žalovaný 1/ dosud na splnění svých závazků vyplývajících ze smlouvy zaplatil žalobci částku 185 368 Kč a na jistině úvěru tak zbývá splatit 484 632 Kč. Sporným zůstalo, zda a případně v jaké výši přísluší žalobci právo na zaplacení smluvních pokut a úroků požadovaných v žalobě, tedy zda a v jaké části jsou ujednání účastníků v předmětné smlouvě platná či neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zda jsou u smluvních pokut dány důvody pro použití moderačního práva soudem.

4. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2048 věta první občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2051 občanského zákoníku může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

5. Předně je třeba uvést, že žalobě nebylo možno vyhovět v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z částky 714 143,69 Kč od rozhodnutí soudu do budoucna. V této souvislosti již soudní judikatura dovodila například v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 6. 2013 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 26 Cdo 1221/2013, že pokud se věřitel domáhá zaplacení smluvní pokuty stanovené procentní sazbou do budoucna, pak jeho žaloba trpí vadami, protože nárok na zaplacení smluvní pokuty není příslušenstvím pohledávky ani opětujícím se plněním, které by bylo možné věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. V dalším rozsudku ze dne 26. 4. 2011 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 23 Cdo 4799/2010 Nejvyšší soud ČR dovodil, že žalobce má nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatněné žalobou v procentní výši ze zajištěné pohledávky za každý den prodlení od určitého dne do zaplacení ve výši splatné ke dni, kdy soud o žalobě rozhodne. V této části proto soud musel z důvodů uvedených shora žalobu jako nedůvodnou zamítnout.

6. V souvislosti s žalobou uplatněnými nároky na zaplacení smluvních pokut je třeba nejprve uvést, že smlouva o úvěru mezi účastníky byla uzavřena v souvislosti s podnikatelskou činností žalovaného 1/, který je obchodní společností. Nevztahuje se tak na ni zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a tudíž ani omezení plateb souvisejících s prodlením spotřebitele v § 122 tohoto zákona. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani motiv žalované 2/, která zjevně neuváženě přijala funkci jednatelky žalovaného 1/ a uzavřela předmětnou smlouvu ve snaze pomoci svému synovi, ani její nezkušenost s podnikáním. Nelze ani klást k tíži žalobce, že se žalovaná 2/ případně dostatečně neseznámila s textem návrhu smlouvy či obchodními podmínkami žalobce. Žalovaní ani nezpochybnili, že smluvní pokuty za nesplácení úvěru, nedoložení účelovosti čerpání úvěru i nedoložení potvrzení o trvalém příkazu k úhradě splátek byly v předmětné smlouvě odkazem na obchodní podmínky žalobce v rozsahu tvrzeném žalobcem sjednány a že tyto povinnosti žalovaný 1/ nesplnil. Sjednání smlouvy o úvěru odkazující s částí smluvních ujednání na obchodní podmínky úvěrujícího není přitom v rozporu s obvyklou praxí bank i dalších právnických osou poskytujících finanční služby.

7. Při úvaze o důvodnosti žalobci tvrzené neplatnosti smlouvy v části týkající se sjednaných smluvních pokut pro rozpor s dobrými mravy a jejich eventuálnímu návrhu na použití moderačního práva soudu na jejich snížení vyšel soud zejména ze závěrů v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 3. 2019 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 33 Cdo 5377/2017. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud ČR dovodil, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat absolutní neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu. Pokud by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, není vyloučeno posoudit její ujednání jako neplatné dle § 588 občanského zákoníku, v takovém případě však nepřichází v úvahu její moderace. V případě, kdy soud dojde k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje fáze jeho rozhodování, zda použije svého moderačního práva či nikoli, tedy zda nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Bude-li výsledkem úsudek, že svého moderačního práva využije, neboť byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, nastupuje poslední etapa jeho rozhodování; v ní posoudí, v jakém rozsahu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. Teprve v této fázi rozhodování je soud povinen přihlédnout k hodnotě a významu zajišťované povinnost přičemž možnost soudu snížit smluvní pokutu není neomezená; věřitel má vždy právo na smluvní pokutu alespoň ve výši vzniklé škody.

