21 C 8/2026

Plný text

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 57 233 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a to do tří dnů do právní moci rozsudku částku 14 056 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 23. 10. 2025 do zaplacení.

II. V části, ve které se domáhala žalobkyně zaplacení další částky ve výši 37 644 Kč s 11,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně od 23. 10. 2025 do zaplacení, částky 5 533 Kč a úroků ve výši 88,16 % p.a. z částky 41 485,43 Kč od 23. 10. 2025 do 15. 11. 2025 ve výši 2 323,44 Kč, úroků ve výši 11,5 % p.a. z částky 41 485,43 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 10. 2025 dosáhne částky 129 398 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 2. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 51 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 51 700 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 10. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 5 533 Kč, úrok ve výši 88,16 % p.a z částky 41 485,43 Kč od 23. 10. 2025 do 15. 11. 2025 ve výši 2 323,44 Kč, úrok ve výši 11,5 % p.a z částky 41 485,43 Kč od 16. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 10. 2025 dosáhne částky 129 398,00 Kč.

2. Žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 28. 4. 2026 nedostavil, přestože k němu byl řádně předvolán, nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání a soud proto věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování zejména – smlouvou o úvěru č. , hodnota, , dodatkem ke smlouvě a technickým popisem uzavření smlouvy a jejího podpisu, oznámením žalobce (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru – otiskem dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu žalobce prokazující vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS – bez negativního příznaku, ověřením v registru NRKI – bez negativního příznaku, doklady vztahující se posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzvou a podacím archem k předžalobní výzvě.

4. Z těchto důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 22. 1. 2024 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 22. 11. 2024, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč a tato částka byla žalovanému vyplacena dne 25. 11. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, úrok ve výši 88,16 % p.a., tedy celkem 107 832 Kč splácet v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 4 493 Kč, splatných vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje prosincem 2023. Schopnost žalovaného úvěr splatit byla žalobkyní ověřena z dokladů o jeho příjmech, výpisu z bankovního účtu žalovaného, jeho prohlášení i z údajů v nebankovních registrech. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a na splnění svých závazků ze smlouvy o úvěru dosud uhradil 35 944 Kč. V souladu se smluvním ujednáním účastníků prohlásila žalobkyně úvěr za splatný ke dni 21. 10. 2025. K tomuto dni činila nová jistina úvěru 50 302,70 Kč. V důsledku prohlášení úvěru za splatný vzniklo žalobkyni dle smlouvy právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 5 533 Kč, 998 Kč a 88,16% smluvního úroku z částky 41 485,43 Kč a zákonného úroku z prodlení.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

6. Zde soud odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2019, č.j. 25 Co 296/2019-95, v rámci kterého odvolací soud zcela v souladu s rozhodnutím Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 2. 11. 2018, č.j. 7 C 174/2018-63 dovodil, že s ohledem na úvěrovou sazbu sjednanou ve smlouvě (97,09 %) je nutno považovat úvěrovou smlouvu jako celek za absolutně neplatnou. Zejména soud shledal, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha je v dané věci tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit jako obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, když obecná ustanovení občanského zákoníku, vyjádřená v hlavě I., je nutné používat a musejí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěru a její konání, pokud požaduje úroku z půjčené částky více než 85 %, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou a jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany. Výše uvedené okolnosti pak dle odvolacího soudu brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být v přezkoumávané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. V projednávané věci je pak i zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Jak shora uvedeno, zápůjční úroková sazba činila 88,16 % ročně. Dle zprávy ČNB o úrokových sazbách z nových spotřebitelských úvěrů vyplývá, že průměrná úroková sazba činila v roce 2024 do 9 % ročně. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba tak téměř 10krát převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a v důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními § 2991 a násl. o bezdůvodném obohacení.

7. Žalovanému tak na úkor žalobkyně vzniklo pouze bezdůvodné obohacení, a to ve výši odpovídající neuhrazené původní jistiny ve výši 14 056 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení dle §§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Jelikož pak žalovaný doposud uvedenou částku žalobkyni nevrátil, uložil mu soud tuto povinnost výrokem I. rozsudku. Výrokem II. pak soud zbylou část žalobou uplatněného nároku s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy jako nedůvodnou zamítnul.

8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch pouze částečný. Převážně úspěšný byl v řízení žalovaný a obecně by mu tak příslušelo právo na náhradu části nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.