8. Soud v této části dospěl k závěru, že okolnosti uzavření předmětné smlouvy nezakládají její neplatnost dle § 588 občanského zákoníku, nicméně pro jejich nepřiměřenost jsou dány důvody pro využití moderačního práva soudu dle § 2051 občanského zákoníku. Předmětná smlouva byla zjevně uzavřena na základě iniciativy žalovaného 1/ zastoupeného žalovanou 2/ za účelem získání finančních prostředků pro podnikatelskou činnost žalovaného 1/ a pokud se žalovaná 2/ v postavení jednatele právnické osoby před uzavřením této smlouvy dostatečně neseznámila s jejím textem i obchodními podmínkami žalobce, nemá tato skutečnost za následek neplatnost jejího právního jednání ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Účelem sjednaných smluvních pokut zjevně bylo pouze zajištění řádného plnění finančních závazků vyplývajících pro žalovaného 1/ z uzavřené smlouvy, žádná jiná škoda kromě finanční žalobci nehrozila ani nevznikla. Za této situace dospěl soud k závěru, že ve smlouvě sjednané smluvní pokuty jsou ve svém souhrnu převyšujícím jistinu úvěru vzhledem k hodnotě a významu zajišťované platební povinnosti nepřiměřeně vysoké a jsou proto dány důvody pro použití moderačního práva soudu. Při úvaze o míře využití moderačního práva dospěl soud vzhledem ke všem okolnostem věci k závěru, že je odůvodněno snížení celkové výše smluvních pokut na 50% výše jistiny úvěru, které analogicky odpovídá omezení souhrnu smluvních pokut u spotřebitelských úvěrů v § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, avšak bez omezení celkové výše smluvních pokut na 200 000 Kč, které je dle názoru soudu u podnikatelského úvěru neodpovídající povaze těchto úvěrů. Při jistině úvěru 670 000 Kč tak považuje soud za odpovídající snížení souhrnu žalobou uplatněných nároků na zaplacení smluvních pokut na její jednu polovinu, tedy na částku 335 000 Kč, a to včetně smluvní pokuty určené procentní sazbou 0,1% denně od 4. 12. 2020 do dne rozhodnutí soudu ve věci samé.

9. Soud se dále zabýval otázkou, zda jsou dány důvody neplatnosti ujednání účastníků o smluvním úroku ve výši 35% ročně. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. K výkladu pojmu„ zjevně se příčící dobrým mravům“ se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v i dle současné právní úpravy využitelném rozsudku ze dne 27. 2. 2007 ve věci vedené u něj pod sp. zn. 33 Odo 236/2005, ve kterém dovodil, že nepřiměřená a tedy odporující dobrým mravům je (zpravidla) pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. Toliko konkrétní zjištění, zda a kolikanásobně převyšuje dohodnutá výše úroků horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovanými bankami, dovoluje učinit závěr, zda výše úroků přesahuje obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Teprve stav, kdy tomu tak je, odůvodňuje závěr, že jde o ujednání, které je neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

10. Při akceptaci shora uvedeného právního názoru dospěl soud k závěru, že smluvní úrok ve výši 35% ročně sice převyšuje obvyklé úrokové míry požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy, nicméně nejedná se o překročení obvyklé úrokové míry natolik podstatným způsobem, aby se zjevně příčil dobrým mravům a odůvodňoval aplikaci ustanovení § 588 občanského zákoníku. Je obecně známou skutečností, že úrokové sazby u úvěrů poskytovaných nebankovními subjekty jsou kvůli většímu riziku poskytovatele úvěru obvykle vyšší než úroky u bankovních úvěrů a pokud se žalovaný 1/ s žádostí o poskytnutí úvěru neobrátil na některou z mnoha bank působících v ČR, měl k tomu jistě své důvody, nicméně tyto důvody, ať již byly jakékoli, nezpůsobují absolutní neplatnost ujednání o smluvních úrocích v předmětné smlouvě dle § 588 občanského zákoníku.

11. Oba žalovaní se rovněž již nejpozději ode dne 4. 9. 2020 ocitli vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž zákonné úroky z prodlení činily dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a repo sazby ČNB 0,5% platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí 8,50% ročně.

12. Lze proto shrnout, že z důvodů uvedených shora považuje soud žalobu za důvodnou v části týkající se zaplacení jistiny ve výši 643 011,64 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za období od 21. 3. 2020 do 24. 8. 2020 ve výši 71 132,05 Kč, poplatku v celkové výši 3 294 Kč odpovídajícímu poplatku ve výši 549 Kč měsíčně za dlužné splátky 14 až 19 dle článku 3 odst. 1 smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 335 000 Kč odpovídající 50% jistiny úvěru, tedy ohledně částky 1 052 437,69 Kč se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení od 4. 9. 2020 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného, neboť tento způsob plnění odpovídá smluvnímu ujednání účastníků i ustanovení § 1871 odst. 2 občanského zákoníku. Co do výše tyto přiznané částky vycházejí z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb a jejichž správnost nebyla zpochybněna ani žalovanými. Soud proto z údajů v těchto knihách vycházel. Ve zbývající části žalobou uplatněných nároků pak z důvodů uvedených již shora soud žalobu na zaplacení další částky 371 587,08 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl.

13. Při úvaze o lhůtě k plnění dospěl soud k závěru, že vzhledem k výši přiznaného plnění i poměrům obou žalovaných je odůvodněno výjimečné stanovení delší lhůty k plnění, než je obecná třídenní lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Dospěl přitom k závěru, že za odpovídající lhůtu k plnění lze vzhledem k povaze věci i možnostem žalovaných považovat lhůtu do 31. 12. 2021, neboť v této lhůtě lze realizovat žalovanou 2/ zamýšlený prodej nemovitosti k uspokojení pohledávky žalobce.

14. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný, přičemž převážně úspěšný byl žalobce, kterému tak přísluší právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 55 284 Kč, odměnu advokáta ve výši 50 960 Kč za 4 hlavní úkony po 12 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, další písemné podání ve věci samé a účast na jednání soudu) při tarifní hodnotě sporu bez příslušenství 1 105 684,64 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, čtyři paušální náhrady po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času za účast advokáta na jednání soudu ve výši 10 x 100 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 11 164 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Pokud žalobce požadoval přiznání odměny a paušální náhrady včetně DPH za další úkon spočívající v doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu, nepovažuje soud v tomto rozsahu náklady žalobce za účelně vynaložené, neboť žalobci nic nebránilo uvést úplná skutková tvrzení již v písemném vyhotovení žaloby. Další náklad řízení vzniklý žalobci činí cestovní náhrady spočívající v jízdě k jednání soudu [obec] – [obec] a zpět vozidlem Mazda RX-7 ve výši 1 524 Kč (202 km při paušální náhradě 4,40 Kč za jeden km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 589/2020 Sb., průměrné normované spotřebě vozidla, 11,3 litrů na 100 km a ceně paliva benzin 95 oktanů 27,80 Kč za jeden litr dle § 4 písm. a/ téže vyhlášky). Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 121 132 Kč. Žalobce nebyl v řízení úspěšný z 26,1% a přísluší mu tak právo na zaplacení 47,8% nákladů řízení (100 – 26,1 – 26,1), což ve finanční vyjádření odpovídá částce 57 901 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal a z důvodů uvedených již shora umožnil její zaplacení žalovaným rovněž ve lhůtě do 31. 12. 2021.